 25.01.2020 10 984(14) 0 |
Ze dna se snažím vstát,
ale tíhou sebe samé,
dolů se zas rychle propadám.
Co můžeš mi lásko dát,
co ještě spolu máme,
když denně jako troska vypadám.
Můžeš mě ještě vážně brát?
Podat mi ruku a pomoct mi ven?
Protože mně už se vážně nechce smát a začínám se trochu bát.
Proč dřív než se to stane, zdá se ti teď sen?
Není to to samé!
Je to přelud, když umírám,
i to, že s tebou jsem.
ale tíhou sebe samé,
dolů se zas rychle propadám.
Co můžeš mi lásko dát,
co ještě spolu máme,
když denně jako troska vypadám.
Můžeš mě ještě vážně brát?
Podat mi ruku a pomoct mi ven?
Protože mně už se vážně nechce smát a začínám se trochu bát.
Proč dřív než se to stane, zdá se ti teď sen?
Není to to samé!
Je to přelud, když umírám,
i to, že s tebou jsem.
28.01.2020 - 10:42Co Tě znám, máš výjimečný hlas, tak to nesváděj na bolavou duši ;) Svůj život máš pevně v rukou, nejsi žádným pírkem větrem zmítaným, natožpak pouhým vzduchem.
Záleží mi na Tobě a chybíš mi...
Záleží mi na Tobě a chybíš mi...
27.01.2020 - 09:03Na dně je třeba si uvědomit, jakou silou je těleso nadlehčováno. Čímsi se mě to dotýká, až mám o Tebe starost. Nicméně bylo by lepší vyvarovat se do ucha bijících gramatických rýmů, obzvlášť když je jich přemnoho: vstát-bát-brát-dát, propadám-vypadám a tak.
26.01.2020 - 21:05shane:
Stále ještě, ještě stále,
stojím sama v prázdném sále.
Z podlahy zvedám svůj drahokam,
rozmýšlím, komu ho zas dám,
s úsměvem od ucha k uchu,
snad nebudu zas jen součást vzduchu.
Stále ještě, ještě stále,
stojím sama v prázdném sále.
Z podlahy zvedám svůj drahokam,
rozmýšlím, komu ho zas dám,
s úsměvem od ucha k uchu,
snad nebudu zas jen součást vzduchu.
26.01.2020 - 21:00milancholik:
S tou bolavou duší,
zní můj hlas jak zvon,
i když se srdce na tisíc kusů tříští,
když říkají, že smrt mi sluší,
dokážu pak zachytit ten správný tón.
A nemusím přitom být ani na jevišti.
S tou bolavou duší,
zní můj hlas jak zvon,
i když se srdce na tisíc kusů tříští,
když říkají, že smrt mi sluší,
dokážu pak zachytit ten správný tón.
A nemusím přitom být ani na jevišti.
26.01.2020 - 10:50Krásná, hluboká, bolavá.
Nejeden z nás by ruku podat chtěl,
jen možná, jak Tvůj hlas zní, zapomněl...
Nejeden z nás by ruku podat chtěl,
jen možná, jak Tvůj hlas zní, zapomněl...
25.01.2020 - 23:04Tohle znám.Na tu ruku bych nevsázel.Nic tolik nebolí jako nevyslyšená prosba.Na druhou stranu je to dobrá medicína,když to člověk správně pochopí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přelud : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Do neznáma
Předchozí dílo autora : Pohádková balada
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o Sebastián Wortys :Zcestovalý umělec, filozof a snílek v jedné osobě. Stvořitel 3D mouchodlaka na fazolové ovládání, nesčetných neologismů a spousty dalších výplodů nezávislé mysli. Svérázný, ale inteligentní a schopný. V jeho dílech je víc, než se na první pohled zdá. Občas mívá opravdu geniální myšlenky.
