Hleď na jeho srdce

Chvějící se rty touží po něžném polibku. Cítím hořkost slz, tekoucích z unavených očí, které světlo nepoznaly, jen tma a déšť doprovází tlukot srdce, bez smyslu. Prázdná slova na mém papíru jako poslední zmínka života. Stín vzpomínek jako had sžírá zbytky energie, had plazící se v žilách zanechávající stopy bolesti a nekonečné prázdno. Měsíc ozařuje cestu pro duši potácející se v minulosti a lásce. Hleď na jeho srdce.

Plavu ve tvých očích a rozplývám se na tvých rtech, když sním o snu. Hledáme ráj a bojíme se pekla a obojí je na dosah.
Ulehám na pohovku a posílám ti něžnou myšlenku, myšlenku na naše křehké rty spojené ve vášnivý polibek.
Vibrace a smrtelné štěstí proudí tělem a vrývá se hluboko do nekonečné duše. Otevírám okno a vnímám kapky deště. Cítím vítr na tváří, ojedinělé vločky sněhu pokouší mokré vlasy ebenové černi. Vše je náhle tak smyslné. Toužím a bráním se.

Cítím na rtu suchý list, dávno mrtvého stromu jehož koruna skrývala mé srdce. Slyším jeho pláč a nářek ve větru a mé chladná slova neutěší jej. Tlumený šepot a Luna- paní noci spojí se v obětí a slzy smáčí můj šat. Ztrácím se v nekonečně krásném smutku, pluji v jeho kořenech, protínám každou nit tohoto pocitu, dokud nesplyneme v jedno a já pochopím co nelze pochopit. Miluji a nenávidím , toužím a bráním se.