a mě se to líbilo. Všechno a nic, to by byla vyhovující kategorie. Až to vydáš, budu mezi prvními kupujícími. Tohle čtení bych potřebovala s sebou do toho pasťáku, člověku by ten čas rychlejc utíkal. Musela by toho bejt ale spousta a spousta. Každému podle jeho gusta.

everything or nothing?

ta horní začáteční část je magoristická. Četla sem to vícekrát a beztak v tom nejspíš nenajdu to, co si chtěl říct, ale spíš to, co si v tom najít chci, co chci slyšet, spíš číst. Konec bych řekla, že už patří spíš k něčemu jinýmu, ale když to tak cejtíš, proč ne.

a když ji řekneš, jen se urazí.

Nemilujeme je, milujeme jen iluze. Představy, které si o nich vytvoříme ve svých hlavách, ve svých myslích. A všichni ti (my), jenž dokáží milovat, jsou těmi nejlepšími lháři, jelikož dokáží přivést svou lež v pravdivost, sami v sobě. Fuck this shit ;) Život jde dál; s nimi nebo bez nich. Všechno je to jen v našich duších. Odejdi od toho a zabývej se něčím jiným. Klidně mi tvrď, že to nejde, že to chce čas nebo že ani ten nepomůže, ale já stejně budu vědět, že mám pravdu. A mám, v tomhle bych se rvala do krve.

pocta jemu! I tobě.

Tohle se krásně čte. Určitě se to i krásně píše, krásně říká a krásně se na to i myslí. Ale udělat to.. neříkej, že sama to tak vidíš. Svět nemůžeš vidět očima nezastřenýma předsudkovým závojem, dokud si neprožiješ aspoň pár chvil, okamžiků mezi těmi odsuzovanými, špatnými lidmi. Potom je teprve dokážeš pořádně pochopit (, možná ani to ne) a neodsoudit. Nebo odsoudit. Poprávu, ne jen tak, z hecu, kvůli normálnu, kvůli většině, kvůli společnosti.

Dnešní doba by byla skvělá, kdyby nás nenutila, nevychovávala k životu v těchhle sračkách, když bych to měla říct slušně. O všem a oničem? Ne, už jenom o složenkách a o účtech. Tohle je téma, který mě vždycky začne štvát, protože.. už to neni bezpečný řešit, ale žít v tom? Počet sebevražd bude stoupat, u těch co prozřou a budou vědět. Nakonec nebude nikdo, kdo by vzpomínal, jelikož ti, co by mohli a měli na co vzpomínat budou raději mrtví, a ti co přežijí budou mrtví duševně a budou moct vzpomínat právě jen na upomínky od telefonních operátorů ve dvě ráno. Fuck this shit. Napsáno ale velmi pravdivě a hlavně nostalgicky..

Yana: Doors nemaj chybu a jsou tam taky, jen schovaní mezi řádky jiných děl, psaných za jiných situací :)

Wow... tohle je silný. Trochu mi to připomnělo situaci u mě a mejch rodičů. Nemáme to lehký, ale je to bludnej kruh. Oni se neptaj a my nic neříkáme. Svět nikdy nebude takovej, jakej chcem, ale to neznamená, že bysme to měli vzdát. Třeba se to povede. Hele Dee, jestli ti můžu dát radu, dej tohle mámě přečíst. Jestli tě tohle fakt trápí, prostě to ráno polož na stůl v kuchyni. Je to risk, buď a nebo. Buď a nebe?
Hodně štěstí a lepší zítřky.. :)

Jestliže to tak cítíš, tak pak je to správný. Tohle je tvůj názor, a přestože můj je jinej, ten tvůj je v řádcích vystižen dobře a nevyvrátitelně :)

D_P: Děkuji, děkuji. Každopádně duše je v pohodě. Myšlenkový stavy a pochody taky. Tohle je jenom výbžblept, myšlenkový pochody když to trochu zkratuje, nic víc.

D_P: atomovky v hnědé barvě, je-li libo!

taron: myslím, že s mým stylem života se pětačtyřiceti nedožiju. Nejsem člověk co žije pro budoucnost. Žiju ze dne na den. Ne protože chci, ale protože musím. A možná i prot, že chci, těžko říct. Každopádně, tohle všechno já vím. Live fast, die young ;) Lepší zemřít ve stoje, než-li žít na kolenou.

Yana: řekla bych že nejde jen o věk. Ne, řekla bych to jinak - o věk nejde vůbec. Dokazuju si to den co den. Znovu děkuji x)

Yana: Jestli to připomíná Kurta Cobaina (byť jen vzdáleně), nebo to na tebe tímhle směrem takhle zapůsobilo, je to největší pocta, jakou bych ani neočekávala. Kdyby si stála vedle mě, nejspíš by si byla jedena z mála lidí, kteří mě viděli v upřímném úžasu a s ruměncem ve tvářích :D velice děkuji. Nejen tobě, ale všem :)

Jsme všechno a zároveň nic. Střed vesmíru pro sebe, většinou to tak je. A pro ostatní jenom hvězdy plující kolem. A občas ani to. Tohle jsme. Tohle, a všechno ostatní. Určitě si z téhle básně něco vezmu x)

Jojo, Rozřehtané sluníčko. Má to něco do sebe, a zdá se mi to hlubokomyslný. Je v tom víc, než se dá jen tak přečíst. A číst mezi řádky je umění. Horká zmrzlina.. Willy Wonka.

Báseň je to vskutku pěkná :) Splnutí těl a tak. Každopádně musím říci, že mě osobně nejvíc zaujal jeden konkrétní řádek, a to; "Zezadu mě objals v pase,". To objetí zezadu je hrozně podmaňující a zbavující nás veškerých soukromých předsevzetí, týkající se odolání a tak. Je to zvláštní, ale má to něco do sebe :)

taron: Ona zemřela. SIce ne fyzicky, a psychicky nejspíš žije pořád dál. Ale pro mě je mrtvá. Realisticky mrtvá, prostě už nežije. Nedokážu to tak brát. Každopádně děkuji za ohlas x)