|
Tak jsem začal trochu vzpomínat,i když dnes žiju radši víc v přítomnosti,ale třeba to někoho pobaví..:-)
 05.09.2012 50 1723(10) 0 |
Motto:
Pravda,svoboda a ctnost,jsou jediné tři věci, pro které je třeba milovat život.
Voltaire
Za posledních asi dvacet let,mého „pídění se“ po tom,co se to vlastně děje,co vůbec je,nebo by mohl být, život,jsem postupně docházel k různým přesvědčením nebo závěrům,které zase později vystřídaly jiné závěry,a tak to šlo pořád dokola.
Čím víc jsem toho přečetl,čím víc nastudoval,tím jsem věděl větší ...nic.
Asi po deseti,nebo více letech, jsem teoreticky věděl hodně,ne li všechno-jak jsem si myslel-ale prakticky,z vlastní zkušenosti nic.
Neustále jsem přemítal o něčem,co řekl někdo jiný,co říkali nějaké tradice nebo náboženství a snažil jsem se to nějak začlenit do mých vlastních představ,přání,nebo nadějí.
Výsledek byl ten,že jsem byl přesvědčený o tom,že vím hodně,mám spoustu informací a tím vlastně se něčemu přibližuju,začínám chápat,rozumět.
Ve skutečnosti jse roky jen něco bifloval,díky čemuž jsem měl jsem jakési teoretické znalosti,které neměly vlastně skoro žádný význam.
Když mi to jednoho krásného dne konečně došlo,byl to pro mě trochu -trochu víc-šok. Když si člověk na něčem zakládá a nejednou přijde na to,že nemá vlastně vůbec na čem,je to rána..:-)
Ale toto drastické nakopnutí mého „sečtělého“ ega,mě paradoxně trochu probralo.
Přestal jsem se dívat kolem sebe,ale začal jsem se víc pídit v sobě. Napadaly mě víc otázky, na které jsem víc chtěl odpovědět,přijít na odpovědi sám,než abych stále hledal odpovědi jinde a jinde
Byly to tázky typu:
Proč mě to vůbec zajímá? Život,smrt,Bůh,smysl života-témata které zajímaly lidi,odjakživa? Jenže už mě tak nezajímaly odpovědi na toto,ale víc- PROČ mě to vůbec zajímá?
A tady teprve začalo dobrodružství,které stálé trvá. Už jsem nečekal že mi někdo za každou cenu vysvětlí co a jak,i když jsem samozřejmě okolní dění neodmítal,a neodmítám,ale jen jsem se začal víc kolem sebe dívat,poslouchat a ještě víc naslouchat-bez toho aniž bych to,co ke mně přichází,hned odmítl,nebo naopak, přijímal.
.
Mám pocit,že pokud se člověk snaží něčemu porozumět,a přistupuje k tomu s předsudkem, jak to má údajně být,nebo naopak-jak to být nemůže,nebo nemá- opravdový zájem o porozumění tam není. Je tam jen osobní,už předem utvořený názor,náhled-který spíš porozumění brání.
Je to zažitý přístup,a děláme to víceméně všichni,a proto nemůžem často vidět nějaký problém, o kterém je řeč-jasněji.
Vždycky je trochu zkreslený osobními předsudky,představami,zkušenostmi,takže vlastně k tomu přistupujem už částečně předpojatí, s předem utvořeným závěrem a nakonec v debatách prosazujeme víc sebe,svůj pohled na věc,a samotná věc o kterou jde,je víceméně vedlejší.
To se dá uvidět na sobě, když je člověk aspoň trochu nepředpojatý a snaží se vidět pravdu té určité věci.
Tak to jen na úvod,jak vnímám některé věci života teď.
A dál už začnu od začátku-jak taky jinak-že?:-)
Možná to někoho pobaví a já si aspoň trochu provětrám vzpomínky na všechno kolem z té doby..:-), a trochu si to všechno utřídím v hlavě..:-)
Musím ale začít o sobě,ať je ten, kdo to bude číst,trochu v obraze-a vlastně i já.
