Pěkný vskutku.

A tady jsem našel slast zabalenou do bolesti. To je poměrně známá dvojka.Bohužel mě není cizí.Hezky pojato.

Kdysi jsem byl spojen měsícem se svou milou.A je tomu tak dodnes,přesto že se vidět už asi nebudeme.Hvězdy patří lásce.

Tohle znám.Na tu ruku bych nevsázel.Nic tolik nebolí jako nevyslyšená prosba.Na druhou stranu je to dobrá medicína,když to člověk správně pochopí.

Ráčej se projít vašnosto,ať mohou zase něco krásného napsat.Nám se to moc líbí, namoukutě vynčuji pozdravení.

Tahle ťafla. Sny,plány,přání a čas co obviňuje Nás.

Doufám že je ti ten pocit,,Být krajinou"aspoň trochu vlastní.Někdy mám dojem,že jsem krajina a koukám na své stonavý lesy a na kanalizací vlévající se do potoků jako na svoji nemoc.

Vždy jsem v sobě koně nosil
obzory s nadšením kosil.
Vlasy už my nevlají
teď kydám koně
v maštali.

Dobře zabaleno,vyvolá jen úsměv.

Tohle je můj šálek kávy.Ten můj anděl, ne že bych si stěžoval
našel někde cígo z trávy.Od té doby jsem ho nepotkal.

Tahle stopa je hodna následování.Snad jednou zafuním ti za zády.Ahoj

A venku padá sníh,
v očích nejen odraz vloček
také postojů tvých.
Krystalky v dlaních tají
něžnosti pravdu znají.
v závějích se duše
objímají.

Napadlo mě 6 bodů z 10 a to jen proto,že tam bude potenciál,tak abych měl rezervu.Je tajemná a to mě baví.Nevím snad jsem pochopil,že jde o flirt mezi dvěma krásnými těly na večírku a slova uletěla tak jak ztrácí se minulost.

Máš moudrost a rozléváš jí do řádek
máš skromnost a balíš jí do bajek
s citem laňku hladíš,dobře život znáš
s chutí se najíš,snad se i usmíváš.
Nehodlám tě znát,však tvůj přístup mám rád.

Zrovna na římsu jsem vkročil,
zrovna kormidlo plachetnice stočil
dva kroky vpřed,jeden zpátky
trvá to než přejdu nad propastmi lávky.
tvá báseň kuráž dodala
život ať vysvlékne mou
duši donaha.

Tvůj projev je originální.Vždy je to popis dvou paralel mezi nimiž kumuluje energie,vztah,pocit,napětí,dálka,blízkost atd.Nemusí být pro tebe běžné udržet střed,klid ve svém životě plném vln.Jsem na tom stejně jen jsem vše spojil v kruh.

Myslím,že tohle již je zenové umění mnoha vrstev sjednocených v přímku protínající vesmír meziprostorem.Ty slova rezonují,nedají se pochopit jen hlavou,jsou jak chvějící se bubínek po úderu.Jako kostelní zvony nesoucí se mlhou nad rybníkem.A v koutcích úst doznívá chvění.

Vše se počítá,každý paprsek nakonec doletí a zahřeje byť vyrazil před ...či v jiný čas.

Kdo nedostal,nerozdá
však s nůší slídí
po pokladu.

Rána nebolí,noví den vše zahojí.
Tepu srdce jen jedno brání.
Libujeme si v skomírání.