Hospodská

DDD: Amálka a Rozárka, basy s dívčími jmény? :-)
Společně s těmi dalšími věcmi by to byl zajímavý námět na povídku, možná i na víc. Něco jako ty Nerudovy malostranské...
My zase měli doma dvě citery, jenže mamka to pak dala pryč. Zkoušel jsem si na ně něco hrát, ale dopadlo to stejně jako později pokus naučit se na tu harmoniku. Když měl tchán svůj vzácný nástroj v opravě, složili jsme se jiný, taky krásný, ale ne tak starobylý. No a ten pak věnoval dceři, když měl zpět svůj. A když hráli spolu, to byla paráda!
My ji někdy tahali s sebou i na Sycherák, pod stan. V. na ni hrála u táboráku, jednou vedle nás byla i partička důchodců, kteří měli celou kapelu: housličky, kytar...Přišli k nám, zda si mohou přisednout a byl z toho noční koncert, protože i naši spřátelení sousedé měli kytaru. (Pár let jsme se vždy domlouvali na společném termínu, drželi nám místo.) Jezdili jsme tam s kluky deset let, ale pak to tam začalo chátrat.
Hudba je krásná věc a lidi sbližuje....-)

shane: No, netvrdil bych, že to umím - hraju na kdeco, ale na nic pořádně :-) Basu jsem si kdysi odnesl z hospody, když její majitel odjel pracovat do Ameriky a tak nějak ke mně přirostla. Máme ji dokonce na svatebním oznámení :-) Měl jsem dvě - Amálku a Rozárku. Tu první jsem pak v době, kdy byla žena na mateřské, musel prodat a dodneška mě to mrzí. Mimochodem - tu harmoniku mi věnovala sousedka. Když se mi při hraní s kapelou rozpadla už druhá, mi nabídla, že mi tuhle prodá. Jenže já měl jen málo peněz a to se jí nezdálo, někdo jí nabízel to, co by opravdu stála. Po nějaké době přišla s tím, že ji neprodala a že bude ráda, když z ní budu mít radost a budu na ni hrát. Nechtěla vůbec nic. Hrozně fajn ženská. Dobrý lidi ještě jsou :-)

DDD: Ty umíš i na kontrabas? My akorát měli s bráchou takový ty klávesový foukací harmoniky a to jsme si vždycky sedli každej do jednoho konce pokoje a zkoušeli se zpaměti naučit nějakou písničku!
Jo, mám krásnou vzpomínku na restauraci U Fleků v Praze Byli jsme tři kluci po vyučení a stavěli jsme na Bulovce ústřednu. Měli jsme s holkama domluveno, že nás vezmou na disko, jenže jsme si nemohli vzpomenout na správné číslo, samé šestky a devítky.Dopadlo to tak, že jsme skončili U Fleků, popíjeli nějakou černou pivní limonádu a poslouchali hezky pod širým nebem, jak pár starších harmonikářů hrál samé krásné kousky. Ona měla pianovku, on tuším něco jako ty, ale jaksi ve větším podání! Paráda! :-P

shane: Nostalgická? Jak se to vezme. Celé to s tou hospodou je vlastně úvod k těm posledním dvěma řádkům. Totiž, že by se člověk měl vždycky vydejchat a zamyslet, než zbytečně vypění a stačí třeba někomu neuváženě ublížit, nebo nadělat spoustu škody. Učím se to už drahně let, ale moc mi to nejde. Většinou to pak vidím až zpětně.

Na ty hospůdky, o kterých píšeš, mám krásný vzpomínky. Strašně rádi chodíme s kamarády hrát. Je nám úplně jedno, kdo sedí kolem, člověka těší, že se to někomu líbí. Nejkrásnější bylo, když jsem takhle obrážel hospody v nějakých osmnácti s kontrabasem a dlouhými vlasy :-)

Nostalgická?
No, Amelie má pravdu v tom, že jsme často vmanévrováni do rolí, po nichž netoužíme a děláme věci jinak, než bychom chtěli...Je tolik věcí, co nás záměrně rozdělují (Divide et impera!) a vytratila se pospolitost a dobrá vůle...
Možná, že u vás se ještě v hospůdce zpívá při harmonice nebo při kytaře, tady je prý ještě taky pár míst, ale většinou je tam uzavřená společnost...
Pamatuju, jak tchán hrával krásně na heligonku, v hospůdce, na dožínkách i jen tak doma a jeho dcera to dala i podle not. Dnes z kulturáku, kam také chodil a kde byly i krásné plesy, je montovna desek s tištěnými spoji, podobně v jiných prostorách se kompletují zubní vrtačky...
Ostatně, pivo i nealko podražilo, někde zavírají, prý kvůli EET a kuřáckému zákonu, ale pravdou je, že lidé se stáhli do sebe a neumí se tak bavit a být tolerantnější jeden ke druhému...:-(

Amelie M.: No, právě, že kolikrát asi ne. Asi je dobrý umět se uklidnit. S čímž mám sám často dost velkej problém a pak mě to mrzí. Díky moc za zamyšlení :-)

Mlčeti Zlato: Immotyob: To je fajn. Piva není nikdy dost. Tak ať moc nepění :-)

.. a zase jsme u toho.. život je hra.. a my jsme hráči.. a občas (vlastně možná až zbytečně často) děláme věci tak, jak je dělat ani nechceme, protože.. proč vlastně? je to tak opravdu lepší?

pěkný, DDD :)

Je smutná - zavíraj .... ale taky jsem dostal chuť, což je .....pozitivní ? asi jo - jdu do ledničky pro lahváče :-) dík

Dobrý. Dostal jsem žízeň.