Bylo to asi v r.1992, procházel jsem nádražím v Olomouci v té odbavovací hale se tenkrát občas prodávaly knížky,čtení je můj celoživotní koníček, tak jsem k tomu stolku s knihami automaticky zamířil.
Hned mi padly do oka dvě knížky od R.Moodyho-Život před životem a Život po životě-úplně mě jako magnet přitáhly a já jsem je musel mít.
Zajímavé až podivné na tom bylo,že mě před tím nic takového nějak nezajímalo-posmrtný život,spiritismus,apod. Byl jsem takový hejsek-pivo,kamarádi,ženské,zábavy..
Ale tyto knížky jsem musel mít,bylo to úplně jako by mi něco v hlavě přikázalo-kup si je! Tak jsem si je koupil a tak to začalo. Později jsem téma posmrtného života a podobných věcí opustil,ale to bylo až za delší čas.
Začal jsem postupně hltat všechno, co bylo na toto téma k sehnání,tenkrát toho ještě nebylo tolik jako dnes,ale pomalu to už začalo vycházet.Vznikaly nové nakladatelství s duchovní a podobnou tématikou.
Byl jsem tak posedlý tím vším kolem,že jsem si zval domů i jehovisty-zatímco ostatní je vyháněli..:-)
Taky se mi začali v životě objevovat lidé, kteří měli podobné zájmy,které zajímaly stejná témata,a to aniž bych já sám někoho vyhledával.
Pořád jsem měl v hlavě otázky,na které mi nikdo nebyl schopen odpovědět,každý tvrdil něco jiného,a to bylo taky období kdy jsem s konečnou platností pochopil,že organizovaná náboženství,církve, nejsou pro mě. Pochopil jsem že jsou to jen velké fabriky na sliby, něco, co má člověka udržovat pomocí víry v jejich vlivu,a tak z něho vlastně dělat otroka bez vlastního názoru,zkušenosti.
Toto mi je dodnes cizí až odporné a už se na tom nic nezmění- rozhodl jsem se,tedy cosi ve mně se rozhodlo -nebýt jen tupá ovce, jdoucí odevzdaně na porážku,ale začít zjišťovat víceméně sám.
Vydal jsem se na cestu,cestu systémem pokus-omyl. Ty omyly byly často dost bolestné,ale jako zkušenost k nezaplacení.
Svět zvyků,předsudků a iluzí, je v člověku příliš silně zakořeněný,a pokud mu ho začne někdo jiný svými názory a postoji bourat,ego se vzbouří-jde mu totiž o život..:-)
Musím ještě podotknout jednu věc,a to,že i když mě věci „mezi nebem a zemí“ silně přitahovaly,nikdy jsem se nestal fanatikem tohoto,ve smyslu že bych se stal asketou. Zajdu si na pivo,nejsem žádný zuřivý vegetarián,žádné meditace a podobné věci.
Jsem pro všechno co život přináší,ale ta střední zlatá cesta je pro mě to pravé ořechové. S občasnými výkyvy sem nebo tam-to zase jo..:-)
Bylo to v době,kdy mě silně zajímal a přitahoval spiritismus,posmrtný život,duchařina a vůbec všechno co zavánělo tímto,kdy se mi děly takové zajímavé věci. Možná náhody, možná něco jiného, teď mě to nějak nezajímá,ale tenkrát jsem věřil že se mi ten „duchařský“ zájem,promítá jaksi do života. Občas to bylo i humorné..
Od mojí tehdejší družky dcera z prvního manželství,zdědila po prababičce která zemřela asi v devadesáti letech,domek. Než si ho začali se svým manželem opravovat,bydleli tam nějakou dobu po staru,jen si tam dali nějaký svůj nábytek. Ale ne do prvního patra,tam a půda to zůstalo po staru,po prababičce.
