ve svobodě uvězněná

Jsem svým vlastním vězněm;
neumím se propustit ani neznám délku trestu.
Za křiku lomcuji mřížemi a chci okamžitě pryč,
pak zoufalá padám k zemi
a děkuji Bohu za svou celu.
Za její čtyři stěny, za její chladnou podlahu a tvrdou postel.
Za jistotu, se kterou se na ni mohu spolehnout.
Krmím se milosrdnými lži,
doufala jsem, že mi na to nikdo nepřijde.
A teď, když dlaněmi prosívám svůj život jako písek,
si myslím, že jsem byla odhalena.
Hroutím se. Sypu se.