Čtu ji už potřetí a znovu a znovu v tom nacházím nové a nové...nepolapitelné záchvěvy. Připodobnil bych ji k motýlím křídlům, pozorovat je můžeš ale ne už se jich dotknout.
Nádhera, co dodat.

Amelie M.: Ahoj Am, už to pomalu vypadá, jako bych tam ty sněžný fotky dával jen pro toho tvýho sněhuláka :)). Ale jsem rád že tě těší. Měj příjemnej i celej den ;o) Děkuju !

Yana: Děkuju Yano, moc mně tvůj komentář potěšil a jsem rád, jestli ti mý veršíky a foto zpříjemnily dnešní ráno :))

nic moc: Jj. Vždycky je co hledat, moc pěkně jsi to řekla, měj i ty hezkej víkend :))

KubajZ: Díky :))

ŽblaBuňka: Děkuju moc :))

nic moc: Rudnu jak slunko když zapadá za Bobíkem... Heh, to by ti šlo, malovat mi na tvářích sluneční západy ;) Zápasím s mikrofonem v mobilu a jsem z něho nešťastnej, Samsung byl v tomto mnohem lepší než Hejahej. Zatracený volby, jdu kouknout na externí mikrofony pro PC, jen doufám, že ta volba nebude stejně mizerná, jako volba mobilu :(

Člověk by se občas měl vidět očima toho druhýho...Bejt u toho, když tomu velikonočnímu záprtku praskla ta skořápka, bych teda nechtěl - musel to bejt pěknej smrad... ;)
Naštěstí jsem tam nebyl, taky karma ???

nic moc: Umí neumí, o to přece vůbec nejde, důležitý, alespoň jak já to vidím, je nenechat prchnout kouzlo okamžiku, myšlenku. Dokonce i za tu cenu, že bys jí měla pochopit jenom ty sama :) Tak to vidím já, pravopis - fajn je hezký když se mi občas podaří nedat hrubku, forma - bezvadný, pravidla nejsou úplně vždy od věci a dílu přidají své specifické kouzlo, rytmus - je fajn když se v rytmu textu pohupuješ jak na vlnách. Ale ať si říká kdo chce co chce, já za tím vším vždy budu hledat tu myšlenku, ten zachycenej, nikdy už neopakovatelnej, okamžik. Psaní a focení u mne jedno jsou...Díky nic moc, snad se konečně, o prodlouženým víkendu, mrknu na jeden z těch příběhů :))

Amelie M.: Ahoj Am, děkuju moc, tak mne napadá, letní byt máš v lednici ? ;))

Nádherná poezie až jsem se zasnil !

Ty jo, nic moc, z toho cejtím pěknou depku. Takhle silně vyjádřené emoce se jen tak nečtou (nevidí). Až mne polil studenej pot. Budu se modlit, aby to byla jen tvá nezměrná fantazie :) Za mne i přes tu obavu, co to vyvolalo, hodně dobrý !

Yana: Děkuju, jsem rád že to vyvolává různé pocity, je to jako namalovat obraz a pak stát v galerii a pozorovat ho očima někoho jiného. Je to jako život, někomu ho dáš a pak se díváš jak se vyvíjí už nezávisle na tobě :)

Amelie M.: Děkuju moc Amelie, tvůj komentář mne hodně potěšil. Už jsem si všiml, že se na věci nedíváš jen povrchně, ale jdeš do hloubky a to je fajn. Zimu (ač jaro o trochu víc) mám taky rád, Nedělá mi problém hodiny šlapat ve sněhu a mrazu po horách a vnímat tu čistotu a ticho všude kolem. Na mý, kolikráte krabatý já, to působí jako žehlička na zmačkanou košili. No jistě víš o čem mluvím.
Měj hezkou neděli a ještě jednou děkuju !

nic moc: Děkuju, první co jsem si na tvým hodnocení přečet, bylo "nic moc", zvláštní, ani jsem se příliš nečílil :) Některý chlapi maj fakt dlouhý vedení ... ;0)

V první chvíli mne ten text nadzvedl ze židle ( tedy ta jedna konkrétní část ) Na to abych s ní nesouhlasil nemusím mít v rodině nikoho nemocného, ani nemusím pracovat v oboru, na to stačí drobet empatie. Pak jsem si přečet vysvětlení autora a řek jsem si "no teď jsi tomu nasadil/a korunu". Na druhou stranu si nemysím že to od autora byl (vůči dlouhodobě nemocným) zlý úmysl. Spíš to vidím na mimořádně nešťastné vyjádření. Argumenty už za mne v diskuzi vyjádřila Amelie - k tomu není co dodat.

Amelie M.: Rádo se stalo :0), Jj. s tím hrachem (a vlastně nejen s ním) to vidíme dost podobně...Těším se, co na svý pouti ještě objevím ;)

Amelie M.: Řek bych, že problém není v systému, problém je v lidech. Je to něco jako boj s větrnými mlýny. Co bys řekla po dvou letech ? Lepší nebo horší ? No nic, to jen tak, úvaha...Dodnes vlastně nevím, jestli má smysl zasahovat do něčeho, co je víceméně předem dané. No možná už jsem tím věčným bojem dost unavenej a taky to možná vidím dost pesimisticky, ale vnitřně souhlasím, to zas jo.

To světlo je pak povede tmou, jako maják námořníky v bouřích...

Nikytu: Děkuju!