Tak tohle je to rozšiřování obzorů, kvůli kterému sem lezu.

Mám rád básně na pár řádků. Z téhle mám docela dobrý dojem, i když mi přijde, že některé obraty jsou tu jen pro ty obraty. Život hebký po sklu se mi líbí moc.

O tomhle existuje krásná a trefná písnička od skupiny Krucipüsk

Četl jsem ji několikrát. Mám takovéhle věci rád. Název to perfekně korunuje. Líbí a moc.

oslov radek: Strach: Díky vám za návštěvu :-)

Trochublázen: Jsem rád, že se ti to takhle líbilo. Byla to taková chvilková improvizace. Nějakým brebtáním bych to beztak jen zkazil. Díky! :-)

Nedalo mi to a hned jsem si ji přečetl. Jo, je fakt unavená. Ale nemyslím, že odevzdaná. Zvlášť prvních pět veršů mě neskutečně chytlo za srdce. Přeju, ať je líp...

Leslie: Moc rád tě tu vidím. A jsem rád, že se ti to líbilo. Tak jo, začnu na tom dělat :-)

Amelie M.: Já vím. Zatím jsem nedospěl dál než ke kalkulaci. A to jsem si ji chtěl dát ke čtyřicetinám. Snad to do jedenačtyřiceti stihnu. Ale knížky by měli vydávat opravdoví básníci :-)

Ginnare: No, kecal bych, kdybych tvrdil, že se to špatně poslouchá. Ale je to tak, že jsem nikdy netrpěl zrovna přehnaným sebevědomím. Navíc - jak se říká: Když už konečně myslíš, že jakžtakž něco umíš, vždycky se najde tříleté japonské dítě, které to umí pětkrát líp :-)
Na tu sbírku pořád nějak nemůžu sebrat odvahu.

Amelie M.: To víš, že to čtu :-) Ty bys o ni fakt stála?
A rozhodně si nemyslím, že by u mých pseudobásní nebylo co kritizovat :-)

Ginnare: Moc děkuju! Ale na to piano fakt hraju mizerně. Většinu života to víceméně úspěšně maskuju. Jak vznikaly smyslné tóny nostalgického klavíru jsem už popsal o komentář níž :-)

Dickens: Nepřál bych ti vidět, jak ten klavír vznikal. 7.40 - 7.55 dneska ráno a vypravoval jsem u toho děti do školy :-) Prostě práce kvapná... Moc děkuju, jsem rád, že se ti to líbí :-)

Amelie M.: Tak nějak to bude. Někdy je toho prostě moc. A to i toho příjemnýho :-)

Hanulka: To mě moc těší. Díky za návštěvu :-)

No, s tím zakazováním komentářů - sám sem si je taky asi dvakrát zakázal. V deníku. Beru to totiž fakt jako deník. Úložiště vzpomínek. Záznamy z mojí mapy života. Chci je mít na jednom místě. Chronologicky, což tady je. Doma to nedokážu. Jsem na to moc velkej bordelář. No - a když třeba někdo blízkej umře a já mu věnuju pár slov jako vzpomínku, nepotřebuju, aby se k tomu někdo důležitě vyjadřoval, nebo soucítil. Proto to sem nedávám. Takže jsem za tu funkci docela rád. Jinak bych sem ty básničky vůbec nedal a dávno bych je nejspíš někde zašantročil. Což by se se vzpomínkama stávat nemělo. Ale to je asi trochu mimo mísu, co?

No, ono se to totiž do značné míry doplňuje s tím mým včerejším zápiskem. Cítím to podobně :-)

Do puntíku! Ještě bych si dovolil kousek připsat. Ono pár těch opravdových sluncí fakt existuje. Poznaj se podle toho, že o tom vůbec nevědí a za své paprsky tím pádem nic nečekají. Pštrosí politika je jednoduchej a neskutečně výstižnej výraz. Snažím se jí nedopouštět. Ona s sebou totiž pořád vodí za ruku svoje dvojče lež...

Mě u toho okamžitě napadlo, jak by to vypadalo bez těch nadpisů. Stačila by drobounká úprava a krásně by to navazovalo. Ta slova bych pak dal jen do názvu celého díla a čtenáři by se tam sama automaticky dosadila. Každopádně se mi to moc líbí. Krásná, rozjímací nálada. Až mám chuť vyrazit v noci sednout si jen tak k potoku. Už bych tam asi i došel :-)

Nechápu, že jsem si jí nevšiml. Máš tam parádní místa. Strašně se mi líbí ten konec. A první sloka. A to s těmi městy s neslavnými konci. Tam mi malinko vadí takovej ten asi nechtěnej rým "konci x moci". Každopádně mám takovéhle věci rád. Představuju si je :-)