 04.12.2022 9 438(15) 0 |
Nezahynu
ne v jeho stínu
hlavu nad hladinu
Opojená
od sebe odpojená
zahnaná do kouta
změnila jsem se v Hirošimu
Už ne
už nechci cítit vinu
už nenechám si
nasadit okovy
v naivní důvěře
že jsou to podkovy
Jako skála
už nenechám ho sebou hnout
Dát tomu jméno
je první krok
k tomu se zase nadechnout
ne v jeho stínu
hlavu nad hladinu
Opojená
od sebe odpojená
zahnaná do kouta
změnila jsem se v Hirošimu
Už ne
už nechci cítit vinu
už nenechám si
nasadit okovy
v naivní důvěře
že jsou to podkovy
Jako skála
už nenechám ho sebou hnout
Dát tomu jméno
je první krok
k tomu se zase nadechnout
06.12.2022 - 11:07Sasanka: Gora: Díky moc. Rozumím tomu, že z objektivního pohledu zvenčí by to možná báseň zkvalitnilo, kdyby měla jen první dvě sloky nebo končila jinak. Jenže pro mě slouží poezie primárně jako autoterapie, a pro tento účel je tam přesně to, co má. Třeba ji jednou, až to nebude aktuální, vyladím. Díky.
05.12.2022 - 10:21První a druhá strofka mě oslovují víc, další už jen v podstatě opakují totéž. Nicméně Hirošima je dobrý obrat.
04.12.2022 - 19:27Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.
04.12.2022 - 18:01Pojmenovat věci je skutečně důležité. Báseň tisnivá, ale tak dobře napsaná, že z ní mám opravdu pěkný pocit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nezahynu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neuteču
Předchozí dílo autora : Období sucha
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
