Mě se líbí ten poslední, jsou v něm, hezké obraty a má atmosféru.

Amelie M.: Děkuji, no už jsem těch sladkých trioletů měl po krk.

Dobrý, vtipný. Jen mě napadá, nebylo by lepší prohodit kvůli rytmu „den blbec" za " blbec den" ?

Děkuji, jsem rád, že se ti líbí.

Orionka: Děkuji. Jak se to zadání čtyři týdny opakuje, svádí to k vymýšlení ptákovin. Být to ještě déle "výbuch", co by se stalo.

Není to špatné, čtu to bezprostředně po trioletu od Koišky a ten tvůj mi přijde takový násilnější.

Pěkné, myslím, že z toho zadání je vytěženo , co se dá.

Už ta tvoje minulá báseň lavírovala na hraně básně a aforismu. Tohle už mi přijde jako aforismus se vším všudy, ale dobrý. S obsahem zcela souhlasím.

Pozoruji, že se rytmus i rým tvých veršů lepší od každé básně. V této mi nesedí už jenom ty poslední dva.První z nich uspořádáním slov, druhý rýmem.

To je hezké, takové jako od "Edgara Alana". Jen si nejsem úplně jistý, jesli si to uveřejnila na správném místě. Pro jednu skupinu místních čtenářů (pro ty co obddivují několikaveršové stupidity) to bude příliš dlouhé, pro duhou (v tomto žánru píšící) příliš dobré.

DDD: Děkuji za komentář. Proč bych se, probůh, urážel. Naopak, těší mne každý komentář, ze kterého je patrné, že jeho autor opravdu čte, přemýšlí a porovnává.
Já se obecně snažím psát hodně různorodě, tématem, formou i vyjadřováním všech těch úvah a emocí. Nechci omlouvat některé pokleslé verše v této básni, jen vysvětlit, že jsou takové proto, že jsem chtěl aby takové byly. Ony totiž ty verše leckterých původních alb jsou také pokleslé (například v porovnání s paralelní "novou" renesanční literaturou), jenom jinak. Vlastní hodnocení nadsázky nebo vtipu té básničky je věc subjektivního vkusu, což zcela respektuji. Jenom vysvětluji, že ty různé výrazové banality, šroubované verše a podobně tam jsou schválně.
Při jakémkoli příštím komentáři, prosím, vůbec nepřemýšlej jak ho přijmu, neurazím li se a podobně. Napiš, jak to vnímáš - natvrdo. To je pro mne mnohem cennější než jednoslovná pochvala. Za takový počin není ani namístě se jakkoli omlouvat. Ještě jednou děkuji.

PrimaDen: Děkuji, to jsem moc rád

Teď mám pocit, jako bys chtěla podpořit mé argumenty v naší diskusi (což asi nebyl ten účel:). Tedy tu část, kdy se domnívám, že forma haiku se v zájmu zachování formy v č.j. přeceňuje. Nemyslím to jako kritiku právě této hezké básničky, jen nevidím rozdíl v myšlence, náladě a hlavně ve zvukomalbě (tak důležité pro haiku) třeba s textem:

V prvním jarním slunci
spolu se čmeláky
bručí motorky.

Taková forma není haiku, ale není, myslím, o nic horší (ani o nic lepší).
Jednoduše řečeno, myslím, že podstata haiku nespočívá tak zásadně v jeho formě.

Orionka: Děkuji, jo, vybavuji si jí. Řekl bych, že se Shakespeare nechal, stejně jako já (jen trochu amatérštěji:)), albou, v renezanci už trochu vyčpělou) inspirovat.

elisza: To jsem rád, že se ti líbí, děkuji

elisza: typicky hravá, jo? no, když myslíš

elisza: děkuji, už ani nevím...:)

Severak: Děkuji moc, nevím jestli elegantně, ale jak jsem psal Amelii, pobavil jsem se u toho. Pokud se pobaví i někdo jiný, budu rád.

Amelie M.: Děkuji, mě taky.:)

To je moc pěkná báseň, má atmosféru a jemný decentní rým. Jen mě napadá, není lepší výraz " ke štěstí blízko", než "do štěstí blízko" ?