Zajímavý pohled na duši...
Připomnělo mi to jednu z mých prvních povídek. Vložil jsem z ní ten inkriminovaný úryvek pro srovnání (Stíny).
Vzhledem k trochu odlišné situaci mého hrdiny (jeho "tvář" není mrtvá), existuje pro něj východisko :)

No, já se k básním raději moc nevyjadřuju, nerozumím jim. Tohle má ale cosi jako příběh. Tudíž můžu pátrat po logice příběhu...
"když u mě jed" - jed je od jedu nebo jídla?
"on v luxusu mi ničeni morem" - nemá být čárka a "my"?
a.. je rozdíl mezi satyrem a satirou (kromě "i" také v rodu)

Hádám, že satira by měla zesměšňovat něco existujícího. Ty (pokud tomu rozumím, což není jisté) popisuješ něco, co se nestalo - tedy spíš bych to zařadil do humorné sci-fi. :-)

Cože? Ta povídka je o tvém strýci? To to je ovšem jiná! Je to velice vtipné!!! A ten nečekaný a humorný konec! Paráda!!

Jsi spokojen?
Dobře. Necháme si každý svoje. Ty se považuj za úspěšného autora, já si podržím názor, že je to slátanina.
Třeba časem mínění změním.

Nikdo se nemá ke komentování? Tak já začnu.
Přiznám se, že mě povídka docela mátla. Na poměrně malém prostoru je dost důležitých postav s ne vždy jasnou motivací k jednání... Musel jsem vracet a určité části číst opakovaně. Buď nepatřím do "cílové skupiny", nebo by to chtělo nějaké vyjasnění (zjednoušení?).

Johne, možná, jak si myslí taron, jsme na tebe moc nároční. Problém je v tom, že patnáctiletý kluk má naprosto zkreslené představy o barech, prostitutkách, sousedském soužití a podobně. Výsledkem je, že to, co ty myslíš vážně - ze života, jak říkáš, na nás působí jako "parodie, jako karikatura" (slova taron).
Ani literární kvalita povídky není nic moc. Třeba ten "překvapivý závěr" je prozrazen příliš brzy a navíc "špatně" a pointa je tudíž chabá. Co je na závěru humorného, fakt nevím, ale řekněme, že to je moje chyba, že (ještě?) nemám smysl pro humor patnáctiletých.
Ale můžu s taron souhlasit s tím, že by na této zápletce šla postavit dobrá povídka.
taron ti radí, abys "nevstupoval do světa srovnávání". Proč ne. Můžeš psát pro radost svou a svých kamarádů, kterým se tvoje psaní líbí... Klidně. Pak ale o sobě nemůžeš napsat, že píšeš úspěšné povídky. Respektive můžeš, ale je to jako bys tvrdil, že jsi úspěšný sprinter, protože běžíš nejrychleji z celé své rodiny. Chceš-li to tvrdit vážně, musíš srovnávat. A literární servery jsou v hodnocení autorů ještě relativně benevolentní.
A zase stojím za DDD. Pokud kritizujeme, není proto, že se v tom vyžíváme, ale poskytujeme autorům určitou zpětnou vazbu, na co si dát bacha, co změnit. Za mě to bylo jednoznačně to, abys psal o věcech, které jsi sám prožil, aby to bylo opravdu "z tvého života".

Hodnotit úspěšnost povídky podle toho, že se líbí několika známým je poněkud... naivní.
A seš si jistý, že se smáli tvému závěru? Tomu říkáš nečekaný a vtipný závěr?

Milý Johne, jako zkušeného autora tě jistě ve psaní neodradím, takže si dovolím šest kritických poznámek:
1)Nevšiml jsem si, že bych ti vytýkal nedostatek erotiky (ne že by to byla erotická povídka nebo měla erotický námět. Samotný výskyt prostitutky nedefinuje erotickou povídku).
2)Pokud jsi povídku přeřadil do kategorie "ze života", tak jsi tomu vůbec ale vůbec nepomohl - protože jsem ti vytýkal přesně to, že "ze života" vůbec není. Nejlepší by bylo dát ji do humoristických, protože pak se nemusí brát vážně všechny její nereálné úlety- a tak ji taky Zorik, hádám, pochopila.
3)Pokud tento konec považuješ za vtipný, tak moje třetí rada: nezkoušej psát humoristiku.
4)Rád si přečtu nějakou tvou úspěšnou povídku (v které soutěži se umístila, který časopis ji vydal?...). Nicméně množství popsaných stran neříká nic o kvalitě psaní.
5) Mýlíš se. Autorské moralizování musíš omezit prakticky ve všech situacích. Úsudek o hrdinovi musí čtenáři vyplynout z děje.
6) S tou slátaninou to bylo přesné.

