vanovaso: Děkuji... Jsem rád, že se líbí.

Opět jedna z těch, co se Ti povedla... Víc takových slunečních popěvků by to chtělo, do těchto smutných, únorových dní.

To asi není báseň jen o vesmíru, což? :-) Aspoň tedy já tam vidím ještě i jiné věci. Hezká...

A42: Děkuju... těší mě, že to takto vnímáš.

Umouněnka: Nevím co říct. Jsem rád, že nezklamala. Děkuju za zastavení...

Amelie M.: Děkuju... mám radost. Je to momentka z dnešního rána a pokud z ní něco cítíš, jsem štasten :)

Přemýšlím, co říct, ale... neřeknu asi nic, nějak to nejde. Prostě krásná!

Tohle se mi líbí více, než ta minulá hádanka. Piš radši takhle...

samiVdavu: Ano, s tím co říkáš se ztotožňuji a máme na to podobný názor. Přijde mi ale, že ty to vnímáš jako realista a do jisté míry jsi s tím smířený, že to takto funguje. Mě to přijde někdy k zblití a mám tendenci se tomu stavět, nejít s proudem, protože cítím, že jinak bych to už nebyl já a že je to špatně.
A nejde jen o umění, je to vlastně o vnímání jiných a naprosto důležitějších věcí a hodnot, které má čím dál více lidí pokřivené a povrchní. To, co je průměrné, je pro ně in a před tím, co se něčím vymyká, nejlépe odvrátit hlavu, nevidět, neslyšet. To mi vadí a nejspíš se s tím také asi nikdy nesmířím.
Vím, že tento komentář na literární server nepatří a nejspíš jsem se do toho zamotal, ale snad jsi pochopil, co jsem tím chtěl říct...

S tím pokročilým balíčkem máš samozřejmě pravdu a dobře to vyjádřila i Orionka. Ti, kdo v poezii chtějí něco dokázat, by tuto výbavu mít rozhodně měli.
Mě se toto ale zas až tak moc netýká protože abych byl upřímný, já osobně nemám ambice v poezii něco dokazovat nebo něčeho dosáhnout. Jednak proto, že jsem z malého města na východní Moravě, kde jsou takové možnosti velmi omezené ale také proto, že moje kontrolka vnitřní sebekritiky mi říká, že na to nemám dostatečný talent, potenciál, ostré lokty a taky energii. Poezii vnímám spíše jako zálibu, něco, čemu jsem propadl, co mě baví a zároveň mi pomáhá odtrhnout se od reality. I to je přece účel umění.
Přesto všechno se chci v této zálibě ale zdokonalovat, jak jen to půjde a jak jen to bude možné. Proto jsem také zavítal sem, na Psance.

samiVdavu: Zaujal mě Tvůj komentář:

„...je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií“

Nejsem si jistý, jestli při použití toho jak říkáš „pokročilého balíčku“ báseň zapůsobí více. A nemusí se jednat o smutek. Může to být zrovna tak štěstí, nebo jakékoliv jiné téma. V mé poslední básni čtenářům rozhodně nedávám vše na zlatém podnose ale podle komentářů mám pocit, že to čtenáři vůbec nepobrali a vlastně je to ani moc nezaujalo. Může to mít samozřejmě spousty důvodů od tématu, špatného zpracování, až k sympatiím k autorovi… A všímám si toho i u ostatních zdejších děl, které jsou podle mého názoru skvělé a originální a přesto málo čtené, málo komentované a celkově bez větší pozornosti. Zbývá tak otázka, kde je ta hranice...
Je to jako v hudbě. Populární hudba bude v oblíbenosti vždycky válcovat ty opravdové a velmi dobré hudebníky, Ti budou vždy v pozadí. Je to samozřejmě jen příměr ale ve své podstatě je to tak - což je pro mě dost deprimující.

Mně se báseň také líbí. Ale je pravda, že máš daleko silnější kousky...

Já tu báseň vnímám jako nostalgii a možná i zklamání z nenaplněných snů. Zároveň však také touhu vzít do rukou otěže pro zítřky. Působí na mě velmi příjemně. Jen, pokud můžu… na konci by to „zatím“ mohlo být ještě odděleno mezerou, která by tomu dodala důraz… To je ale jen taková drobnost.

K těm růžím… Kdysi, snad v prváku na střední, jsem růži dostal. Někdo tenkrát zazvonil a když jsem otevřel dveře, ležela před nimi a spolu s ní i báseň. Docela mě to tehdy zaskočilo a musím říct, že příjemně. Nacházel jsem pak ve schránce další básničky a pod nimi vždy jméno Karolína. Pak se ale odmlčela, možná poznala jiný objekt svého zájmu. Kdo ví…
Nerozuměl jsem tomu, proč mi na sebe nedala číslo, nebo aspoň nějaké znamení, jak ji najít a vlastně... dodnes tomu nerozumím, protože jsem žádnou Karolínu ve svém okolí neznal a neznám. Podezříval jsem tehdy spolužáky a kamarády, že si ze mě dělají srandu ale aniž bych je podceňoval, myslím, že takové básně by dohromady nedali a i kdyby… dřív nebo později by se k tomu přiznali. A tak pro mě Karolína zůstala navždy záhadou. Ale pěknou…

Tak nevím, zda patřím ještě do kategorie chlap. S touto příhodou jak z červené knihovny asi už moc ne :-)

koiška: To mě těší... Děkuji!

Tvá dnešní báseň mě dovedla až k této, která se mi velmi líbí. Něco mi říká, že vznikla na základě ne moc příjemného pocitu. Aspoň tedy já to tak cítím a čtu mezi řádky...

Máš úžasný talent vzít hrst slov, máchnout rukou a rozesít je tak, aby nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Třeba tak, jak jsi to udělala tady. Opravdu krásná...

Moc hezká báseň! Smekám klobouk protože ač jsi žena, vystihla jsi tu něco, co není jednoduché vystihnout. Při čtení jsem viděl tu klukovskou nevinnost a nerozvážnost, to okouzlení neznámem, ty chlapecké sny a očekávání... Ano, povedlo se Ti to. Mně můžeš věřit protože já o tom něco málo vím, já je měl :-) A často mi chybí… :-(

Mně se líbí nejvíce ta druhá, do které se Ti podařilo vtisknout krásnou atmosféru. Jako bych tím sadem právě procházel.

Pěkná, působí na mě velmi příjemně tato Tvá báseň. Taky jsem si ještě nezvykl, že mnohdy to, co člověk v dětství pochytí, je jen jedna strana mince. Pak časem pozná tu druhou a je nucen ten starý a zažitý pohled změnit. Tak... snad ten příklad vyřešíš, přál bych Ti to...

Přemýšlím, co k této básni napsat a první, co mě napadá je "nevšední"... Líbí se mi. Mám rád, když mě autor nutí přemýšlet a hledat, když v básni není vše naservírováno na zlatém podnose. To se Ti zde povedlo dokonale. A ta syrovost básni také svědčí… Pěkná!

estetickalasicka: To jsem rád... Díky za zastavení!