báseň o botách

Z kraje devadesátých let jsem měl taky kristusky, nebyly z Bangladéše, v Kutné Hoře je někdo vyráběl a prodával, mezi folkáčema jsem díky nim byl objektem závisti, nedaly se sehnat. Na Majdaléně na Fleretu se mi v nich blbě tancovalo, hodil jsem je pod stůl. Někdo mi je ukradl, přestože byly už dost jetý. Domů jsem cestoval bos.

bosobotky už jsem absolvoval,dokonce jsem jedny na kurzu vyrobil tak to abych se letos přidal k pravěkým chodcům a vyzkoušel kůži vlastni made in cechoslovakia. Pravá noha je česká,levá slovenská na to si potrpím.Mám to v rodném listě.To co mám mezi je symbolem rozdělení státnosti což je návrat k dřevákům Rakouska Uherska.

:-)

Takový srozumitelný způsob vyjadřování se mi líbí a s myšlenkou víceméně souhlasím, byť mám vlastní špatnou zkušenost. Ten název je na tebe až nezvykle banální.

Ginnare: na taiwanu beztak, ale už je mám, tak stačí. ale jsem ráda že čteš s ironií, tak je to nejlepší

Já teď chodil měsíc v sádře :-) Je to moc hezky napsáno. Zrovna mám podobné myšlenky...

Napadla mě poněkud stupidní otázka... kde byly vyrobeny ty staré tenisky?
Lehké ironické závany mám ráda... :-)

Báječně, naprosto ti to schvaluji, hlavně to buď ty, svá. Je to pravda odvěká 'boty' dělaj člověka... povedená poezie s myšlenkou

Přijde mi to, nebo je to lehce ironické dílo?

Zajimavé

Tak ano, kristusky je vzpomínka na mé krásné mládí na gymplu a pak dál....dík.

pozor na takový ty malý kamínky ze silnic

Chvályhodný záměr...

Tak jo, no