Ten první krok...

denisa: Dandy: Děkuji

Hanulka: Tolika chválení. Děkuji.

Dandy: No právě. Já se rozhodl ten jeden verš umáznout pro jeho mimochodnost. Pak jsem se rozhodl načíst i s ním. Skoro bych dal hlasovat :-D

Snad. Přeji, aby se vracelo.

Sasanka: No tak asi děkuji. S depkou si nezahrávej. Já ji neměl. Slova se skládala jak skládací metr a šla do sebe. Ta tišina je asi opravdu nejtragičtější, ale zase klid...

Jsem okouzlen. Ještě, že jsi se vrátila.

pedvo: Hanulka: Jestli bych neměl psát jen ty první verše na zbytek se vykašlat :-D

Blbý si tohle myslet a žít s tím.

Ano

To se mi líbí.

Ginnare: Je to tak málo... Jen pár slov, která ani nevystihnou, co mám na mysli.

To se nám to tedy moc hezky nasčítalo. Budu si toho nového považovat a hlavně, že překryje ten minulý.

Krásná...

Moc rád čtu. Už mi chyběla tvá poezie...

Vše nádherné v Novém roce.

Ty myšlenky v katedrálách. Někdy tolik větší než člověk sám a kolikrát je nedokáže rozluštit.

Kamkoli se obrátíš, zbyde mlčení. Snad vepředu - někde...

Myslím na sílu vody a na to, že dobrým jen vyčistí svět. Snad už bude líp.

Co si asi tak může myslet vesmír o vesmíru?