Lasak: Prvotina to úplně není, ty se vůbec neodvažuji někde prezentovat :) nicméně je z mé rannější tvorby... koukám, že mi bylo právě tolik jako teď Tobě :) Díky za zastavení...

Pěkné… Koukám, že jako správná básnířka tvoříš v každé chvíli :)

Nejsou to úplně dokonalé pohádky, ale přesto mě zaujaly a některá místa se mi líbí moc, jako třeba právě toto:

V záblácených botách
pěkně v duši šlape
tvůj hlas. Už není medový,
už nelovíš mne! Ne slovy
a když už, tak jsou jedovaté

Škoda jen, že to tak hezky neplyne v celé básni…

Zajímavá báseň, líbí se mi. Něco mi připomíná, ale nechci si vzpomenout...

Chudák tatínek, úplně ho vidím, jak tam bezmocně stojí :D To mě pobavilo… :) Ten konec je zajímavý, možná je škoda, že sis s ním trochu víc nepohrála aby se ještě zesílila ta závěrečná myšlenka. Ale i tak je to hezky čtivé.

Přirovnání poezie k vínu se mi líbí, i Tvá úvaha... Připomněla mi, jak jsme si na intru v prváku na střední s partou k našim kytarovým dýchánkům kupovali krabičák a pili ho z krabice a patřil nám svět :) Tenkrát nám o tu chuť vlastně vůbec nešlo. Nedlouho poté jsem zjistil, že jsou daleko lahodnější vína a od těch krabicových rychle a nadobro odběhl. Vlastně to s Tvou úvahou moc nesouvisí, jen... jak člověk pomalu dozrává, postupem času si mnohem víc váží dobrých a příjemných věcí a vychutnává si je. Možná je to tak i s vínem a poezií...

Jak jednoduše to někdy lze vyjádřit… Hezká pocitovka.

Amelie M.: To mě moc těší, že to tam všechno cítíš. Děkuji za nakouknutí...

Yana: Děkuji moc za krásná slova, vážím si jich… A pokud mohu, přeji krásnou dovolenou.

Yanishka: Děkuji, jsem rád, že se líbí…

Yasmin: Tak to máš ještě šumění vln v uších hodně živé :) Děkuji za zastavení...

taron: Děkuju...

Zamila: Díky… Mám hrozně rád sílu moře, rád se na něj dívám a jen tak poslouchám. Báseň je vlastně takovou malou vzpomínkou a těší mě, že se Ti líbí...

Napsat, že je pěkná se k ní moc nehodí a tápu, jak to správně vyjádřit. Vnímám ji jako niternou a silnou. Možná i proto, že vím, jak někdy doslova bolí se nadechnout a vstát, nemít k tomu žádnou sílu a vědět, že zítra... Hezky zachycený pocit!

Mě také přilákal název, ten se Ti vážně povedl. Vlastně i báseň, ale souhlasím se Zamilou, že některá místa jsou trošku těžkopádná. Pokud to mohu nějak rozebrat, tak vlastně hned úvodní řádek mi přijde slovosledem zvláštní, i když tuším, že to tady byl asi záměr. Ale proč nenapsat prostě jen:

“Kouř ohně a noční můra
je moje myšlenka na Tebe...”

Trošku jsem se taky pozastavil u té indiánské coury, ta mi k obsahu básně přijde zbytečně vulgární a přemýšlím, proč je vlastně indiánská?
Hodně se mi líbí ale ten originální a neotřelý rým a krásné zakončení básně. Jako zkaženou ji určitě nevnímám...

Dlouho jsem nečetl nic tak něžného… Krásná!

Zaujalo mě, jakou formou jsi to napsal. To opakování mi k tématu sedí a je to o dost údernější.
A k tomu obsahu… hm, vůbec bych se nezlobil, kdyby jich na světě bylo méně.

Takový malý, skandinávský sen :) Co víš, třeba to vyjde, já bych Ti to určitě přál...

Četl jsem ji už včera a mám z ní zvláštní, rozporuplné pocity. Přemýšlím, čím to je protože to rozhodně není špatná báseň. Jen... asi jsem si u Tvé poezie už tak nějak zvykl, že má daleko větší sílu. Budu se těšit na další...

Ou.. Čekal jsem, že na tom konci se něco přihodí :)