I já tě mám ráda...tolik neustálé inspirace...kde ji bereš? :-)

Tak já ti tedy odpovím, člověk není uzpůsoben k tomu,aby žil sám,tak asi proto...ale ber to s rezervou ,je to jen můj osobní názor,jinak báseň už je dopilovaná s Orionkou k dokonalosti...

shane: jsem tam častěji než si myslíš...dík za zastavení

Něžná...

lakomec: tak to je nejhezčí komentář,co jsem kdy dostala a moc mě těší,byla to taková rychlovka,ani jsem nečekala,že vůbec zaujme,ale tak to někdy je...diky moc

koiška: díky a tobě taky krásné jaro...

Tak tomu rozumím, obsahu - to hlavně, ale i formě, taky to tak mám... je nádherná... celá...

Yana: jj, taky už mi schází, i když mám pocit, že zima ani nebyla, a loňské jaro ani nevím, že bylo, tak snad letos si ho užiji o to víc...díky

Lenča: díky...

jj, to je to nejtěžší , odpustit sám sobě a sám sobě dostatečně věřit... pak vlastně na ostatních nezáleží... ale umět to!!!

tak ta je skvělá, a vůbec na mě nepůsobí uměle vytvořená, naopak taková od srdce... dostala mě... ta je na výhru!!!

ano , musela jsem se k ní vrátit, abych zjistila, že je víc než úžasná...

hm.,tak ta je pěkně k zamyšlení, líbí se mi moc...chtěla jsem vypíchnout první dva verše, ale ona je dobrá celá...

zase: za půlku bych se rvala do krve, a půlku nechápu, ale to je můj problém, ty víš, o čem píšeš, jen snad: zvony se rozezněli /y/ ? polibky zmizeli /y/....oči - ne očí - se střetli /y/, sny odlétli /y = pozor na hrubky , v tom má Orionka pravdu, shazuje to celé dílko...

moc hezká , poslední sloka se mi líbí nejvíc, je tak obrazotvorná...

korálek: díky, tak každý se trochu měníme a vyvíjíme... ale moje podstata je vlastně stále stejná...

Jiří Turner: patent na vkus , tak tím jsi mě dostal, to je přesně to , o co tu jde... každý ho máme pčece jiný ...díky za tento komentář...

koiška:děkuji moc...

tak už je to skoro zase jaro, ... jako vloni a každý rok, pěkné...

tak ta pobavila, nějak jsem to i dnes potřebovala, díky...