korálek: Nevím, už jsem to asi párkrát neunesl...:-(
Břemena méně tíži ty, kdož je nesou obratně anebo na to nejsou sami...:-)

Sakra! Stokrát si můžu říkat, že to je jen román, i když inspirovanej tím setkáním s rakovinou, o kterém jsi se zmínila, a stejně tu teď brečím...Asi to bude tím, že se nikdo nedívá! Jinak jsem děsnej herec a zatloukač. Protože na veřejnosti chlapi přece nepláčou!:-(

koiška:
Nj, to bych musel ale psát: "já často jsem ji miloval pod modrou oblohou", abych zachoval 14 slabik. Víš, já si to broukal tak, že vždycky po 8. slabice jsem měl malou pauzu.
Ono mi to pomáhalo do rytmu, pak už jsem to jen přepočítal.
Takže asi tak...:-)

Amelie M.: Možná máš pravdu, že je to hodně kontrastní, možná by italika stačila, když to nezvýrazňuji jako v trioletu...:-)
A já zase tak moc nezvětšuji, jen VP1+. Jen o stupeň větší než anotace či komenty..-D

Amelie M.: Díky! Musel jsem taky něčím novým přispět a dělal jsem to narychlo.
P.S. Já mám sice dost silné dioptrie na dálku, ale i bez nich to na 30 cenťáků přečtu. Volil jsem tu nejmenší plusovou velikost jako vždy. Když jsem dával menší, psal mi tu kdosi, že to nepřečte. O existenci zkratek CTRL a +, resp. - nikdo asi neměl tušení...:-)

Lenča: Ano, rakovina napadá ty, kteří mají oslabenu duševní harmonii, třeba pro ten vnitřní pocit viny, protože být osvobozen pro nedostatek důkazů neznamená ještě být nevinen, aspoň před sebou samým. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími soudci a trestáme se za domnělou vinu.
Ale nechápu jinou věc: Když byl táta půl roku v nemocnici, byla tam krásná sestřička, takový milý andílek, která dělala pro každého mnohem víc, než musela a pořád byla jako sluníčko. Taťka nemohl mluvit, tak nám psal a jednou jsme se dozvěděli, že sestřička dostala prý taky rakovinu, odvezli ji na sál a nepřežila to! Murphyho zákon či důkaz žárlivé nepřejícnosti něčeho nad námi? :-(

Lenča: Já děkuju! Mluvilas mi z duše. I když si z oho jako obvykle dělám teátr...:-)

Jiří Turner: I já! :-)

Orionka: Asi jsem měl zmínit i jinou asociaci: Francois Villon a jeho známá báseň Já u pramene žízní hynu...:-)
Pokud jde o ty ohaře, i oni jsou vlastně blízko pramene, ale zda z něj okusí, závisí na někom jiném...
♥I když Ty jsi samozřejmě zmínila případ, kdy duše ženy hladoví po lásce, dle druhé sloky zřejmě manželka, jejíž muž už po ní netouží a má někde milenku, jenže ona nechce tenhle vztah utnout a pořád doufá, že on se té druhé nasytí a vrátí se...:-)

Orionka: To ti ještě nikdo neřekl, viď? A myslím to "upřímně!":-P

Jiří Turner: Ta forma asi vytrestala víc lidí. Když člověk bude mít víc času na přemýšlení, určitě přijde i na lepší varianty.
Já taky možná změním to, co jsem dal na psance, ale v soutěži se spokojím s tím, že jsem se zúčastnil.:-)

Jiří Turner: Ano, ta škola to omezuje, kdyby aspoň z toho šlo udělat přídavné jméno. Mně to taky vadilo, ale nechtěl jsem to vypustit, i když i se čtyřmi slovy by to vzali. Těch ukřičených ptáků je na mne asi moc, stejně jako pagody mraků a kostry draků mne tlačili do míst, kde asi sonety neznají...Ano, s těmi povinnými slovy je to takovej workshop, co nás tlačí tam, kam bychom normálně nesměřovali. Ale jinak hezký pokus...:-)

Amelie M.: Věřím, že to byla fakt správná teta jak má být a ten obrázek je k tomu fakt skvělý! Netušil jsem, že máš slovenské kořeny, tady pokud vím, měla Lorraine maminku Slovenku a bylo to poznat i v její tvorbě, zvláště kdesi jinde, tady má jen pár kousků. Něha se snoubila s temperamentem...:-) No jako vlastně i u Tebe!:-)

Jiří Turner: Díky! Já naposledy etl před léty ty Shakespearovy Sony a 100 sonetů Lauře od Petrarky, ale zatím jsem se teorií nějak nezabýval. Uritě by ty verše měly být delší, až budu psát něco svého bez zadaných slov, přihlédnu k tomu a neuspěchám to!:-)

kekebreke: Něco ve mně možná je, ale celkově teď nejsem ve formě. A se sonety nemám zkušennost žádnou, vlastně až veršotepárna mne nutí k nějaké systematizované a časově omezené tvorbě dle zadání. Jo, na dané fráze i celé verše z mých poznámek je i Perutí černou a tématicky a v šibeničním čase vzniklo i Zamyšlení nad obrazem K.L. I romantická píseň vodníkova byl workshop na posledí chvíli, abych někoho nezklamal neúčastí, Ale všechno je poprvé.:-)))

vanovaso: Máš pravdu! Rozhodně jsem nechtěl se nějak vytahovat, je to zvyk z dob, kdy tady byly nevěrná, ivkaja, ertíek a ještě pár dalších. Brali jsme to jako hru, přátelské škádlení...::-)

Jiří Turner: Díky! Žáka mám rád a uritě se to i někde projevuje. Netuším, zda pro sicilský sonet platí totéž, co pro shakespearovský, pokud jde o těch 11 resp. 10 veršů, dělení do těch významových celků, vlastně vět a překvapivý zvrat v posledním dvouverší...No, ve veršotepárně ty informace dost zjednodušili, taky neuvádějí všechny možnosti a konec konců je to první pokus o sonet, tak uvidíme příště...:-)

kekebreke: No, ukvapil jsem ses tím zveřejněním a hlavně odesláním. Ale je to první pokus...:-)

PrimaDen: Ano, tu druhou jsem měl upravit tak, jak píšu Am*: já toužil mít Tě tu. I když tak, jak jsem si to zpíval, to tak hrozně neznělo. Horší bylo, kam dodateně nacpat tu školu...Tady to mohu změnit, ale tam jsem to už poslal, protože zas nějak nejsem ve své kůži.:-(

Amelie M.: Název byl podle 1. verš, který vystihuje podstatu. Měl jsem dát Krásce v bílém klobouku? Asi jo...:-)