Růže z mrazáku

Moc pěkná ledová vzpomínka na lásku.

Lenča: Díky za zastávku, zase po čase. :-)

Až půjdu okolo květinářství, podívám se po ní. :-)

Mně se to moc líbí, takovéhle fantastické časohrátky :)

Amadeo´´: To je teda příběh. To napiš do nějaké básně. A s tím formátem máš pravdu, šlo by si s tím pohrát. Spíš jsem na to neměla moc čas. Byla to taková okamžikovka.

A42: Ano, mně se samotná myšlenka líbí a zaujala. Růže byly bohužel většinou jen nevydařenou investicí, a tak snad těší obdarované alespoň mrazákové vzpomínky. Báseň jemně plyne a rozhodně neříkám, že je špatná. Nemám příliš rád třítečkově otevřené konce s nějakým poločasovým určením, ale to je pouze otázkou vkusu.
Rád jsem s tebou zavzpomínal na své nešťastné lásky! :)

Já tu báseň vnímám jako nostalgii a možná i zklamání z nenaplněných snů. Zároveň však také touhu vzít do rukou otěže pro zítřky. Působí na mě velmi příjemně. Jen, pokud můžu… na konci by to „zatím“ mohlo být ještě odděleno mezerou, která by tomu dodala důraz… To je ale jen taková drobnost.

K těm růžím… Kdysi, snad v prváku na střední, jsem růži dostal. Někdo tenkrát zazvonil a když jsem otevřel dveře, ležela před nimi a spolu s ní i báseň. Docela mě to tehdy zaskočilo a musím říct, že příjemně. Nacházel jsem pak ve schránce další básničky a pod nimi vždy jméno Karolína. Pak se ale odmlčela, možná poznala jiný objekt svého zájmu. Kdo ví…
Nerozuměl jsem tomu, proč mi na sebe nedala číslo, nebo aspoň nějaké znamení, jak ji najít a vlastně... dodnes tomu nerozumím, protože jsem žádnou Karolínu ve svém okolí neznal a neznám. Podezříval jsem tehdy spolužáky a kamarády, že si ze mě dělají srandu ale aniž bych je podceňoval, myslím, že takové básně by dohromady nedali a i kdyby… dřív nebo později by se k tomu přiznali. A tak pro mě Karolína zůstala navždy záhadou. Ale pěknou…

Tak nevím, zda patřím ještě do kategorie chlap. S touto příhodou jak z červené knihovny asi už moc ne :-)

Tak podle tvého komentáře myslím, že přece jen nějak zaujala. A vžít se do ní... no, možná že chlapi přece jen růže moc nedostávají. :-)

Nejzajímavější je pro mě této básni název, který nese onu nejsilnější myšlenku i samotného pokračování. Jinak se mě příliš nedotýká, nedokážu se do ní příliš vžít, ačkoliv obraz samotný nabízí mnoho scénářů, po kterých se čtenářovy myšlenky mohou vydat.