Milostná

Už kolikrát mne noc zvala ven,
a kolikrát mne vrátil den,
kolikrát jsem zastavila koně svého,
když zkameněl čas,
bylo slyšet kroky mých milých,
co již nejsou s námi.

Z mých zasněžených řas,
jsi mi slíbal sníh,
můj pas ucítil tvé stisky,
hříchu se neubráním,
tělo mé to chce,
jen duše ta divná věc.

Nakonec tělo a duše jdou pospolu,
v tom putování, krásném milování.
Zvítězila vášnivost,
lítost se zastavila,
rety mé dychtivé,
já Tě zulíbala.