Já mám naštěstí trpaslici, takovou pěknou baculatou kamarádku. Jsem ráda, protože jeden chlap mi v domácnosti stačí. Jmenuje se Nervervug (což by se dalo přeložit "neublížím, nepomohu"). Slouží mi jako vrba, když si nemám komu postěžovat.

Velice pěkný rozhovor, přínosný, podnětný.

Člověče jo, bezva čteš se bezvadně i přes tu občasnou hantýrku. Ty ji totiž umíš docela fajn. Má to spád, má to vtip. Jen mi tam chybí, jako zvědavé ženské, co že se jí to vlastně stalo, prostě necháváš čtenáře tápat tam, kde by měl vědět. Jinde ať si klidně tápe a domýšlí, ale ty zásadní věci (což rozbitá palice je) by vědět měl. Pro mě, ale přesto dost dobrá.

co třeba?

třpytící barvou
malíř namaloval hvězdu
matná zůstala

mám haiku ráda, promiň, že ti do toho kecám. Klidně mě pošli k šípku. Právem.

Já si delší a zajímavé texty tisknu, z monitoru to prostě nedám. Nepíši, že básnit je jednoduché, naopak, obdivuji každého kdo je schopen zajímavou báseň stvořit. Já to nedokáži a ani se o to nepokouším :-).
Jen próza asi opravdu dá mnohem víc práce, nemohu napsat povídku a pak vysvětlovat o čem byla .-).

Kdysi jsem dostala dobrou radu, jsem z rodu sov a rána jsou pro mě utrpením a jako boží utrpení jsem se po ránu také vždy tvářila. A pak přišla ona rada (ten nahoře mě má rád): Až vyjdeš z baráku, usměj se na prvních pět lidí co potkáš. Tři z nich si budou myslet, že jsi cvok, nebo zapomenutá známá, dva se na tebe také usmějí a sobě i jim náladu zlepšíš.
První den jsem si připadala jak idiotka Jája, ale ono to fungovalo a já přišla do práce, úsměv od ucha k uchu a den začal bezvadně.



To k tématu, jen fejeton to opravdu není. Spíš úvaha.

Není to špatné, humor i nadsázka tam je (jen se to dalo trochu víc rozepsat), a chyby jsem ti vypsala. Líbilo se mi to.

Já absolutně nemám nic proti básním psaných volným veršem, jen o nesmyslné metafory, kdy autor pak složitě vysvětluje co tím chtěl říct. Ale obdivuji ty, kteří dokáží báseň napsat a já vím co chtěl básník sdělit a jak pěkně to sdělil.

slnečnica: puero: Vladan: DDD: oslov radek: Moc ráda jsem si přečetla vaše komentáře. Jen aby bylo jasno, možná jsem to blbě napsala, ale poezii mám moc ráda, jen protože mě teorie stavby veršů moc neříká, mám jediné kriterium - rozumím - nerozumím. Nebo jednoduché líbí - nelíbí.

Co si myslím, že je důležité dát si s textem práci, já mám metodu "vyhnívání", napsat, odložit, opravit, přepsat, nechat vyhnít a ještě jednou a pak mě může trefit šlak, když vidím, že stejně jsem tam přehlédla nějakou chybu. Prostě trpím autorskou slepotou, nebo jsem úplně blbá, ale nejsem ke svým chybám lhostejná. taky se za ně stydím, někdy, ale spíš vztekám - na sebe.
Každopádně děkuji za přečtení a komentáře. Nebudu brečet a jdu psát :-D.

mannaz: ŽblaBuňka: VKate: Severak: Jsem ráda, že jsme se shodli v tom, že psát prózu dá mnohem víc námahy. Už proto, že prozaikovi neprojdou ani špatně napsané interpunkce, že nestačí padesát slovíček a dílo je hotové. Navíc u volných veršů se kašle i na rýmy a metafory jsou mnohdy tak krkolomné, že snad ani sám autor neví co chtěl říct (šestinozí osli, kolibřík si ustlal v uchu netopýra a jiné lahůdky). A to mám básně docela ráda.
Ale je to tak, a já kvůli tomu prózu psát nepřestanu a vám moc děkuji za přečtení i za komentáře.

Chtěla bych umět básnit. Nikdo by mě nestíral za špatné interpunkce (u mě je to choroba - jen diagnóza ještě nemá číslo), za mizernou stavbu vět a slovní zásoba taky nic moc. Ale neumím, tak píši prózu, přepisuji, škrtám, přidávám a trpím jak zvíře. Pak to někde "vylepím" a zjistím, že jsem přehlédla, že kobyla je ve vybraných slovech. Autorská slepota, která živí docela slušně (ne u nás) davy korektorů. Básník by si tu svoji "kobilu" určitě obhájil.

Na druhou stranu, bez básníků by byl svět smutný, neromantický, plochý. Ale můj básník je mlaďoch, čerstvě zamilovaný, nebo ten co dostal právě kopačky a má touhu to vyřvat do světa. Pokud to umí verši, tak je to skvělé.

Hezky napsané, se všemi atributy, které správný fejeton má mít. Tu dobu si užívej, bude hůř :-) a moc se nevyspíš. Ale zase to stojí zato.