|
Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.
 19.02.2015 15 1113(18) 0 |
Každý z nás si nese kříž
jistých vin a obvinění
a s tou tíhou kráčíme blíž
svému vlastnímu uvěznění.
„Co bylo, to bylo, vše odpuštěno!“
slyšíme občas z něčích úst.
Však kolika z nás je „povoleno“
dokázat poté volně růst?
Ač někdo nám odpustí
a snad i upřímně
vlastní JÁ dopustí
cítit se nevinně?
Sami si volíme
nejtvrdší soud,
rozsudek halí nás
do pevných pout.
Tak odpusť své vlastní duši,
máš-li dost síly!
Přednes své námitky,
zda nějaké zbyly!
Mlčíš, snad modlíš se
za kousek sil,
jež by ti pomohly,
aby sis odpustil.
Tichý hlas uvnitř ti
zašeptá laskavě:
„Umět si odpustit,
to zní tak lákavě...
Jen v lásce nejčistší
dokážeš rozpustit
nejtěžší vinu svou,
tak můžeš odpustit.
Najdi ji hluboko
uvnitř své podstaty
a pak už nebudeš
nikdy víc zajatý.“
jistých vin a obvinění
a s tou tíhou kráčíme blíž
svému vlastnímu uvěznění.
„Co bylo, to bylo, vše odpuštěno!“
slyšíme občas z něčích úst.
Však kolika z nás je „povoleno“
dokázat poté volně růst?
Ač někdo nám odpustí
a snad i upřímně
vlastní JÁ dopustí
cítit se nevinně?
Sami si volíme
nejtvrdší soud,
rozsudek halí nás
do pevných pout.
Tak odpusť své vlastní duši,
máš-li dost síly!
Přednes své námitky,
zda nějaké zbyly!
Mlčíš, snad modlíš se
za kousek sil,
jež by ti pomohly,
aby sis odpustil.
Tichý hlas uvnitř ti
zašeptá laskavě:
„Umět si odpustit,
to zní tak lákavě...
Jen v lásce nejčistší
dokážeš rozpustit
nejtěžší vinu svou,
tak můžeš odpustit.
Najdi ji hluboko
uvnitř své podstaty
a pak už nebudeš
nikdy víc zajatý.“
Ze sbírky: Začátky na plné obrátky
19.02.2015 - 19:44Lenča:Život nás nešetří, rozdává rány překážky hází pod nohy a my, chybujeme a jednou budeme sčítat i odčítat své skutky.
A pak se budeme muset se vším vyrovnat , smířit se a odpustit sami sobě i ostatním. Jen to bude chtít kus odvahy.
A pak se budeme muset se vším vyrovnat , smířit se a odpustit sami sobě i ostatním. Jen to bude chtít kus odvahy.
19.02.2015 - 18:15Lenča: Nj, nikdo není dokonalý a žádné odpuštění, hlavně sobě, nemusí být úplné! Ty si třeba přečteš nějakou knihu o pozitivním myšlení, to odpuštění je v každé na prvním místě, jenže pak zase přijde krize a staré viny se vrací jak Lítice!:-)
19.02.2015 - 17:40Amelie M.: Dnes už píšu trochu stručněji, ale nechala jsem ji v tom původním stavu.
Díky, jsem ráda, že Tě oslovila :)
Díky, jsem ráda, že Tě oslovila :)
19.02.2015 - 17:33shane: Nejzrádnější je, že si člověk kolikrát myslí, že už odpustil a ono ho to najednou zase pořádně vyvede z omylu. Musíme mít se sebou prostě trpělivost .)
19.02.2015 - 17:29Yana: Jj, nejlepší je ona teorie zažitá v praxi. Ač to není vždycky med, jsem vděčná za všechny ty příležitosti vyzkoušet si to na vlastní kůži. To pak jen obdivně vydechnu a říkám si: "Kdyby mi o tomhle někdo dřív vyprávěl, nevěřila bych."
Díky za souznění a jsem ráda, že se Ti líbí :)
Díky za souznění a jsem ráda, že se Ti líbí :)
19.02.2015 - 14:23.. některé věci tam vnímám už navíc, ale zásadní myšlenka mi myslím neuniká a moc se mi líbí.. ty jsi taky takový chodící, milý moudro :))
19.02.2015 - 14:04Jj, tak to je to vrcholné umění, co mi ještě schází: Odpouštět sám sobě a mít i sebe rád, uvěřit si, že jsem udělal to nejlepší, čeho jsem byl v dané chvíli schopen a věřit si i nadále...Břemeno starých vin, které si neumíme odpustit je nejtěžší. Jak snadné je oproti tomu odpouštět druhým...:-(
19.02.2015 - 13:53super už jen proto, že včera jsem našla, opravdu našla, zapomněla jsem na ni jako na spoustu jiných, vlastně to ani není báseň, ale vložím to abys viděla jak podobným směrem se naše myšlenky ubírají a ačkoli kolem mě proudí spousty teorií, tak dojít si k něčemu sám, to je to čeho si cením nejvíce a takovým lidem nejvíce věřím, líbí
19.02.2015 - 11:58Musíš však především mít rád sám sebe.
Nespoléhat se na toho, kdo dívá se z nebe.
Nespoléhat se na toho, kdo dívá se z nebe.
19.02.2015 - 11:55jj, to je to nejtěžší , odpustit sám sobě a sám sobě dostatečně věřit... pak vlastně na ostatních nezáleží... ale umět to!!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odpustit si... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Přešlapy
Předchozí dílo autora : Abstinovat se NEBUDE!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