Vždycky si z mého zájmu o duchy a podobné věci dělali srandu,ale jednoho dne přišli oba dva,seděli,hleděli a nic neříkali. Později,až odešli,vylezlo z mojí bývalé, že přišli proto,že se bojí -že prý v domku straší..:-)
Na půdě se ozývaly pravidelně kroky,někdo pořád ťukal do radiátoru,pořád něco padalo,bouchalo...A prý jestli tam nemůžu nahoře párkrát přespat,abych si to poslechl. Tak jsem tedy šel,ale musím říct že se nic nedělo-když jsem tam spal,byl klid. Ale já jsem si aspoň prošňupal půdu,byly tam staré knížky,potravinové lístky po válce a podobné zajímavé věci,to je moje...:-)
Později ten domek celý přestavěli,a „strašení“ přestalo..
Taky se mi v té době stala taková věc- koupil jsem si nový mobil a měl jsem ho asi týden, v něm jsem měl uložené jen dvě čísla-mého kamaráda Vrati a sestry. Najednou mi přišla smska a tam bylo jen-mama. Moje matka byla v té době už spoustu let mrtvá a sastra ani kamarád si na tento druh žertů nepotrpí. Měl jsem to číslo dlouho uložené-občas jsem tam volal,napsal smsku ale nic. Zvonilo to,smska doručená ale to bylo všechno. Později jsem to vymazal nebo se mi nějak ztratilo,nevím,je to už přes patnáct let. Tak nevím co to bylo-asi náhoda ,ale zrovna v době, kdy jsem byl posedlý duchařinou..:-)
Další taková zvláštní příhoda mi přišla-i když se nestala mě-od mé bývalé partnerky-Jany,co tady občas taky píše, přišla mmska a na ní taková ženská tvář,trochu rozmazaná ale jinak jasně viditelná. Měla výraz jako by byla z něčeho zděšená nebo zoufalá,nebylo to nic pěkného.
K tomu psala Jana že jela autobusem z hor a fotila si Jeseníky,krajinu a les. A na jedné z těch fotek místo hor bylo toto,jestli nevím, co to může být.. Nevěděl jsem a hned jsem to smazal,neměl jsem z té fotky vůbec dobrý pocit-nevím co to bylo, ale nic příjemného.
Tak to by pro začátek stačilo,musím trochu popřemýšlet dál,přece jen už je to dlouho a pořád se něco dělo..:-)
Pravda,svoboda a ctnost,jsou jediné tři věci, pro které je třeba milovat život.
Voltaire
Za posledních asi dvacet let,mého „pídění se“ po tom,co se to vlastně děje,co vůbec je,nebo by mohl být, život,jsem postupně docházel k různým přesvědčením nebo závěrům,které zase později vystřídaly jiné závěry,a tak to šlo pořád dokola.
Čím víc jsem toho přečetl,čím víc nastudoval,tím jsem věděl větší ...nic.
Asi po deseti,nebo více letech, jsem teoreticky věděl hodně,ne li všechno-jak jsem si myslel-ale prakticky,z vlastní zkušenosti nic.
Neustále jsem přemítal o něčem,co řekl někdo jiný,co říkali nějaké tradice nebo náboženství a snažil jsem se to nějak začlenit do mých vlastních představ,přání,nebo nadějí.
Výsledek byl ten,že jsem byl přesvědčený o tom,že vím hodně,mám spoustu informací a tím vlastně se něčemu přibližuju,začínám chápat,rozumět.
Ve skutečnosti jse roky jen něco bifloval,díky čemuž jsem měl jsem jakési teoretické znalosti,které neměly vlastně skoro žádný význam.
Když mi to jednoho krásného dne konečně došlo,byl to pro mě trochu -trochu víc-šok. Když si člověk na něčem zakládá a nejednou přijde na to,že nemá vlastně vůbec na čem,je to rána..:-)
Ale toto drastické nakopnutí mého „sečtělého“ ega,mě paradoxně trochu probralo.
