JSH: Nějak jsem tu nepostřehla kolonku prozaická miniatury. Tak jsem to dala takhle , no. :)

človiček: Spíš těžká poporodní po 29 letech :D Učím se teď na státnice a díky tomu jsem zjistila hodně věcí, které mohou člověka v kojeneckem období ovlivnit na celý život. Tahle věc s tím trochu souvisí, jsou to střípky mého života, který si sama nemohu pamatovat. Obvykle svá díla ale nevysvětluji :)

slavek: Mizim Vdálce: človiček: vanovaso: Děkuji Vám :) Je to inspirováno láskou, která nikdy nebude naplněna, protože je ryze platonická. Pak z toho vznikají všemožné představy. :)

Líbí se mi, hezky vykreslený okamžik a vůně z ní jakoby byla hmatatelná.

Zitra: Děkuji. :) Sny jsou mé druhé řemeslo

vanovaso: slavek: Daisy Moore: človiček: Díky všem za zastávku a komentář. Je fakt, že to bylo psané z náhlého popudu. I když upřímně, budu s tím časem možná ještě pracovat.

Milé čtení.

Severak: Už měla premiéru na Depkách, ale moc se to nepovedlo podle mých představ, musím to ještě vychytat :) Diky

slavek: Neu: Mlčeti Zlato: Jsem ráda pánové, že jste se zastavili a že Vás moje báseň oslovila. :) Děkuji!

Dočetla jsem to do konce a uff.…. Jako kdybych hulila spařený švestky. No, krajiny Letné a Stromovky znám víc než dobře, žila jsem tam 21 let.

slavek: Děkuju

Mě ty veselé říkanky nějak obvykle míjí, ale tahle je fakt povedená a vtipná :D

Tady by se neslušelo cokoli formálního, je to prostě psané ze srdce, z lásky k dětem a blahopřeji

Tahle je dobrá. Možná zbytečně moc spojek, vím, že to bez nich někdy nejde, že tam to "a" chceme nacpat, ale zrovna tedy by klidně být nemuselo. Za mě je ten konec spíš otřepaný, ale jako celek báseň vyznívá příjemně.

Mlčeti Zlato: Ano, přesně tak. Děkuji za milou návštěvu!

Audrey Diamond: Nenech se pomást divnou dobou. Máme čas pracovat na sobě, zklidnit se, uvědomit si spoustu věcí, nabrat dech. Tož to si na mě vzpomeň, hlavně když potkáš nějakého pavouka. S těmi já ráda komunikuji a na chatě už se nenamáhám jim brát ani místo nad mou postelí.

Na mě je tam asi strašně moc velkých slov. Jinak stihomami -stihomamy by bylo asi lepší. Pokud teda nestíháš mámu :D

slavek: Homér: Děkuji Vám oběma.
Je pravda, že vzpomínky teď vyvstávají samy a mnohem snáz. Je to teď jedna z nejčastějších věcí, co dělám. Vzpomínám, píšu, čumím, nebo spím. Díky za návštěvu a hodně zdraví.

človiček: Dost podivná přirovnání :)

Rozumím tomu. Ti, kteří bydlí někde na samotě, nebo v přírodě, na vesnici, mohou jít aspoň do kraje, na procházku, dýchat čistý vzduch. Ale ve městě je to o to větší peklo.
A doba je krušná na psychiku, taky mi z toho hrabe a píšu, abych se nějak ventilovala. Takže básni velmi dobře rozumím. Jednou na to budeme vzpomínat a naše díla z téhle doby nostalgicky číst