no je to svinstvo, nejhorší je, že na bolavý žaludek si v klidu vezmeme lék, antidepresiv se každý bojí, připadá si poznamenaný, je to nemoc jako každá jiná, doufám že ne tvoje

moc všem děkuji za zastavení a komentář pod mým dílkem

Vladan: ale ano Havlova amnestie mě také rozčilovala, dokonce vzpomínám na jednoho amnestovaného který bezprostředně po propuštění brutálně znásilnil a poté zabil malé dítě, jinak můj názor jsem napsala a nezměním ho, a vůbec nesouhlasím s tím, že ředitelé škol a starostové sundavají obraz prazidenta Klause a prohlašují, že již není prezident, určitě byl dobrým prezidentem. Já prostě nesouhlasím s amnestií, je nespravedlivá. Nespravedlivá k těm, kteří si svoje tresty musí odpykat přesně podle rozsudku. A ty dlouhodobé kauzy. U těch je to ještě nespravedlivější, protože se týkají většinou hospodářské kriminality, a ti kteří si nakradli milióny si teď mnou ruce obklopeni blahobytem. Tak asi.

tak jsem se tady zamyslela na téma rozchody, co je vlastně těžší někomu oznámit že už pro nás není tím nej a nebo takovou pravdu přijmout, vždy je to těžké hlavně když ten druhý stále miluje, ale na druhou stranu je to vždy začátek něčeho nového, a tak jsem to chápala vždy, nikdy jsem se z rozchodů nehroutila, rozumný člověk ví že zase něco musí přijít, teď trochu odlehčeně, čím více rozchodů, tím více partnerů, tím více zkušeností, kdyby to bylo tak jednoduché viď, tvoje báseň se mi líbí, to jen já tady tak plkam.

noc promilovaná, noc psance, tak končí jedna moje básnička, tvoje je ódou na noc

Jako akt milosrdenství a dobré vůle lze akceptovat amnestii, dokud se nás netýká, bohužel je spousta těch, kteří patří do skupiny kterou popisuje Lasak a u těch amnestii nechápu, jsou to nenapravitelní kriminálníci a teď si jen mnou ruce, a mnohdy nemají kam jít protože i jejich vlastní rodina od nich dala ruce pryč. A u dlouhodobých procesů, vždyť je to výsměch slušným lidem, jistě ti obžalovaní mají dlouhé prsty, raději se vyhneme všem nepřijemnostem tím, že jim milostivě promineme, jaké gesto od našeho stárnoucího dosluhujícího prezidenta, a vůbec nevím proč by ten kdo to tak cítí nemohl napsat takovéhle dílo, já jsem ráda žes to napsal. Amnestie se týká 38000 a může se týkat až 120000 případů, hurá naše republika v podstatě ušetří.

myslím že se v tom dílku najde spousta lidí, uvězněni ve svém vlastním světě, jen alespoň trochu naděje bych ráda vnímala, nevnímám, přesto zaujala, ačkoli až chorobně depresivní

zase došel redbull, no život se žije na zemi a ne při letu, stojíš pevně nohama na zemi, ale létat je tak krásné a vzrušující, že, ano jsme kým jsme a nikdo na tom nic nezmění, náš život má sto chutí, sladkou, hořkou, slanou, kyselou, mdlou, palčivou, jedovatou..... a nejsladší je ve dvou i když nejslanější, taková "plná" je tvá báseň, plná různých chutí

jo mě se taky líbí, ale řekla bych že ty jsi taky zlobivý, ale ta báseň je fakt bez obalu a vzrušující

ano je to jen výňatek bez začátku a s koncem který dává místo fantazii a ten výňatek mi přijde vzrušující a mrazivý a moc se mi líbí

jo, jo nesmíme si nic nalhávat, ano je taková rázná a burcující a trochu řekla bych cynická

Hm, nejdřív jsem si říkala prodlužuje to a bude to o ničem, to bych ti křivdila. Děj to určitě má, po pravdě já tyhle fantazy s plamenama a tak moc nemusim, ale tady to zachraňuje život, jinak by to asi nešlo než něčím takovým, ale překvapuje mě tedy Rolland a jeho stříkačka, nejsem si jistá že bych ji v takovém příběhu očekávala, třeba pohár na vítězství, nebo na rozloučení a v něm uspávací prášek by mi připadal lepší ale to jsou jen mé názory, někdo jiný třeba řekne super.

a rozum zvítězil? nebo kdo? líbí

euforická bych řekla

Ale to je na delší vyprávění....v jednom mém dílku píšu miluji milovat sebe, miluji milovat tebe.....ano milovat sám sebe to neznamená vzhlížet se v sobě, to je základ lásky k celému světu, ten kdo nemá rád sám sebe, snad ani nemůže opravdu milovat, není to nic nového, ale je to hezké zamyšlení a určitě mě potěšilo. Kéž by to bylo všechno tak jednoduché, to by bylo lásky v celém vesmíru.

myslím, že jestliže jednou nás navštíví, už nikdy nezmizí, jen si občas s námi hraje na schovávanou, ale napsal si to mile

Leslie: těší mě tvoje reakce a vážně mě mrzí když někdo stále na cosi čeká, třeba se nikdy nedočká a co pak? pak už nebude vůbec nic, s tím pocitem bych nechtěla žít, přesně to bylo psáno jak taková agitace-žijte, dokud žijete(-:

hm, uvidíme, jestli bude ticho nebo hluk

nevím jestli sis s ní dal práci, ale mě se moc líbí zpracování, tenhle styl mám ráda, no a obsah je fakt pěkný, je v něm vlastně vše, jak tenhle černočerný kámen vznikl a i k čemu slouží a tma v očích a dávná vzpomínka, no povedené

proč do prázdna, z toho mě až zamrazilo, chtě nechtě mi to připomnělo mého 83 letého souseda, kterému jsem přála vše nej do nového roku, máš pravdu jeho oči hleděli do prázdna a bylo mi z toho opravdu smutno, přes všechno co píšu, bojím se stáří, no Teď opravdu miluju tvé moudré básničky