...bojíte se taky?

A pokaždé se člověk bojí…
…že zůstane sám žít
…že sám umře
…že s sebou vezme i své blízké
samé protiřeči…
a přesto / spíš právě proto
jsou pravdivé


Právě proto, když jdu po kolejích, přeskakuju je. „Protože to blázni dělají.“ A taky křičí a smějí se bez důvodu…
A kvůli tomu se bojím za tebou jít… jinak.

Jinak než jindy. Poprvé a možná naposled tě obejmout a bez slova utýct za roh.

A třeba tě pak s ubrečeným úsměvem uvidím, jak hledáš holku, která se bláznivě zasnila do kamaráda a on jí má přece jen rád.

Který se neošije a nepodívá se na ní jak na blázna, co zas chce.
A bude střežit její kroky.
Nenechá jí jít samotnou s jiným kamarádem… Protože jen ON je ten pravý, s kym může být…

Jenže ta hloupá holka je ubrečený blázen, co se na ostatní směje a oni nevidí, že po nocích je to neštěští…

Vždyť každýmu stačí vidět úsměv… málokdo se podívá do očí a opravdu v nich dokáže číst… i ty slaný slzy, a že jich ubývá, ale přece jen nikdy nedojdou…