líbí, i když smutek je pro mě něco úplně jiného, ale jestli máš na mysli takový ten hořkosladký, tak potom jo. :-)

Znám to a upřímně...je lepší, když už odejdou než aby se trápili, protože poslední stadia rakoviny, to je to nejhorší, co jsem kdy zažila. Nikytu držím palečky, mysli na to hezké, co jste spolu prožili..bolest ze ztráty přejde, horší je to prázdno potom, ale já věřím, že naši milovaní jsou tady svým způsobem s námi, protože zůstávají v našich emocích. Drž se.

je tam toho tolik, že to musím nejprve vstřebat, je to prostě tvoje a já tě ráda čtu, ale tohle je síla ( v dobrém slova smyslu). Jen na sebe nesmím spěchat...asi se k tomu ještě vrátím

ve víně nemám moc krve, tak tohle mě dostalo...:-) je to sice blbinka, ale krásná :-)

jo a vítej nám :-)

nádherné, zpočátku jsem to brala jako úžasný příklad, jak napsat líčení, ale čím dál jsem četla, tím víc mi to připomínalo metaforu na lidský vztah, na touhu mít rád a chránit ji, tak doufám, že jsem četla správně :-)

Zpočátku mi to přišlo hodně popisné, hlavně první dva odstavce, trochu mi tam chyběly emoce - např. co se s ní děje, když se na ni díval, ale ten poslední odstavec to vynahrazuje, ten byl napsaný skvěle a konec mě dostal. V poslední větě je všechno - provinění, láska, špatné svědomí i tichá bolest. Joooo, rozhodně se mi to líbilo. Škoda jen toho začátku.

Už je k ní vrátila potřetí a pořád je nádherná...fakt že jo. Děkuju

úúúúúúžasné, akorát mozek se mi krapet zamotal, nezpracoval takový příval dat. :-)

Osobně nemůžu říct, že bych tady nějak moc žila, nebo že bych tím tady žila, ale jako úvaha je to dobře napsané, jen trošku idealistické.Ale rozhodně ne na nulu, takže nebudu hodnotit.

Je to prostě TVOJE, nic víc k tomu nejde říct :-)

Dolů do Dejvic...nezapomeň, navěky sám nejsi nic ( Radůza)...a mě se líbí obě.

líbí se mi to, je to jednoduché a přitom to má ohromnou sílu.

Je to nádherné, bylo by škoda utopit to v deníku, takže jsem ráda, že jsi to přesunula, aby mi to neuniklo. Díky moc. Ten konec je úžasný :-)

četla jsem se zatajeným dechem...nádherné... vidím, že formu si pojala experimentálně ( to na literu není, co?), ale u tebe mi to vůbec nevadilo. :-) Myslím,že se k ní ještě vrátím znovu a znovu a znovu a znovu....

Hů tak to je skvělý, čekala jsem podle názvu nějakou obyčejnou básničku o tom, jak je prima být optimista a pak tohle...bác. báseň se mi líbila, ale ten obrázek mi zvedl 100 náladu.

nádhera, je v tom něco, co se nedá popsat...změna pohledu se mi taky líbila, bylo to jasné, stručné a přesto plné něčeho zvlášního. :-)

Jé...to je takové jemné, křehké a strašně melancholické, jednoznačně u mě vede poslední sloka.

tohle byla náhoda, já jinak básničk neumím. Je na ně třeba příliš mnoho emocí, ale ne přespíliš.

Je to nádhera. Ty poslední verše si asi dneska dám jako motto a založím si tě do záložek.