Přestal jsem se dívat kolem sebe,ale začal jsem se víc pídit v sobě. Napadaly mě víc otázky, na které jsem víc chtěl odpovědět,přijít na odpovědi sám,než abych stále hledal odpovědi jinde a jinde
Byly to tázky typu:
Proč mě to vůbec zajímá? Život,smrt,Bůh,smysl života-témata které zajímaly lidi,odjakživa? Jenže už mě tak nezajímaly odpovědi na toto,ale víc- PROČ mě to vůbec zajímá?
A tady teprve začalo dobrodružství,které stálé trvá. Už jsem nečekal že mi někdo za každou cenu vysvětlí co a jak,i když jsem samozřejmě okolní dění neodmítal,a neodmítám,ale jen jsem se začal víc kolem sebe dívat,poslouchat a ještě víc naslouchat-bez toho aniž bych to,co ke mně přichází,hned odmítl,nebo naopak, přijímal.
.
Mám pocit,že pokud se člověk snaží něčemu porozumět,a přistupuje k tomu s předsudkem, jak to má údajně být,nebo naopak-jak to být nemůže,nebo nemá- opravdový zájem o porozumění tam není. Je tam jen osobní,už předem utvořený názor,náhled-který spíš porozumění brání.
Je to zažitý přístup,a děláme to víceméně všichni,a proto nemůžem často vidět nějaký problém, o kterém je řeč-jasněji.
Vždycky je trochu zkreslený osobními předsudky,představami,zkušenostmi,takže vlastně k tomu přistupujem už částečně předpojatí, s předem utvořeným závěrem a nakonec v debatách prosazujeme víc sebe,svůj pohled na věc,a samotná věc o kterou jde,je víceméně vedlejší.
To se dá uvidět na sobě, když je člověk aspoň trochu nepředpojatý a snaží se vidět pravdu té určité věci.
Tak to jen na úvod,jak vnímám některé věci života teď.
A dál už začnu od začátku-jak taky jinak-že?:-)
Možná to někoho pobaví a já si aspoň trochu provětrám vzpomínky na všechno kolem z té doby..:-), a trochu si to všechno utřídím v hlavě..:-)
Musím ale začít o sobě,ať je ten, kdo to bude číst,trochu v obraze-a vlastně i já.
Bylo to asi v r.1992, procházel jsem nádražím v Olomouci v té odbavovací hale se tenkrát občas prodávaly knížky,čtení je můj celoživotní koníček, tak jsem k tomu stolku s knihami automaticky zamířil.
Hned mi padly do oka dvě knížky od R.Moodyho-Život před životem a Život po životě-úplně mě jako magnet přitáhly a já jsem je musel mít.
Zajímavé až podivné na tom bylo,že mě před tím nic takového nějak nezajímalo-posmrtný život,spiritismus,apod. Byl jsem takový hejsek-pivo,kamarádi,ženské,zábavy..
Ale tyto knížky jsem musel mít,bylo to úplně jako by mi něco v hlavě přikázalo-kup si je! Tak jsem si je koupil a tak to začalo. Později jsem téma posmrtného života a podobných věcí opustil,ale to bylo až za delší čas.
Začal jsem postupně hltat všechno, co bylo na toto téma k sehnání,tenkrát toho ještě nebylo tolik jako dnes,ale pomalu to už začalo vycházet.Vznikaly nové nakladatelství s duchovní a podobnou tématikou.
Byl jsem tak posedlý tím vším kolem,že jsem si zval domů i jehovisty-zatímco ostatní je vyháněli..:-)
Taky se mi začali v životě objevovat lidé, kteří měli podobné zájmy,které zajímaly stejná témata,a to aniž bych já sám někoho vyhledával.
Pořád jsem měl v hlavě otázky,na které mi nikdo nebyl schopen odpovědět,každý tvrdil něco jiného,a to bylo taky období kdy jsem s konečnou platností pochopil,že organizovaná náboženství,církve, nejsou pro mě. Pochopil jsem že jsou to jen velké fabriky na sliby, něco, co má člověka udržovat pomocí víry v jejich vlivu,a tak z něho vlastně dělat otroka bez vlastního názoru,zkušenosti.
