Immotyob: Co říct? Moc děkuju. Potěšilo :-)

Mlčeti Zlato: Immotyob: Díky, těší mě, že zaujala :-)

Tak hlavně příliš nezalévat. Nebo naopak hodně ředit. Ne, je to vážně super. Takhle mě nikdy nenapadlo uvažovat. A přesně proto sem lezu. Dík :-)

taron: Paní Hegerové nemůžu v žádném případě konkurovat :-) Ale moc děkuju za milý komentář. Málokterá básnička na mě vyskočí takhle už celá hotová :-)

Yana: To si musím hnedka poslechnout. Dík za tip i za návštěvu :-)

Nikytu: Přesně. V tomhle jsem se už poučil. Přišel jsem na to, že dělat si nějaké definitivní názory na lidi, o kterých nic nevím, je blbost. Kolikrát jsem se při tom probuzení musel dost stydět.
Díky za nakouknutí :-)

Amelie M.: To mě těší :-) Dík!

shane: No, netvrdil bych, že to umím - hraju na kdeco, ale na nic pořádně :-) Basu jsem si kdysi odnesl z hospody, když její majitel odjel pracovat do Ameriky a tak nějak ke mně přirostla. Máme ji dokonce na svatebním oznámení :-) Měl jsem dvě - Amálku a Rozárku. Tu první jsem pak v době, kdy byla žena na mateřské, musel prodat a dodneška mě to mrzí. Mimochodem - tu harmoniku mi věnovala sousedka. Když se mi při hraní s kapelou rozpadla už druhá, mi nabídla, že mi tuhle prodá. Jenže já měl jen málo peněz a to se jí nezdálo, někdo jí nabízel to, co by opravdu stála. Po nějaké době přišla s tím, že ji neprodala a že bude ráda, když z ní budu mít radost a budu na ni hrát. Nechtěla vůbec nic. Hrozně fajn ženská. Dobrý lidi ještě jsou :-)

Moc rád čtu věci, jako je tahle. Plná otazníků a vykřičníků. Super!

Nikytu: Děkuju, jsem rád, že se ti líbí :-)

Zamila: Díky, tak to mám fakt radost :-)

Orionka: Amelie M.: Jsem rád, že vás zaujaly. Jo, s tou druhou máte pravdu. Cítím to taky. Ale bylo mi ji líto vyhodit. To by těch sklíček bylo už trochu málo. Mají sice všechny tak trochu podobnou barvu, ale tohle mi přijde nejmodřejší :-)

shane: Nostalgická? Jak se to vezme. Celé to s tou hospodou je vlastně úvod k těm posledním dvěma řádkům. Totiž, že by se člověk měl vždycky vydejchat a zamyslet, než zbytečně vypění a stačí třeba někomu neuváženě ublížit, nebo nadělat spoustu škody. Učím se to už drahně let, ale moc mi to nejde. Většinou to pak vidím až zpětně.

Na ty hospůdky, o kterých píšeš, mám krásný vzpomínky. Strašně rádi chodíme s kamarády hrát. Je nám úplně jedno, kdo sedí kolem, člověka těší, že se to někomu líbí. Nejkrásnější bylo, když jsem takhle obrážel hospody v nějakých osmnácti s kontrabasem a dlouhými vlasy :-)

Po přečtení básně a komentářů mi to pěkně šrotuje v hlavě. Hezky jsi to rozproudila. Nevěra, jako prověrka vztahu, jak říká Taron? Já myslím, že tohle se nedá takhle zobecňovat. Co může jeden vztah posílit (což jsem ještě asi neviděl), může jiný zabít (což jsem už viděl mockrát)...

S tím Sládkem to je pravda. Taky to bylo to první, co mě napadlo. Krásnej hlas :-)

Hloupá situace. Když už jsem sem nakoukl, nemůžu nekomentovat. Pokusím se tedy o onu únosnou "trochu kritiky"
Shrnul bych to asi takhle: Škoda, že tak hezká a vzletná slova kazí tak školácké rýmování... Nic ve zlém. V žádném případě nemám patent na rozum :-)

Když už to teda musí bejt, hlavně žádnou demonstrativní sebevraždu. To bys mě hrozně zklamal. Btw - můžem si podat ruce. Já včera podal demisi v kapele. Po patnácti letech. Nejlepší je, že mám kluky rád a abych nebyl podrazák, budu s nima hrát až do 5.4. 2019. To je poslední datum, co mám v kalendáři.
Líbilo se mi to.

Immotyob: To mě moc těší. Díky :-)

Amelie M.: No, právě, že kolikrát asi ne. Asi je dobrý umět se uklidnit. S čímž mám sám často dost velkej problém a pak mě to mrzí. Díky moc za zamyšlení :-)

Mlčeti Zlato: Immotyob: To je fajn. Piva není nikdy dost. Tak ať moc nepění :-)