Sasanka: Děkuji za archeologii. Už jsem zapomněl a asi bych mnohé poškrtal.

Tajemství mezi slovy, nikdo neprozradí, nikdo nevypoví.

Psavec: Díky. Vážím si tvého čtení.

Sasanka: :-) - no takové trochu rozmarné léto.

Sasanka: Děkuji. Nezůstala. Mnohé ani nepřijdou. Takže zbývá jen ta slabost pro květy, jež jsou nejčistčí.

To je tak magicky krásné. Pohlazení paprskem světla a vykreslení tajů utajených, pro opilost něhou.

Noci s iluzí. Jak jen se nevzbudit.

Básněmi se ptáme sami sebe a nikdo neodpovídá. Tak sna na chvilku rozřízne ticho, alespoň rytmus otázky.

Heršoft. To je síla.

Co všechno můžeme být, kam jenom můžeme jít...

Tolik něhy. Je krásné číst.

Moudrost je vědění zlehčené bláznovstvím. Uvědomění a pokora.

Ach ty noci.

Doteky, které probíjí, v nichž ostražitost pomíjí, když duše stání nemají, se těla sobě oddají. Hezké...

Sasanka: Je to jen takové zatajení.

Sasanka: ...i to je možnost. ...a já jsem rád, když pobavím ;-)

Sasanka: Je to jen volný proud slov a obrazů. Nezačíná, nekončí a znemená možná míň než obsahuje.

Ničeho nelituji...

Přiznávám se, že tam nechodím moc rád, kvůli té proměně na turistickou kuriozitu. Jenže, když se stane ten zázrak a není sezóna a penězoměnci jsou vyhnání počasím, pak právě zde cítím takovou tu nádorní hrdost, ale není to jediné místo...

Hanulka: Děkuji