Toto mi je dodnes cizí až odporné a už se na tom nic nezmění- rozhodl jsem se,tedy cosi ve mně se rozhodlo -nebýt jen tupá ovce, jdoucí odevzdaně na porážku,ale začít zjišťovat víceméně sám.
Vydal jsem se na cestu,cestu systémem pokus-omyl. Ty omyly byly často dost bolestné,ale jako zkušenost k nezaplacení.
Svět zvyků,předsudků a iluzí, je v člověku příliš silně zakořeněný,a pokud mu ho začne někdo jiný svými názory a postoji bourat,ego se vzbouří-jde mu totiž o život..:-)
Musím ještě podotknout jednu věc,a to,že i když mě věci „mezi nebem a zemí“ silně přitahovaly,nikdy jsem se nestal fanatikem tohoto,ve smyslu že bych se stal asketou. Zajdu si na pivo,nejsem žádný zuřivý vegetarián,žádné meditace a podobné věci.
Jsem pro všechno co život přináší,ale ta střední zlatá cesta je pro mě to pravé ořechové. S občasnými výkyvy sem nebo tam-to zase jo..:-)
Bylo to v době,kdy mě silně zajímal a přitahoval spiritismus,posmrtný život,duchařina a vůbec všechno co zavánělo tímto,kdy se mi děly takové zajímavé věci. Možná náhody, možná něco jiného, teď mě to nějak nezajímá,ale tenkrát jsem věřil že se mi ten „duchařský“ zájem,promítá jaksi do života. Občas to bylo i humorné..
Od mojí tehdejší družky dcera z prvního manželství,zdědila po prababičce která zemřela asi v devadesáti letech,domek. Než si ho začali se svým manželem opravovat,bydleli tam nějakou dobu po staru,jen si tam dali nějaký svůj nábytek. Ale ne do prvního patra,tam a půda to zůstalo po staru,po prababičce.
Vždycky si z mého zájmu o duchy a podobné věci dělali srandu,ale jednoho dne přišli oba dva,seděli,hleděli a nic neříkali. Později,až odešli,vylezlo z mojí bývalé, že přišli proto,že se bojí -že prý v domku straší..:-)
Na půdě se ozývaly pravidelně kroky,někdo pořád ťukal do radiátoru,pořád něco padalo,bouchalo...A prý jestli tam nemůžu nahoře párkrát přespat,abych si to poslechl. Tak jsem tedy šel,ale musím říct že se nic nedělo-když jsem tam spal,byl klid. Ale já jsem si aspoň prošňupal půdu,byly tam staré knížky,potravinové lístky po válce a podobné zajímavé věci,to je moje...:-)
Později ten domek celý přestavěli,a „strašení“ přestalo..
Taky se mi v té době stala taková věc- koupil jsem si nový mobil a měl jsem ho asi týden, v něm jsem měl uložené jen dvě čísla-mého kamaráda Vrati a sestry. Najednou mi přišla smska a tam bylo jen-mama. Moje matka byla v té době už spoustu let mrtvá a sastra ani kamarád si na tento druh žertů nepotrpí. Měl jsem to číslo dlouho uložené-občas jsem tam volal,napsal smsku ale nic. Zvonilo to,smska doručená ale to bylo všechno. Později jsem to vymazal nebo se mi nějak ztratilo,nevím,je to už přes patnáct let. Tak nevím co to bylo-asi náhoda ,ale zrovna v době, kdy jsem byl posedlý duchařinou..:-)
Další taková zvláštní příhoda mi přišla-i když se nestala mě-od mé bývalé partnerky-Jany,co tady občas taky píše, přišla mmska a na ní taková ženská tvář,trochu rozmazaná ale jinak jasně viditelná. Měla výraz jako by byla z něčeho zděšená nebo zoufalá,nebylo to nic pěkného.
