přidáno 06.01.2013
hodnoceno 4
čteno 1446(11)
posláno 0
Dva lidé, dvě duše a jediné poznání. Teď se nesmíme bát , v tuto chvíli necháme běh světa na jiných. Moc se neznáme, ale nejsme si cizí, tak zahoď šaty, rozpusť vlasy a líbej mě. Máš tolik jemné rty, jako noční samet. Potřebuji cítit tvoje prsty na mé horké kůži, tak prosím pokračuj. Buď má Venuše, staň se mou bohyní. Jsem tolik vyprahlý, ale napij se z mé duše kolik jen můžeš, s tebou se nemohu bát smrti, protože ty jsi cesta do ráje. Prosím, jen se mě nepřestávej dotýkat, něžně hlaď mou tvář a já ti tvou pozornost oplatím mou láskou. Záříš jako slunce, ale to je proti tobě jen pouliční lampa, dnes nezhasneme ani jeden.

Opři se lásko a já do tebe vstoupím, spojíme se a vytvoříme dokonalý svět nás dvou. Dnes se neoddáváme pouze našim tělům, ale především sami sobě. Krátké vzdechy rozkoše a touhy jsou jediné zvuky v našem světě. Můj teplý dech na tvém krku tě vzrušuje, tvé vlasy spuštěné na ramenou se lesknou potem a naše pohyby zrychlují. Dostáváme se do extáze má lásko, tak mi dej naposledy kousek sebe a já ti dám svůj život.
přidáno 02.01.2023 - 02:25
Super a bavila mě číst.
přidáno 07.01.2013 - 11:10
ano je to jen výňatek bez začátku a s koncem který dává místo fantazii a ten výňatek mi přijde vzrušující a mrazivý a moc se mi líbí
přidáno 07.01.2013 - 03:22
Vladan: To jsou zastavené okamžiky a má to tak působit.
přidáno 06.01.2013 - 23:47
Ale jo, beru. Není to vůbec...Zkoušel jsi něco delšího? Všechny tvoje dílka jsou drobnůstky, sice zajímavé, ale jen takové "zastavené okamžiky".

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ráj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hleď na jeho srdce
Předchozí dílo autora : V očích má stín

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :
Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming