hezky a navíc jsem si vzpomněla na pohádku z dětství o telegrafním sloupu, skvělý nápad, ještě lepší provedení a jdu si ji přečíst znovu, je plná naděje a fantazie, dík

je smutné když máme pocit že jsme nevyslyšeni, je zajímavého představit si boha jako starce, unaveného, hluchého a přemýšlejícího nad nekonečnem, vysvětlilo by to hrůzy světa :-)

Hm, pro mě si to popsala dostatečně úzkostně, vnímám to

Nakonec ano? Líbí se mi to, i když začátek nepůsobí vůbec nadějně, pro mě je to zvláštně zavádějící báseň, ať si každého zavede kam chce, mě dlouhý let dostal

Uf, nastolila u mě zakaboněnou náladu, musí se číst pozorně a nutí k tomu i zvláštní styl básně, který oceňuji, no obsah tě trochu sváže do řetězu...vracím se k textu, nutí mě to

Taková...ze života, k zamyšlení...umění je čekat, větší, nic neočekávat, zajímavý počin

Něco na ní je :-) určitě povedeně vede k závěru

K anotaci:"Jistě stejně bouřlivé jako za mlada, řekla bych, ještě víc." Krásná báseň s úchvatnou metaforou

je mi z ní tak melancholicky příjemně, chci jít a snít, je s podivem co všechno dovedeš nacpat do pár řádků. Moc pěkné

děkuji vám za reakce a za čtení též :-)

prostě tohle je tvoje parketa, pobavit nás, jednou jsem tedy pijavici měla na noze, ale to nebylo moc fajn, bylo mi to odporný :-)

No jasně a ten poslední řádek tam musí být, jinak by ten příběh nebyl celý, no tomu se prostě nedá odolat...

Ve mně vyvolává takový ten pocit že dělám něco, vůbec nevím jak to dopadne, ale je mi z toho skvěle, aspoň tady a teď a proto se mi líbí

Leslie: jsem nadšená z tvého komentáře, upřímně

vlastně sleduju tu básničku od začátku a popravdě tady moje vnímámní básní zklamalo, možná že nechtělo pochopit, ale teď po tom co napsala Leslie a nakopla mě to beru, je tedy skvělá a mám husí kůži. Fakt zážitek. Tvoje tvorba pro mě stoupla a příčku. Příčil se mi ten neprimitivnější výklad a tím co napsala Leslie mě teprve odhalila obsah. Takže dík jí i tobě, fakt klobouk dolů a když sem si ji teď znovu přečetla má pro mě naprosto jiný rozměr teprve ji můžu komentovat...

těžce se to přiznává, když někdo tak život miluje jako já, ale máš pravdu a s básničkou souzním, bezvadná

hned první dva verše vcucnou, to proto že taky bydlím za mřížemi :-)

proč to tak bolí? protože nejsme z plastu a hlavně naše srdce nejsou z kamene, myslím že v závěru jsi vše vysvětlila, bohužel bolest občas dlouho zůstane, usadí se, zabydlí...moc líbí

taron: mám radost když tě tu vidím :-)

Ještě jednou všem dík za komentáře, potěšily