Když pomineme Ďes gramatikův v háčku nad "D", tak odpověď na otázku "co si o tom mám myslet", poskytl již dříve počítač jménem Hlubina myšlení jako součást odpovědi na Základní otázku života, vesmíru a tak vůbec: "42".

Připojuju se k DDD a přidám dvě rady. Za prvé - piš o tom, co znáš. Za druhé - jako vypravěč omez moralizování, čtenář si musí úsudek o postavě udělat sám.

Napsané dobře. Nakolik je to realita a nakolik fikce?

taron: Zorik: Devils_PIMP:
Potěší, když se líbí.
Taron - nebude to tím, že se výjimečně nedotýkám Boha?

K povídce bych měl dvě obecné výhrady. Tou první je určitá slovní neobratnost, daná zřejmě menší zkušeností. Jako příklad bych uvedl větu: "Vystoupil ze své původní pozice a přesunul se ke kádi s vodou, do které žhnoucí kov položil." Jednak se do vody ponořuje, ne pokládá a jednak ten začátek "vystoupil z původní pozice" je neskutečně šroubovaný. Druhá námitka se týká reálnosti popsaného světa. Dobrý fantasy příběh sice obsahuje nějaké fantastické prvky, ale to, co je "reálné", musí reálně fungovat. Vesnice s několika (desítky?) lidmi nebude mít kovárnu. Obří medvěd nebude mít brloh skoro na dohled od vesnice. Nepřátelští Yovadé nebudou mít tábor "kousek" od vesnice... (já vím, že tu nejsou vzdálenosti explicitně uvedené, ale dají se odvodit z časových souvislostí).

Jinak je vidět značná fantazie autora!

Působivé, ale na můj vkus příliš "angažované". Víc, jak polovinu života jsem to slýchal prakticky denně. Ovšem v realitě poněkud odlišné.
(Mě to připomělo Wolkerovu baladu U rentgenu)

Já myslím, že jsi měl neuvěřitelné štěstí (nebo smůlu?). Kdybys stál totiž obráceně, tak by se s venušiným pahorkem střetl tvůj nos... :-))
Poznámka k fyzice: síla, která tě vtlačí do sedadla při rozjezdu a naopak mrští vpřed při prudkém brždění nebo nárazu není odstředivá. Aby byla odstředivá, musí působit "od středu", tudíž musí jít o pohyb po kružnici a síla je kolmá na směr pohybu.

Omylem dvakrát!

Očeň charašo!

puero: Mě ten odkaz nic nevrací, a když jsem zkoušel hledat na novinkách fulltextem, tak jsem našel jen toto:
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/287653-astronomove-obje
vili-nejstarsi-galaxii-pomuze-zjistit-jak-vznikaly-hvezdy.html

puero: Jsem rád, že se ti úvaha líbila.
K tomu článku o hvězdách. Nevím, kde a co jsi četl, ale je tu principielní rozpor. Ve vesmíru byla nejprve první generace hvězd, a které toho moc nevíme. Snad jen to, že po nich zbyly černé díry ve středech galaxií a že z jejich "popela" (tedy toho co odvrhly při nějaké suspersupersupernově) vznikla druhá - naše- generace hvězd. Tedy žádná hvězda v naší galaxii nemůže být stará jako vesmír, protože galaxie jako celek náleží až druhé generaci. Nejstarší pozorované části vesmíru jsou pro nás ty nejvzdálenější. Ne, že by v té dálce byl vývoj zpomalenáý, ale velice dlouho k nám odtud letí světlo - takže pozorujeme děje z doby před miliardami let (tuším maximum je někde před 10 miliardami). A že by nějaká hvězda první generace "přežila" do současna a ještě "se zatoulala" do naší galaxie - to jsem tedy nečetl.

LUKiO???!!! Já normálně básním nerozumím....

Zorik: sakra, já musím najít tu povídku.