Já nevím proč, ale asi by mi přišla silnější bez těch rýmů. Ale vlastně zase i tuctovější. Teď jsem to rozštíp, co? Jako báseň to hezky plyne až k poslednímu řádku, kterej trošku přerostl. Pocity mi nepřísluší hodnotit, můžu jen přát, abys měla v budoucnu příjemnější náměty :-)

A42: Fakt nenapadá? Co veškeré znásilňování přírody, kterou dnes respektujem úplně minimálně a která nám to pomalu vrací? Dřív s ní lidé spolupracovali. Nebudu vyjmenovávat příklady, strávil bych u toho půl dne.

Navíc mi došlo, že mluvíš jinými slovy o tom samém. Jistěže je hromada věcí, ke kterým je lepší se nevracet. No jasně! Jenomže to nejdřív musíš vědět co kdy kde bylo špatně. Odkud ta cesta vede a kam by mohla (neměla) vést. Kdo tohle ignoruje, snadno se dopustí zbytečných a někdy i fatálních chyb.

marinka: Btw - stačí se podívat, jak dneska složitě zápolíme s tím, co v minulosti bylo celkem normální, nebo se řešilo obyčejným selským rozumem.

marinka: To je samozřejmě dobře. Já taky. Ale kdo chce jít novými cestami, měl by vědět odkud a kudy přišel. Jinak se docela snadno může stát, že v potu tváře nalezne už dávno nalezené.

Orionka: No, koketoval jsem i s myšlenkou to tak opravdu i pojmenovat. Vlastně to o Alzheimerovi je. O takovém tom kolektivním.

No, bohužel už vše podstatné bylo řečeno. Zkus to něčím ozvláštnit. Něčím, co z toho udělá originál. Jí se to líbit určitě bude. Těm, kteří zde hledají poezii, se to ale bude zdát tuctové. Takový seznam. Hodně zdaru :-)

Jeden příklad za všechny: "točit" x "sloužit". Jasně, to se ti bude rýmovat vždycky. Ale moc lacinějších rýmů už není. Snad jen "sloup" x "sloup". Snažil bych se třeba rýmovat různé slovní druhy a slova s nestejným počtem slabik. Rytmus dokáže taky nadělat divy. "Školácký" u mě znamená něco jako začátečnický. Btw - takováhle věc se přece nemusí rýmovat vůbec...

Nevím, co říct, abych se nedopustil nepodložené kritiky. Zaujaly mě první čtyři řádky a pak to s těma pantoflema. Zbytek sice zní mnohem okázaleji, ale o to míň mi říká. Umně poskládané. Početl jsem si.

OK, komentuju... Největší cenu pro mě má první řádek. Pak mi to čím dál víc přijde jako rozmělňování již řečeného, navíc ubité školáckým (a vlastně celkem i zbytečným) rýmováním. Každopádně mě to zaujalo myšlenkou...

U nás ještě nekvetou. Ale to vůbec nevadí. Je parádní. Z nejlepších a nejopravdovějších, co jsem tady poslední dobou četl :-)

Už jsem si ji přečetl včera... Nejvíc se mi líbí to s těmi motýlími křídly. Tam by ta báseň pro mě mohla končit a byla by překrásná :-)

slnečnica: To jsem moc rád :-)

Amadeo´´: Nerad vyvolávám nepříjemné pocity... Každopádně takhle to působit má - nebo aspoň já takové pocity měl při psaní taky. Děkuju za Tvoji návštěvu.

ŽblaBuňka: To snad ne :-) A moc díky za nakouknutí :-)

Eleanthir: Nevím, jak to říct co nejjednodušeji. Ta "zem" není jen hlína, nebo krajina. Jsme to i my. Je to to všechno, co nás po celé věky učilo a vytvářelo. To, co teď díky vlastní namyšlenosti převracíme naruby.

Yasmin: Jsem moc rád, že tě oslovila i přesto, že není úplně příjemná. Děkuju :-)

Mlčeti Zlato: Díky :-)

Četl jsem to nepřihlášenej nad ránem po procitnutí ze zapíječky kamarádovo zbrusu nové dcerky. Tj. ideální rozpoložení :-)
Takže rychle a jednoduše: Boží! :-)

le Rato: Je to taková Cílkovština. Tisíce let jsme někam a něčemu patřili. Neměli bychom se zříkat toho, co nás celou tu dobu provázelo a tvořilo. Snad jsem to nezamotal ještě víc :-) Jinak - mám to podobně, nepotřebuju všechno pobrat naprosto doslovně. Mám radši, když to se mnou nějakou chvíli mluví a nutí mě tušit a cítit.
Díky moc za návštěvu :-)

Eleanthir: No, přijde mi, že tyhle, jak říkáš, nonsensy jsou tak trochu tím, co dělá poezii poezií. Jinak by všechno byla jen matika. Btw - může člověk vyhořet? Může zapustit kořeny? Může rozkvést? Může mít křídla? To jsou úplně stejné nelogičnosti - a přece je používáme :-) Moc tomu nerozumím, ale myslím, že o tom ta poezie je. Díky moc za názor :-)