přidáno 04.01.2014
hodnoceno 9
čteno 1223(25)
posláno 0
Sedím ve ztemnělé místnosti
za okny život běží, protéká
beze mě, vzdáleně
bez lítosti

Nevím, proč bych měl vstát
umýt se, vyčistit zuby
na život si hrát
pch...
ten? už dávno prošel tudy

Tak tedy sedím, v prázdnu
bez pomoci, bez cíle
naslouchám
lomoz žití utichá
a já, já na duši jsem porouchán

ikonka sbírka Ze sbírky: Vždyť ty víš
přidáno 06.01.2014 - 22:24
Zaručeně souhlas s Homérem! Už jenom kvůli tý helmě a zmrzce!
přidáno 06.01.2014 - 15:12
To víš, nebyl jsi smutnej jako malej, tak teď budeš trpět jako velkej, což trvá mnohem dýl. Máš zmrzku a helmu, tak co řešíš. Znakem štěstí a spokojenosti nejsou denně vyčištěné zuby, to ti lžou.
přidáno 06.01.2014 - 01:00
to chce životabudič
přidáno 04.01.2014 - 23:26
jo myslím žes depku popsal dobře
přidáno 04.01.2014 - 18:49
zajímavé
přidáno 04.01.2014 - 14:04
Dobře napsaná. Jo, tyhle pocity je potřeba zahnat nějakou nesmyslnou činností. Třeba úklidem. Vždycky, když na mě jdou, máme vysmýčeno. Bude líp.
přidáno 04.01.2014 - 13:35
Jsou to i moje pocity. Pěkné.
přidáno 04.01.2014 - 08:47
Smutné a bohužel ze života. Nebo z umírání? Líbí, líbí ...
přidáno 04.01.2014 - 07:19
tak smutné...a tak pravdivé... moc se mi to líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deprese : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Po noci dlouhé
Předchozí dílo autora : Věnování

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming