I já jsem vděčný za ztišení a souznění s tím královstvím stromů..:-)

Hmm.jo,něco na tom je..mám celkem rád tyto hororově laděné díla,sice spíš jako příběh,ale i tak..jo.

taron: Stejně určitě ne,ale možná v něčem podobně,ale to nejen my..:-)

Vladan: Tak! -nejsem ještě úplně pitomý,i když už je to třicet let-asi. Tedy v těchto věcech..:-)

No,námět není problém,ale trošku bych si s tím pohrál...:-):-) s tím námětem, aby to mělo nějakou vtipnější pointu..a je to opravdu o kocourovi??:-)

Pěkné..taková jednoduchá ale milá básnička která navodí tu přírodní atmosféru,pohodu..hezká říkanka:-)

PrimaDen: Jo..ale já vždycky něco napíšu tak narychlo,protože mě napadne nějaká kravina a pak už to moc nehlídám...:-)

Vladan: Vladanevzpomínáš si na sci-fi povídku,ještě z dob socialismu..a teď budu hádat..bratří Strugačevští-Strugačtí? -myslím se jmenovalo ..Piknik u cesty? nebo tak nějak? Četl jsem to asi ve dvanácti?..nAle dodnes si pamatuju tu myšlenku která se mi už tenkrát líbila-nevím přesně,možná budu kecat-ale bylo to něco o tom že naše existence,tento život na této zemi je jen piknik u cesty někoho jiného a my jsme jen..mravenci..? Nebo jak to bylo? Sakra už si to nepamatuju..Nevzpomeneš si na to?

Vladan: Dobře se to čte,a vždycky mě "štve" že to tak neumím,mám v hlavě různé náměty,ale než něco psát špatně,radši nic. Je v to mukrzté určité poselství,nebo paralela,podobenství..? Ale Saladin byl na tu dobu úžasný vládce,i vúdci křižáků si ho v určitých věcech vážili. Paradoxem bylo že zemřel chudý skoro jako žebrák a pár jeho nejbližších přátel se muselo skládat na jeho pohřeb..

Je to hezké...ale mě zase napadají nějaké srandičky na toto téma-ale protože jsem věčný rebel a trošku provokatér-nebo právě proto-nebudu to kazit nějakou ironií..Život sám často všechno změní..jo je to pěkné.

loner:.. což neznamená že by se mě dění a věci života nedotýkali,ale nenechávají ve mě moc velký otisk-pokud samozřejmě nejde o nic opravdu vážného,a to jde málokdy:-)

Zkoušel jsi něco dělat,nebo jen být chvilku bez jakkéhokoliv chtění nějakého výsledku? chtění nechtění je taky chtění. Myslím něco jiného-jen si uvědomovat to co je,sebe,okolí pocity. K tomu nepotřebuješ chtění,vnímání je v člověku pořád. Neříkáš-teď budu vnímat-prostě vnímáš bez důvodu ale bez pohybu mysli. Tak to je-jednoduchý postoj beze slov a myšlení. Ale to není důležité. Jsou věci které se stanou,ale ne proto že se mají stát podle mě. Nechme to být-to by jsme mluvili donekonečna.

loner: já většinou jsem v pohodě-myslím.Proč se zatěžovat kravinama? Myslím tím tahat je pořád sebou v hlavě jako zátěž..ne?:-)

Vladan: alexis: ano souhlasím že svatba je vcelku zbytečná,a já jsem to psal tak napůl-o komplimentech,chození a vztahu-buď manželství nebo na hromádce. Spíš mi šlo o to,že časem hodně žhavých lásek zevšední a skončí. Možná je to ale lidská přirozenost..nevím.

