Ráno narozky ,večer svátek
neřešit zda je Pondělí či Pátek
pokud stíny lovíš, kmotře se dvoříš.
Na každého dolehnou občas splíny
všechny květy vzešly vždy
z tmavé hlíny.
Dál duším sviť,ať
k slunci najdeme
zlatou nit.

Trochu závidím,mám hodnou ledovou královnu.

Veškeré kulty jsou jen křesadlem včetně Ježíše.Kdo v duši nenahromadí a neuchrání troud cností ten plamínek nevykřeše ani pomocí zapalovače a kanystru.Báseň zdravě sarkastická. Postřehově originální.

Srozumitelný trápení.Vytvoř si svojí kuklu hodnot,kladných hodnot a obleč se do ní.Odlož sebelítost,je to útulek bez střechy a oken.Staň se včelařkou. Vytáčej med a bzučení Trubců ignoruj,nemají žihadla,nakrm a když blbnou do úlu nelez bez kukly kvalitních myšlenek,postojů k sobě samé.

Podvod může i život zachránit a darovat spoustu hodnot, pokud žije člověk dlouho bez lásky byť s partnerkou.Ono i manželství je nikdy podvod, ale přesto hájím věrnost,jen ne za každou cenu.Láska je křehká nádoba,pokud je děravá,obsah neudrží.Báseň hezká.

Vodou je,do dlaní
se ti nevejde.
Uteče mezi prsty,
že najdeš ji
jsem si jistý.

Člověk je náladou této planety,proto volme dobře.

Být břehem nebo lodí,
záměna se srdci hodí.

Pokud zjistíme, že duše nemá tvar jen je napěchována do formiček na bábovky,pak už k té mlze je jen kousek cesty. Avšak mlha skrývá a člověk z ní velice rád vyjde ven do jasného vnímání. Báseň krásná pointou.

Nejvíc obdivujeme, ty co Nám nepodléhají.Touha je ledoborec na kterém se láska plaví.

Krásný a to bez výhrad
v slovech slovienou
obrazy jsou hrou.
Poruba v jejímž stáli v čele
žoldáci v kutnách
Cyrila a Metoděje .

Objevuji prapůvod a tvá báseň je oslavou duše.,potažmo Národa který nezná ani svou sílu.

Kolik Nás je?Co z pavučin života soukáme záclony do oken vesmíru.Jsi evolučním článkem na křižovatce bytí člověka. Mohu doufat že lidé mají budoucnost.díky nejsi skvělá,jsi-prostě vesmír by nebyl kompletní.

Ano kdo city v slovech má ,ten něhu nemívá
žárem poeta se chvěje.v jeho duši díra zeje
emoce sypou se z ní často ven
slzy stírá rukávem.

Večer při procházce si vzpomenu na to že múza je všudypřítomná,hezké.

Směle dál nesmělá.Hodně štěstí.

Tolik let co naposled
co pak by si přál?
tolik let ptala ses?
Jakou radu by ti dal.

On pro tebe chtěl žít
jeho dny měla by sis vzít
Jeho památce úsměv dát
štěstí by on chtěl ti přát.

Tolik let co naposled
zhroutil se ti svět.
Snad pro něj,pro lásku
vykroč opět,již
nedívej se zpět.

Lidský svět je kulturně orientovaný na odpouštění.V kostelech se zdůrazňuje vykoupení spasitele.Ve skutečnosti máme přijmout odpovědnost za vše co pácháme.Ježíše bych moc rád zbavil role chříchožrouta (záměrně přemrštěno).Myslím ,že nám nikdo nic odpouštět nebude a neměl by.Úcta by nás vedla k rovnováze.A odpouštění které je v biologii duše důležité by probíhalo jen vzájemně a jen po zásluze.

Rozvoj ducha probíhá jako protipól pod tlakem hraniční meze,která dělí únosný od neúnosného.K zradě lidskosti dochází a docházet bude,ale je nám umožněno vybrat si role.O tebe strach nemám.dílo super

V létě tělo krásní
podzim knihy snáší
zima hlavy čistí
jaro duše jasní.

je to tady,vůně polí...

Každá buňka jen dvě schopnosti má, Buď regenerovat se a tvořit nebo být strachem sevřená.Je šílený se nebát,je smělé si mnohé připustit a je troufalé si přiznat že srdce mi teče s očí,vše se tetelí v rozmazané lásce k životu,pak napříč všem těžkostem se dá jít mlhou,Buňka nemá oči jen pocity a ty rozhodují jestli bude drze tvořit a opravovat se a nebo živořit a skomírat.Tak řekni ,co má dělat?Ale musí to být srozumitelný všem,celému tělu,psancům,vesmíru...