fantasmagorie
04.10.2018 25 1315(29) 0 |
Kéž by nás nebavilo
civět do děr ve zdi
Jsou tam jen pavučiny
Pod heslem „říjen“
listujem atlasem
ohrožených citů
V kolonce dávno vyhynulých slov
pod čarou stojí
že svět nekončí parapetem
a duši nezahubíš
ani ranou do týla
Nad blaty krouží hejno knih
Každá
má v sobě něco z motýla
20.12.2018 - 18:29
A v listopadu city sbíráme ze země :)
Tohle ve mně bude ještě chvilku pobývat. Děkuji za obohatění :)
Tohle ve mně bude ještě chvilku pobývat. Děkuji za obohatění :)
19.11.2018 - 11:33
Yasmin: Jsem moc rád, že ses tu po čase zase zastavila. A moc mě těší, že se Ti líbí. Děkuju :-)
18.11.2018 - 13:37
U tvých básní člověk neví, co psát. Protože u takové krásy dochází slova. O to více prožívám z e v n i t ř.
11.10.2018 - 17:55
DDD: Ehm... vypadám jako osoba, která by přeháněla? Koukni někdy na moje běžné komentáře u jiných děl :D
10.10.2018 - 18:37
Geniální obraty. Vyloženě pohrávání si s obrazy, které každý řádek vytváří a další hned zas mění. Originální rytmus. Perfektní. Jojo tebe čítávám rád :)
09.10.2018 - 09:02
Orionka: Provokuje? To asi tušíš správně. Promiň, nerad tahám z básniček vnitřnosti. Doufám, že to nevadí :)
08.10.2018 - 10:13
Moc se mi líbí některé obraty. A heslo říjen mě mate, skoro až provokuje. Prozradíš? :)
06.10.2018 - 21:08
Hraje klavír,čtu tvou báseň a pak si rozkliknu tvou fotku na profilu a říkám si správný týpek. Kdyby všichni měly duši jako on.
05.10.2018 - 06:46
Helfanderios: Ginnare: Ono je to tak, že prostě chtěla být napsána, ať vypadá, jak vypadá. Vlastně je víceméně hlavně o té představivosti. Hlava je zvláštní bludiště. Děkuju moc za Vaše komentáře :-)
05.10.2018 - 06:12
co říct... bráním se tomu jen nicneříkajícně chválit, ale co mám psát?
K formě? Zvlášť u Tebe mám pocit, že každá Tvá báseň je nějaká forma... nová... stará... to je fuk... nikde mi nic nepříjemně netrčí, vše do sebe zapadá a když to čirou náhodou dře, tak má člověk pocit, že to dřít má...
Ztotožňuji se s Helfanderem... "rezonuje s mojí představivostí"... to sedí... :-)
K formě? Zvlášť u Tebe mám pocit, že každá Tvá báseň je nějaká forma... nová... stará... to je fuk... nikde mi nic nepříjemně netrčí, vše do sebe zapadá a když to čirou náhodou dře, tak má člověk pocit, že to dřít má...
Ztotožňuji se s Helfanderem... "rezonuje s mojí představivostí"... to sedí... :-)
04.10.2018 - 21:55
Nedokážu to dost dobře pochopit...ale něco na tom rezonuje s mojí představivostí. Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Třepotání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sion
Předchozí dílo autora : o létání