jo myslím žes depku popsal dobře

no jistě, na tom nic nezměním, a věř že jsem si na tuhle báseň o svátcích vzpomněla

jak krásné někoho tak mnohonásobně milovat, jak smutné ho ztratit, ačkoli hodnotím báseň, a ten závěr přes to jak je smutný jí dodal na hodnotě a zajímavosti

hm, pohrál sis s ní a stojí za to, ta myšlenka z ní úplně skáče do prostoru, neskutečně důrazná, opakování slov i veršů tady našlo obrovské uplatnění

slova jsou zbytečná, líbí

ano to napětí a hledání sama sebe mezi bílým(čisté a jasné) a mezi černým(špinavé a lživé) a to že možná mě spousta lidí vidí úplně jinou než jaká doopravdy jsem(možná jim ani nedám šanci) a také o tom že je mi to jedno a ani to nechci, protože pro mě představují to temno a mě je dobře ve světle ať už ho zapřinilo cokoli, jistě ne andělé, jen a jen já, já opět děkuji za střípky "tvého" učení

jediné co mě uhodilo do očí je závěr, v prožitých dních-6.pád, by mělo být správně, jinak tahle péefka by mě potěšila, je to přesně tvůj osobitý styl

představuji si mnou nenáviděné ohňostroje(to kvůli našim psům, je nesnášim), no a pak také mě napadlo že to co jsme nestihly loni to už prostě musíme stihnout letos, jinak k té miniatuře, myslím že tu atmosféru vystihla moc dobře, nepřijde mi rozporuplná, možná jen v tom že první část popisuje jak vypadá půlnoc na celém světě a druhá část má docela hlubší myšlenku, za přání děkuji a tobě i celé tvé rodině vše jen to nejlepší

jestli chápu dobře ona ti jeho ukradla, pro moji představivost dívka s padajícím masem je trochu moc, představím si malomocné, ale jinak mě určitě tvoje rýmovačka zaujala, tak uvidíme co dál, vítej

PrimaDen: dík za zastaveníčko

jo to je opravdu milé, vítej

úplně se mi tu kouří z hlavy, když jsem si ji přečetla nepřihlášená, nějak jsem ji chápala a v tom smyslu chtěla napsat komentář a teď si nad ní lámu hlavu, každopádně mi ale přijde strašlivě beznadějná až zoufalá, no vlastně jako válka sama, ale já se snažím ji samozřejmě vnímat nějaký skrytý smysl, o válkách v nás a s těmi okolo nás, ať tak nebo tak, je zajímavá, první dvě sloky by stačily ta třetí tam vnáší právě to nad čím přemýšlím, konec, smrt a to já nerada, ale je to život a já už vím že válčit je zbytečné

tiše závidím, vaše přátelství, vaše umění a vaše mládí, vaše asociace, ne nejsem závistivá, ale tohle je fakt skvělé, celé dohromady a ten závěr, hmmm

tak tuhle bych chtěla mít jen pro sebe...

je to hezká básnička, do pro mě obrazotvorných veršů si zabalila tu podzimní melancholii podbarvenou sněním a "nástup zimy"...

ŽblaBuňka: jasně, nějakou mě vidíš ty, jinak se třeba vidím já a úplně jiná třeba ve skutečnosti jsem, tady jsem ale rozpolcená a tak trochu taková jaká bych chtěla být, ale samozřejmě že mi k tomu nepomáhají andělé, to by se fakt nadřeli, je to tak spíš vůbec o hledání sama sebe

no já si jí tu prozpěvuji a je velice melodická, přesně šest slabik v každém verši to úplně ke zpěvu svádí, připomíná mi lidové písničky, tahle je bohužel smutná

Láska JE nesmrtelná, byla je a bude, to jen ty naše malé lásky občas pohřbíme, moc se mi líbí myšlenka té básničky, láska je mnohem víc než smrt, mám z toho velkou radost, ale současně mě mrazí, líbí se mi ta sloka s vodou po odkvetlých liliích

možná jen pro mě je nepochopitelný, ale třeba že vzhlédli se ti muži ve své kráse?

pár řádků a pro mé vnímání dost děsivé pocity, moc se mi líbí