Nahatý duše

Po přečtení Tvé básně o ní asi budu celý den přemýšlet a takové mám ráda. Jedna z nejlepších, které jsem dnes četla.

A42: díky... Těší mě Tvá slova :-*

Orionka: díky, že jsi četla i za milá slova...
Chápu, že Ti to trochu drhne, ale vysvětlení je prosté... duše jsou takové... přirozené... nahaté... nečervenají se... rozpačitě nepřešlapují... takový klid a vyrovnanost... čistá radost ze života... Takový my nejsme... schováváme se za masky... obrňujeme se krunýři... jen abychom nikomu nedovolili, aby nás poranil, ale díky tomu nás nejenom nezraní, ale ani nepohladí a neobejmou... odtud... to se nám nestává... nám, ne jim... ;-)
Je to krkolomné... promiň

Hezky rozverné. "Nahatý" mi k tomu sedí, kdyby byly ty duše nahé, to by muselo být vážné, takhle nemusí. ;-)

Je hravá a zároveň hluboká, oslava svobody a volnosti, líbí se mi. Krásně recituješ. Jenom jedna drobnost mě zarazila, do "verše to se nám nestává" by mi logicky pasovalo spíš "jim".

Ani nevim, co naspsat ... je to dosti k zamysleni a opet.. nadherne :]

Super :)

Mlčeti Zlato: máš pravdu... je to tak trošku užvaněné a nejspíš i kapku sentimentální... ale to se tak někdy sejde :-)
Vidíš... a mě to slovo "nahatý" lehce rozvrkočilo... ;-)

Ten nápad je skvostný. Antitéze ke křesťanské čisté duši a nečistému tělu se zpochybněním toho, co vlastně čistota je. Přijde mi to ovšem příliš upovídané (sám nevím, co vypustit, leč) a některá slovní spojení působí trochu obehraně. Zcela soukromě mi vadí slovo nahatý - připomíná mi stupidní miminko na plyši (taky jsem tak pózoval)... Po poslechu musím připustit, že autorské čtení mé připomínky eliminuje. Asi jsou to verše pro poslech a ne pro čtení.