Gora: On je to jen obraz, zároveň to je napsané tak, aby to bylo mnohoznačné.
Dík.

První silné socialní tématikou a kontrastem. U posledního se mi líbí že nevstupuješ do obrazu. Jako čtenář vidím tmavé skvrny, stíny mraků jak přeletují přes stádo krav. Jenže to je ono, když se zamyslím nad tím co vidím, vidím tmavé skvrny, to že jsou oblačné již dotvářím. Krávy mohly být na horizontu nebo součástí krajiny, přes které přeletovaly oblačné skvrny, pokud tomu tak je z textu to pro mne nevyplývá. Takže nevím, jestli si myslel stíny mraků, nebo reálné mraky.

První je pěkné, jen si v prvním si prvním řádku asi odkryla to co by se mohlo utvořit až ve čtenáři. Ve druhém bych změnil poslední řádek na:
venku padá sníh
Pokud se čas maximálně zpřítomní nezáleží už na tom jestli to je první nebo poslední sníh, tim netvrdím, že to je špatně to je spíš osobní preference.
Ale celkově pěkné.

Fajn :-)

A proč ne Vlčí úplněk?
Byly by v tom schované ty geny. Stejně jako se u nás podle Junga v našem nevědomí ukrývá promitivní člověk. Mělo by to mystický nádech.
Druhé je především skvělý postřeh, ale pro mnohé lidi je Nový rok jakýmsi restartem a to se v tom dá najít.

První se mi moc líbí. Přestože měsíců a uplňků v haiku jsem docela přesycen. Úplněk pro mne symbolizuje vrchol ,to je takové taoistické vnímání světa, kdy po vrcholu příjde nutně úpadek, je to zimní úplněk , nemusí to být nutně vnímáno jako vrchol světla ale i jako vrchol zimy, jakýkoli vrchol po kterém se věci převrací, je na čtenáři jak to uchopí. Křížovka to je takové tajemství, v kontextu co příjde? Čínan by možná pomocí řebříčku věštil z I-tingu, ale to by nebylo autentické. Jako symbolista jsem si to užil.
Druhému rozumím, jsou chvíle kdy se nelze odtrhnout od polibků, rozumím té nedořečenosti, ale mám pocit, že tomu ještě něco chybí.
U třtětího se mi líbí verze Darmošlapa, to zjednodušení chytí.
Všechny mají hodnotu u mne první TOP.

Je něco v nás pro co se obtížně hledají slova. Slovo s velkým S. Nepatří to do kategorie básně, víra náboženství? Poslední strofa báseň dramaticky převrací, jako pluh na podzim louku, už předposlední naznačuje něco jako obavu. Život je křehký, víra je křehká...
Prima vitřní poezie.

Ještě k prvnímu:
Přiznám se že mě tolik neoslovilo. Nevím jestli větou před pár dny sníh nevstupuješ příliš do textu. Je tu něco co je dnes a něco co bylo, co je mimo přítomný obraz.

První se hodí k tématu filozofického festivalu, kde doufám taky budeš: globální versus lokální. Vůně pomerančovníku nepatří mezi tradiční (lokální) vůně vánoc. Co je cizí a co je již domácí? Omamně, nevím jestli to není hodnotící slovo. Ve druhém velmi působivý zlom. Skutečná hvězda a ta vytvořená lidmi, velmi dobře ukrytá v nedořečenosti.

První sloka je která je bez rýmů se mi líbí víc. Docela hezky stoupá napětí, je v tom potenciál na psychologickou hororovou pointu, která ale bohužel nepřišla.

Kontrast ve druhém je velmi působivý. Navíc rozvíjí fantazii, oblíbená písnička někoho kdo tu už není?
Super.

Darmošlap1960: Jak zní Bokomara? V průběhu let co ji znám, zněla hodně různě. Třeba takhle:
https://www.youtube.com/watch?v=D73GBm-1jf8
Ale možná Ti spíš nesedí slůvko zní. Taky mám třošku pochyby ale líp jsem to nevymyslel. Díky moc za pěkný komentář.

Karpatský: Rádo se stalo. Díky moc za čtení

Ziny: Mile si mě překvapil, chtěl jsem odepsat Můře, že by se jí to asi stejně vygooglit nepodařilo. Díky moc a i Tobě hezké svátky.

Gora: Díky za milý komentář.

Psavec: A já děkuji za přečtení a komentář.

Můra73: Tady se dá použít anotace. V knížce už to nemusí být vhodné. Díky moc.

Jsi tu dlouho a máš svůj ucelený vysoký standard. Pro mne ne zcela plynulý rytmus, ale možná je chyba na mé straně. Jinak pěkné rýmy a pointa. A u Tebe standardně příjemné propojení s fotografií.

Asi bys chtěla slyšet jiná slova. Je to takové pozdě podzimní (kdysi jsem řekl a to jsi byla hodně mladá, že jsi naše psanecká podzimní víla, že v každé Tvé básní je nostalgie podzimu), Dnes, tvé léto ještě neminulo a už vidíš listopad. Ta nostalgie je možná v tobě, ale i touha po jaru a létu. Umíš uchopit slova, aby byly básní. Moc Ti fandím.

Tohle jsou pod povrchem drsné verše, ale mě se tahle Tvoje rovina, ve které se protíná linie vztahů a duchovní rozměr moc líbí, takový je prostě život. A jdeš na dřeň a to v poezii rád.