Zaujalo mě to. Úplně jsi vynechal osobnostní sklony, introvert se samotářem stane daleko snadněji. A rozdíl je i v národních povahách, přes všechny ty popsané vlivy, které jsou globální, se v jihoevropských městech žije v v daleko užší pospolitosti, lidé nejsou tak anonymní a nezavírají se pouze v bytech jako na severu.
No ale co mě zarazilo, je tvé podání vnitřní samoty jako něčeho nežádoucího. Píšeš o postižení vnitřní samotou, v závěru ji chceš i léčit... proč? Pokud je to svobodná volba, člověk k ní není donucen okolnostmi a cítí se tak dobře, proč ho předělávat podle nějakého obecného mustru?

Krásně jsi vypsala stýskání. Jenom mě zarazilo brachu v poslední sloce, protože to chápu jako báseň pro zemřelou ženu... tak jsi ji oslovovala?

Krásný závěr, ale vlastně celá pěkná. Zajímavé spojení velikonočního motivu s koncem, tady koncem lásky, i když velikonoce a jaro jsou symbolem počátku.

Moc se mi líbí. Krásně jsi vyjádřila rozdíl ve vnímání vztahu zpravidla daný pohlavím. I když je to bolestné, báseň se povedla. Na závěru jsem si přímo pochutnala :).

Líbí se mi, hezky vyjadřuje konečnost nekonečna :).

Nikytu: Díky! A jednoduchost je jenom zdánlivá, pod rouškou nevinné dětské říkanky se skrývá manifest odpůrců přírodních kožešin... ;-)

Mamka: Chápu, že to může působit jako nedokončené. Mně ta nedořečenost připadala přirozená, ale jestli mě napadne dokončení, tak doplním.

Já té myšlence snad taky rozumím, ale zřejmě zůstávám v zajetí těch starých struktur, jak píšeš :). Pro mě je pól pólem právě proto, že stojí proti něčemu a je toho protiváhou. Proto mohou být póly jen dva, jin a jang. Ten třetí mi tam zkrátka nepasuje, ale možná je to jen tím, že jsi ho nazval pólem.

Miro Sparkus: Díky, asi by to jako úryvek mohlo fungovat. Já to pojala jako črtu, jenom jeden obraz, ke kterému se dá domyslet další...

Nikytu: Je to taková satira, ale ze života, bohužel. Díky za návštěvu :).

Nikytu: Moc děkuji, to mě těší :)

Nikytu: Díky :)

Nikytu: Souhlasím, hloubka je naprosto akorát ;-)

Lasak: Díky za vysvětlení. Tohle je spíš grafická úprava než stylistika, ale rozumím. Členění do odstavců je hodně pocitová záležitost a já jich udělala víc asi proto, abych čtení zpomalila.

No tak to už je jiná :). Moc hezké, taková prostě a bez kudrlinek vyjádřená nostalgie.

Lasak: Moc děkuji za komentář. Čím konkrétně si nejsi jistý?

Nerozumím první sloce a hlavně prvnímu verši. Jaké došky?

Nikytu: Děkuji. Jak tady myslím už zaznělo, noc je zároveň oběť i viník, dá se na ni hodit ledacos, ale vlastně o ni vůbec nejde :).

NoWiš: To zas ne, ty prostě umíš psát verše. Ale řekla bych, že ty ze smutku působí opravdověji, aspoň na mě.
Já předtím asi nerozuměla, že jsi mluvil jen o sobě, ne o čtenáři... Ono to pochopení básně podle mě vůbec není o tom "cítit zrovna to samé", "trefit se do noty", ale naopak, když to autor napíše dobře, přenese svoje pocity na čtenáře.

NoWiš: Tím chceš říct, že čtenář musí být ve stejném rozpoložení jako autor, aby ho pochopil a ocenil?