Mlčeti Zlato: děkuji za krásná slova a hlavně za pochopení... :-)

Homér: mám to brát jako návrh na založení nové skupiny?

zaujala :-)

oslov radek: to mám radost :-)

:-)
strašák v poli
co hladově k obzoru
svou slámu natahuje
v gatích po bábě
zadek nakrucuje
v slamáku po tobě
slunce zatracuje
slzy došly
podzime, podzime...
Ty to vidíš!
...

A42: díky... Těší mě Tvá slova :-*

Orionka: díky, že jsi četla i za milá slova...
Chápu, že Ti to trochu drhne, ale vysvětlení je prosté... duše jsou takové... přirozené... nahaté... nečervenají se... rozpačitě nepřešlapují... takový klid a vyrovnanost... čistá radost ze života... Takový my nejsme... schováváme se za masky... obrňujeme se krunýři... jen abychom nikomu nedovolili, aby nás poranil, ale díky tomu nás nejenom nezraní, ale ani nepohladí a neobejmou... odtud... to se nám nestává... nám, ne jim... ;-)
Je to krkolomné... promiň

oslov radek: těší mě :-)

mahdal: impresionismus obdivuji... v hudbě i malířském umění... v tomto případě jsi až příliš laskavý...
Děkuji :-)

holka.přes.ulici: Lenča: Děkuji za nakouknutí. Těší mě, že vyvolala pocity

Mlčeti Zlato: proč mám nutkání říci to samé o Tvém komentáři? :-)
Děkuji

:-D musím se smát... taky modřiny... jak jsou ty naše mozky nastavený... to by stálo za psychoanalýzu...
líbí se mí... navzdory modřinám mě to rozněžnilo a naplnilo touhou se tulit...

co říct... bráním se tomu jen nicneříkajícně chválit, ale co mám psát?
K formě? Zvlášť u Tebe mám pocit, že každá Tvá báseň je nějaká forma... nová... stará... to je fuk... nikde mi nic nepříjemně netrčí, vše do sebe zapadá a když to čirou náhodou dře, tak má člověk pocit, že to dřít má...
Ztotožňuji se s Helfanderem... "rezonuje s mojí představivostí"... to sedí... :-)

prší... prší... s kamarády u stolu dobře se to leje... :-)

Možná to mělo být hravé, ale na mne z toho dýchl závan osamění... spíš vnitřní než fyzické osamění...
proč slyším Night Jazz... piano a tklivý saxofon v pozadí... netuším...

To nic nemění na tom, že je to super :-)

no... haiku v tom nevidím, ale pobavilo... s haiku to má společnou kreativní hravost... či jak to nazvat :-)

jak psala Nikytu... dokonalý obraz... přesně takový podzim miluju
to je poezie :-)

nikdy neodolám a orosené okno si prsty otlapkám :-)
to kakao je prima nápad...
Zahájil si podzim

chaos... a nejenom v bytě...
chaoticky pochytané a chaoticky poskládané myšlenky...
líbí se mi ten tok, jen nevím, je-li to báseň
Jak se to vlastně pozná? Asi je blbý, že to nevím, ale vážně to nevím... stálo by to za diskuzi...

na mysli mi vytanula scéna visícího řezníka, který si v pohádce Dařbuján a Pandrhola stěžuje, že se nemůže ani v klidu oběsit, když Smrt zmizela ze světa... už jako dítě mě znepokojovalo to, co se dělo třeba i se zmíněným řezníkem ve chvíli, kdy odbednili sud a kohoutovi upadla hlava...
Pokaždé přežijeme?

Mlčeti Zlato: máš pravdu... je to tak trošku užvaněné a nejspíš i kapku sentimentální... ale to se tak někdy sejde :-)
Vidíš... a mě to slovo "nahatý" lehce rozvrkočilo... ;-)