 21.05.2018 2 1237(13) 0 |
Mezi prsty u nohou nám utíká svět,
Čas běží jako srn stádo,
před vlkem,
co kulhá lesem sám.
Mezi prsty u nohou se dotýká voda,
Která plave pryč.
Už se nevrátí.
Sama stojí, kouří.
Mezi prsty u nohou se tvoří města,
s neslavnými konci,
Budovy samotné, tiché,
mají nás v moci.
Mezi prsty u nohou, nemůžeme si vybrat,
Který ukazuje na jih,
Kde kdesi v krajině,
Spadl první a poslední sníh.
Ne, neptejte se kam jít,
Jen smíchem odpovím,
Či pláčem.
Či srdcem kovovým.
Čas běží jako srn stádo,
před vlkem,
co kulhá lesem sám.
Mezi prsty u nohou se dotýká voda,
Která plave pryč.
Už se nevrátí.
Sama stojí, kouří.
Mezi prsty u nohou se tvoří města,
s neslavnými konci,
Budovy samotné, tiché,
mají nás v moci.
Mezi prsty u nohou, nemůžeme si vybrat,
Který ukazuje na jih,
Kde kdesi v krajině,
Spadl první a poslední sníh.
Ne, neptejte se kam jít,
Jen smíchem odpovím,
Či pláčem.
Či srdcem kovovým.
13.06.2018 - 15:54Nechápu, že jsem si jí nevšiml. Máš tam parádní místa. Strašně se mi líbí ten konec. A první sloka. A to s těmi městy s neslavnými konci. Tam mi malinko vadí takovej ten asi nechtěnej rým "konci x moci". Každopádně mám takovéhle věci rád. Představuju si je :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kam : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dalailama rap
Předchozí dílo autora : U pramenů
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
lidus řekla o prostějanek :Měsíc. Občas moje externí paměť ( :-) ). A člověk, co mě drží víceméně nohama na zemi. A tak :-)
