 14.12.2018 2 1473(11) 0 |
Byl večer zmeškaných nocí.
K osamění.
Tvůj úsměv procital.
A já hledala Tě,
po kouskách něhy
k Tvému pohledu.
Útlost Tě zlobila,
všude,
kde Tě život zasadil.
Monolog skládankou
doteků vedl jsi.
A vůní své kůže,
znovu jsi zradil.
Protnul jsi mnou,
v hádance jinobytí,
zůstal jsi ve mně.
A nesuď mě.
Když říkám ne,
a šeptám ano.
Kolik se platí
za zakázaný polibek?
Dotkni se zítra,
mých dlaní,
na znamení.
K osamění.
Tvůj úsměv procital.
A já hledala Tě,
po kouskách něhy
k Tvému pohledu.
Útlost Tě zlobila,
všude,
kde Tě život zasadil.
Monolog skládankou
doteků vedl jsi.
A vůní své kůže,
znovu jsi zradil.
Protnul jsi mnou,
v hádance jinobytí,
zůstal jsi ve mně.
A nesuď mě.
Když říkám ne,
a šeptám ano.
Kolik se platí
za zakázaný polibek?
Dotkni se zítra,
mých dlaní,
na znamení.
04.10.2019 - 22:48Kolik Nás je?Co z pavučin života soukáme záclony do oken vesmíru.Jsi evolučním článkem na křižovatce bytí člověka. Mohu doufat že lidé mají budoucnost.díky nejsi skvělá,jsi-prostě vesmír by nebyl kompletní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nic
Předchozí dílo autora : Poslední
