 27.12.2022 5 457(13) 0 |
Zem zasypaná listovím se blýská.
Nedávno
lesní půdu svlažil déšť.
Udělám pár kroků
stranou ze širokých cest
a už kráčím nazdařbůh,
šlapu na kořeny a do měkkého mechu,
překračuji padlý kmen,
vyhýbám se
trnitým křovinám,
procházím
okolo kaluží.
Ke svému překvapení
na blátivé, křivolaké pěšince nejsem sám.
Neznámého muže potkávám,
muže s kolem a černým psem.
Vzájemně
popřejeme si dobrý den
a do lesního ticha
každý svou cestou
zase odejdem.
Starou dlážděnou silnicí,
nad níž skoro ani nezpívají ptáci,
noha nohu mine,
do vísky se vracím.
Nedávno
lesní půdu svlažil déšť.
Udělám pár kroků
stranou ze širokých cest
a už kráčím nazdařbůh,
šlapu na kořeny a do měkkého mechu,
překračuji padlý kmen,
vyhýbám se
trnitým křovinám,
procházím
okolo kaluží.
Ke svému překvapení
na blátivé, křivolaké pěšince nejsem sám.
Neznámého muže potkávám,
muže s kolem a černým psem.
Vzájemně
popřejeme si dobrý den
a do lesního ticha
každý svou cestou
zase odejdem.
Starou dlážděnou silnicí,
nad níž skoro ani nezpívají ptáci,
noha nohu mine,
do vísky se vracím.
28.12.2022 - 15:37připomíná mi to atmosférou Klostermanna nebo snad Demla...začátek jako od L. Klímy...povedené...kdyby muž neměl kolo, ale třeba pušku...to by bylo mnohem tajemnější
27.12.2022 - 19:22První sloka je která je bez rýmů se mi líbí víc. Docela hezky stoupá napětí, je v tom potenciál na psychologickou hororovou pointu, která ale bohužel nepřišla.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nazdařbůh : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Za listem list...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