K tomu psala Jana že jela autobusem z hor a fotila si Jeseníky,krajinu a les. A na jedné z těch fotek místo hor bylo toto,jestli nevím, co to může být.. Nevěděl jsem a hned jsem to smazal,neměl jsem z té fotky vůbec dobrý pocit-nevím co to bylo, ale nic příjemného.
Tak to by pro začátek stačilo,musím trochu popřemýšlet dál,přece jen už je to dlouho a pořád se něco dělo..:-)
07.09.2012 - 15:09Zkoušel jsi něco dělat,nebo jen být chvilku bez jakkéhokoliv chtění nějakého výsledku? chtění nechtění je taky chtění. Myslím něco jiného-jen si uvědomovat to co je,sebe,okolí pocity. K tomu nepotřebuješ chtění,vnímání je v člověku pořád. Neříkáš-teď budu vnímat-prostě vnímáš bez důvodu ale bez pohybu mysli. Tak to je-jednoduchý postoj beze slov a myšlení. Ale to není důležité. Jsou věci které se stanou,ale ne proto že se mají stát podle mě. Nechme to být-to by jsme mluvili donekonečna.
07.09.2012 - 12:48Mícháš dohromady dvě věci. „To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam…“ – to, jak dospěješ do „nestandardního“ stavu, jestli silou vůle (chtění se setkat s bohem, pekelným soustředěním) nebo utlumením je nepodstatné. Důležité je, člověk, který dokáže „vykolejit“ svou mozkovou činnost, subjektivně zažívá různé mysticko-nábožensko-napřirozené stavy.
Jiná věc je, proč to dělat (hledat) a kam lze dojít. Osobně vidím odpověď na otázku PROč – protože to jde. Člověk zkouší všechno, co jde zkusit. Zvědavost, zvídavost, touha po neznámém… Zajímavější je otázka „výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru.“ Domnívám se, že tady je principielní omezení. Jeden subjekt může zkoumat jiný subjekt a (snad) si udržet objektivní odstup. Ale zkoumat sám sebe? Může neurochirurg operovat vlastní mozek? Domnívám se, že ne, že ty „věci, o kterých si neměl ani páru“ jsou jen subjektivní hodnocení subjektivně chápaných emocí a stavů, subjektivně navozených za cílem dozvědět se věci, o kterých nemám ani páru… Jinými slovy – jsem schopen se o sobě dozvědět prakticky cokoliv se dozvědět chci. Samozřejmě, že v tom hraje roli podvědomí a strachy…
Ano, pudy. Pokud potlačíš mysl = rozum, zůstanou pudy. Pouze věřící v nějakou formu nadpřirozena hledají nad vlastní myslí dotyk toho nadpřirozena – a k tomu je subjektivní vnímaní sama sebe docela ideální prostředí.
Jiná věc je, proč to dělat (hledat) a kam lze dojít. Osobně vidím odpověď na otázku PROč – protože to jde. Člověk zkouší všechno, co jde zkusit. Zvědavost, zvídavost, touha po neznámém… Zajímavější je otázka „výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru.“ Domnívám se, že tady je principielní omezení. Jeden subjekt může zkoumat jiný subjekt a (snad) si udržet objektivní odstup. Ale zkoumat sám sebe? Může neurochirurg operovat vlastní mozek? Domnívám se, že ne, že ty „věci, o kterých si neměl ani páru“ jsou jen subjektivní hodnocení subjektivně chápaných emocí a stavů, subjektivně navozených za cílem dozvědět se věci, o kterých nemám ani páru… Jinými slovy – jsem schopen se o sobě dozvědět prakticky cokoliv se dozvědět chci. Samozřejmě, že v tom hraje roli podvědomí a strachy…
Ano, pudy. Pokud potlačíš mysl = rozum, zůstanou pudy. Pouze věřící v nějakou formu nadpřirozena hledají nad vlastní myslí dotyk toho nadpřirozena – a k tomu je subjektivní vnímaní sama sebe docela ideální prostředí.