Vladan: To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam.Maximálně se objeví nějaké iluze,fantazie apod. Mysl je součástí vědomí-toho co si myšlení uvědomuje,jinak by jsi ani o myšlení nevěděl-subjekt-mysl,nemůže být zároveň objektem-myslím..
Ale o to nejde,jde o to,že jakkékoliv vysvětlení např.proč a jak mysl funguje ,nebo cokoliv jiného,je taky určitá forma víry,a proto pro mě není moc důležitá,jde mi o to poznat,prožít,pochopit. dokud člověk opravdu sám neprožije, vždycky to je všechno relativní-ale i prožitek může být určitá iluze,tedy relativní,to je taky pravda,tady by to chtělo trochu rozebrat,ale to až jindy. Možná je to tak-a nebo úplně jinak. Vždycky je tady část,něco co je neznámé.myslím že poznání a sebe poznání nikdy nekončí. taky je pro mě důležitá otázka -PROČ- člověk něco např.hledá. to je zajímavější než nějaké stavy nebo nestavy,se mi zdá. Musí mít člověk vždycky motiv? A pokud ano,není už tímto motivem někam nasměrovaný a vlastně to,co hledá je část jeho samého,a tady to moc nemá význam? Za vírou v Boha je strach,to je jasně viditelné a ověřitelné,takže ne víra,ale strach je zajímavý. Co způsobuje strach? Myslím ten psychologický,dlouho udržovaný v mysli-ne strach který mi brání vejít do vozovky kde jezdí auta,to je pud sebezáchovy,a trochu něco jiného. Pokud jdeš pomalu těmito otázkami k sobě,aniž by jsi hned hledal odpoveď.výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru. Ale člověk musí jít se zájmem porozumět,ne předem vytvořeným předpokladem,nebo jen touhou po nějakém výsladku..

K...a! To je kousek...!:-)

Vladan: je to fakt-diskutujem tady jen my dva,a to můžem i do vkazů. Jsou tady převážně mladí a ty tyto věci až tak nezajímají,mě to taky kdysi nezajímalo vůbec..:-)

Vladan: Myšlení je na závadu POUZE když chceš poznat,prožít co ja ZA myšlením,To není víra-to je milionkrát ověřený fakt. Je ticho mysli ale je ještě ticho za tichem-ale to bych už kecal,dotklo se mě to jen párkrát a jen trochu,takže nemůžu tady nic tvrdit. Jinak samozřejmě bez myšlení nejde existovat-ale je sféra,sféra čistého vědomí-kde mysl nemá co dělat-tak jsem to myslel.

Vladan: Ta první věta je o té definici duchovnosti,zapoměl jsem to tam přidat. Dál už je to o tom buddhismu atd..:-)

Vladan: Já nemluvím o definici obecně z wikipedie nebo podobně-psal že je to podle mě,že já to tak vnímám. Buddhisté neciví bezmyšlenkovitě na stromy,pokud to tak vypadá-ale neznám všechny odnože atd-pokud budem mluvit o zenu,zenbuddhismu,jde o to dívat se bez pohybu mysli,jen si uvědomovat bez klasifikace viděného,jde o meditaci bdělosti. Ale pro mě jsou všechno toto překážky a zbytečnosti,je vždycky kolem toho nános tradic,různých svatých,guruů a podobně.
Aby jsi si jen uvědomoval,čím ž se prohlubuje "vědomí toho" to můžeš i v normálním životě,pokud zrovna neděláš něco,na co se musíš soustředit a používat myšlení,logiku atd.
Prach jsi a v prach se obrátíš..to jsem nemysle,to zavání Nietchem a nihilismem:-)-i když je to výrok z Bible. Nejdo co budeš nebo co jsi byl jako hmota,vlastně vůbec co budeš. Myslel jsem tím,že pokud přijmeš zcela to,co je,ať je to cokoliv-vnitřně-ne zevně,to musíš reagovat,jinak by jsi nepřežil den,ale vnitřně přijmout to co je,nemyslím nějakou emocionální rezignaci nebo něco takového,to je zoufalství-myslím jednoduché přijetí toho co je,PROTOŽE UŽ TO JE- s tím co je teď nemúžeš nic dělat,můžeš za vteřinu ale to bude zase TO CO je. Těžko se to vysvětluje,protože člověk má tendence neustále myslet v pojmech času,a jen občas BÝT-bez ano i ne,přijmout pčřítomný okamžik je těžké. Člověk si může myslet ýže je to nějaký druh lhostejnosti nebo rezignace,ale je to přesně naopak. Je to nenásilná bdělost bez pohybu myšlení,které neustále kontroluje,posuzuje,vzpomíná,představuje si atd. to je pohyb mysli a ten má své místo,bez myšlení nejde žít,ale toto se děje pořád,je to zvyk,přímo závislost-jsme otroky svého myšlení,nedovedeme říct-a teď dost,chci mít klid! Opravdové svobodě se člověk přiblíží teprve když on je pánem svého myšlení,ne naopak. Je tady otázka co je to "já"-ale to je jiná věc a na jinou debatu.