Připomněla mi nádhernou Skácelovsko - Pavlicovskou písničku o naději. Krásná tečka za dnešním dnem plným včelího medu. Děkuju :-)

Líbí se mi. Vzpomínám na podobné chvíle.

ioreth: To by mě mrzelo... I když mě to strašně těší :-) Děkuju!

Jiří Turner: Já ti rozumím. Máš zcela určitě pravdu.
Vůbec jsem se nechtěl bavit o mé básni. Jistěže má nějakou formu. Jinak by těžko držela pohromadě. To dobře vím a nemá smysl o tom diskutovat. Jako muzikant se celý život pohybuju ve formách. Myslím, že poezie a hudba mají v tomhle k sobě neskutečně blízko. Pokud chybí jakýkoli řád, není dílo možné nijak uchopit. Ano nerozuměli jsme si v tom, že, jak říkáš, jakákoli snaha utéci z formy je marná. Možná by stálo za to doplnit: ...pokud výsledkem není forma nová :-)

Proč myslíš, že snaha utéci z formy je marná? Co když ty "pokusy" nakonec přinesou něco nového a smysluplného? U nás tomu říkáme vývoj. Třeba vede částečně i slepými uličkami, ale je to vývoj. Nemyslím, že smyslem jakékoli činnosti je užívání již dobytého (byť jakkoli umné), ale dobývání nového. Aspoň pro mě je to daleko cennější.
Tím nechci v žádném případě obhajovat snůšky slátanin a hromádky čehosi vydávané za umění. Navíc zastávám názor, že pravidla toho, čím se zabývá, by měl znát každý. Ale obdivuji víc ty, kteří se dokáží z těchto pravidel vymanit, než ty, kteří se jich úzkostlivě drží.

loner: Děkuju :-)

Timothy A. Postovit: Děkuju, to mě opravdu těší :-)

koiška: Pokud je to to hezké vzpomínání, jsem vážně moc rád :-)

Leslie: Moc děkuju. Někdy i dvě slova řeknou a zahřejí víc než celý stoh vět. Jsem rád, že se ti líbila :-)

vanovaso: taron: Moc děkuju, těší mě, že zaujala :-)

gabkin: Toho si opravdu nesmírně vážím. Díky :-)

Amelie M.: To mě potěšilo :-) Dík!

slnečnica: Moc ti děkuju. To mě opravdu těší. A zavazuje :-)

Jiří Turner: To zcela nepochybně. Mám tu Šiktancovu báseň totiž strašně rád. Doufám, že není příliš velkou drzostí, nazvat tu svoji stejně. Díky za zastavení.

Krásná, tesknosmutná slova. Věřím, že tenhle pocit nepotrvá moc dlouho...

Zamila: Víš, nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsou mé básničky originální. Vlastně mě to vůbec netrápí, protože ke mně vždycky přicházejí samy jako vyústění nějakého momentu v mém životě. V tom pro mě spočívá jejich smysl. Takže, jak jednou psala Ailin, jsou to takoví mí přátelé. Nehodlám je urážet tím, že jim budu něco vnucovat, nebo je někam tlačit. Na to si jich příliš vážím :-) Děkuju moc za tvůj komentář :-)

Moc hezká. Méně slov znamená více prostoru pro představy. A to je přesně to, co mám rád. Líbí se mi. Tím italským názvoslovím mě začínáš inspirovat :-)

Mám rád tvoje lehkonohé básně. Tohle se nedá naučit, ani zamaskovat znalostí všemožných pouček a teorií. Tu grácii člověk buď v sobě má, nebo nemá. Jaký balzám po četbě básní, které si pro sebe nazývám "snaživé" :-)

Myslím, že by bylo neupřímné k té básni nic nenapsat, takže se k ní vracím. Mám z ní rozporuplný pocit. Moc se mi líbí jazyk a celková nálada dílka. Opravdu umíš vyvolávat představy.
Co se mi ale nelíbí je forma. Přijde mi taková nějak překombinovaná. Špatně se mi to čte. Rytmicky mi to vůbec nesedí. Jakmile chytím nějakou melodii, přijde ten nešťastný pátý verš, který ji úplně zahubí. A to je mi líto. Myslím, že takhle jemná poezie by neměla tímto způsobem čtenáře znervózňovat. Že bychom neměli být otroky zvolené formy. Že méně je někdy opravdu více.

ŽblaBuňka: Yasmin: Timothy A. Postovit: taron: slnečnica: Orionka: Amelie M.: Děkuju všem za zastavení a omlouvám se, že až takhle pozdě. Od čtvrtka jsem pádloval v Rakousku. Ne, ty básně opravdu neměly znít depresivně. Možná se do nich tak trochu promítlo to, co teď prožíváme s rodinou jednoho kamaráda, ale jestli je to o odcházení, tak o tom hezkém, smířeném a důstojném. K jakýmkoli depresím nějak nemám sklony :-) Díky moc za váš čas :-)