07.09.2012 - 10:27Vladan: To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam.Maximálně se objeví nějaké iluze,fantazie apod. Mysl je součástí vědomí-toho co si myšlení uvědomuje,jinak by jsi ani o myšlení nevěděl-subjekt-mysl,nemůže být zároveň objektem-myslím..
Ale o to nejde,jde o to,že jakkékoliv vysvětlení např.proč a jak mysl funguje ,nebo cokoliv jiného,je taky určitá forma víry,a proto pro mě není moc důležitá,jde mi o to poznat,prožít,pochopit. dokud člověk opravdu sám neprožije, vždycky to je všechno relativní-ale i prožitek může být určitá iluze,tedy relativní,to je taky pravda,tady by to chtělo trochu rozebrat,ale to až jindy. Možná je to tak-a nebo úplně jinak. Vždycky je tady část,něco co je neznámé.myslím že poznání a sebe poznání nikdy nekončí. taky je pro mě důležitá otázka -PROČ- člověk něco např.hledá. to je zajímavější než nějaké stavy nebo nestavy,se mi zdá. Musí mít člověk vždycky motiv? A pokud ano,není už tímto motivem někam nasměrovaný a vlastně to,co hledá je část jeho samého,a tady to moc nemá význam? Za vírou v Boha je strach,to je jasně viditelné a ověřitelné,takže ne víra,ale strach je zajímavý. Co způsobuje strach? Myslím ten psychologický,dlouho udržovaný v mysli-ne strach který mi brání vejít do vozovky kde jezdí auta,to je pud sebezáchovy,a trochu něco jiného. Pokud jdeš pomalu těmito otázkami k sobě,aniž by jsi hned hledal odpoveď.výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru. Ale člověk musí jít se zájmem porozumět,ne předem vytvořeným předpokladem,nebo jen touhou po nějakém výsladku..
Ale o to nejde,jde o to,že jakkékoliv vysvětlení např.proč a jak mysl funguje ,nebo cokoliv jiného,je taky určitá forma víry,a proto pro mě není moc důležitá,jde mi o to poznat,prožít,pochopit. dokud člověk opravdu sám neprožije, vždycky to je všechno relativní-ale i prožitek může být určitá iluze,tedy relativní,to je taky pravda,tady by to chtělo trochu rozebrat,ale to až jindy. Možná je to tak-a nebo úplně jinak. Vždycky je tady část,něco co je neznámé.myslím že poznání a sebe poznání nikdy nekončí. taky je pro mě důležitá otázka -PROČ- člověk něco např.hledá. to je zajímavější než nějaké stavy nebo nestavy,se mi zdá. Musí mít člověk vždycky motiv? A pokud ano,není už tímto motivem někam nasměrovaný a vlastně to,co hledá je část jeho samého,a tady to moc nemá význam? Za vírou v Boha je strach,to je jasně viditelné a ověřitelné,takže ne víra,ale strach je zajímavý. Co způsobuje strach? Myslím ten psychologický,dlouho udržovaný v mysli-ne strach který mi brání vejít do vozovky kde jezdí auta,to je pud sebezáchovy,a trochu něco jiného. Pokud jdeš pomalu těmito otázkami k sobě,aniž by jsi hned hledal odpoveď.výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru. Ale člověk musí jít se zájmem porozumět,ne předem vytvořeným předpokladem,nebo jen touhou po nějakém výsladku..
06.09.2012 - 22:08taron: GULI: Taky si myslím, že přejít do vzkazů není nutné - pokud nás LUKiO nevyhodí. Třeba i to někdo ještě přečte a obohatí diskuzi dalším názorem.
06.09.2012 - 22:06GULI: Víš, moje vysvětlení je jiné…
Lidský mozek se překvapivě dost podobá počítači. To, že ty silou vůle potlačíš myšlení (otázka je, zda to vůbec potlačit jde), tak utlumíš jednu poměrně malou oblast mozku. Ovšem nevypneš ho! Tuto oblast „přepneš“ na volnoběh, ale to neznamená, že neurony nekomunikují. Jenom místo „uspořádaného toku informací“ probíhá cosi chaotického, šum pozadí. Prostě uvedeš část mozku do nestandardního stavu. A z okolních částí sem můžou pronikat signály (kontrola orgánů, koncentrace cukru a tuku v krvi, teplotní rovnováha a tisíce dalších). Takže ty neurony, které normálně vyhodnocují myšlení, se ovšem snaží zpracovat ty nesmyslné informace, co jim přichází …. A to je to tvoje „ticho za tichem“, stav bez mysli… sféra čistého vědomí, které se „jen dotkneš“. Žádná mystika, šum pozadí.
Ale aby to nebylo taron líto, tak do podobného (nestandardního) stavu části mozku se lze dostat i při náboženských rituálech. Při velkém chtění (stavu mysli) dotknout se boží mysli, rozjímání či meditaci.
Lidský mozek se překvapivě dost podobá počítači. To, že ty silou vůle potlačíš myšlení (otázka je, zda to vůbec potlačit jde), tak utlumíš jednu poměrně malou oblast mozku. Ovšem nevypneš ho! Tuto oblast „přepneš“ na volnoběh, ale to neznamená, že neurony nekomunikují. Jenom místo „uspořádaného toku informací“ probíhá cosi chaotického, šum pozadí. Prostě uvedeš část mozku do nestandardního stavu. A z okolních částí sem můžou pronikat signály (kontrola orgánů, koncentrace cukru a tuku v krvi, teplotní rovnováha a tisíce dalších). Takže ty neurony, které normálně vyhodnocují myšlení, se ovšem snaží zpracovat ty nesmyslné informace, co jim přichází …. A to je to tvoje „ticho za tichem“, stav bez mysli… sféra čistého vědomí, které se „jen dotkneš“. Žádná mystika, šum pozadí.
Ale aby to nebylo taron líto, tak do podobného (nestandardního) stavu části mozku se lze dostat i při náboženských rituálech. Při velkém chtění (stavu mysli) dotknout se boží mysli, rozjímání či meditaci.
06.09.2012 - 17:13Vladan: GULI: Jo..přečetla jsem si to...je to fajn...ta vaše diskuze....hm...souhlasím s tím ..docela ...jo ,....hledat klid v duši ..v mysli..umět nemyslet a rozprostře se taková jakásik prázdnota...jednota...ticho..mír..jenže to lze jen na chvilinku...jsou to jen zlomky vteřin ,častokrát..není to jako inpirace ? Zlomky vteřin...neopakovatelné, pokud se to nepokusíš zachytit,..pak už se stejná inspirace nikdy nevrátí....asi jsem zase vedle , jak ta jedle..ale ta vaše diskuze se mi líbí..ne abyste šli do vzkazů...to bych nevěděla, koho zrovna " pomlouváte " :)))
06.09.2012 - 13:53Vladan: je to fakt-diskutujem tady jen my dva,a to můžem i do vkazů. Jsou tady převážně mladí a ty tyto věci až tak nezajímají,mě to taky kdysi nezajímalo vůbec..:-)
06.09.2012 - 13:36Vladan: GULI: Vy dneska nikdo nic neděláte ? Já nestíhám číst a psát a pracovat už vůbec ne...to je v....já si to chci přečíst, tak končete s tím ...ať jsem potom v obraze :)))
06.09.2012 - 13:25Vladan: Myšlení je na závadu POUZE když chceš poznat,prožít co ja ZA myšlením,To není víra-to je milionkrát ověřený fakt. Je ticho mysli ale je ještě ticho za tichem-ale to bych už kecal,dotklo se mě to jen párkrát a jen trochu,takže nemůžu tady nic tvrdit. Jinak samozřejmě bez myšlení nejde existovat-ale je sféra,sféra čistého vědomí-kde mysl nemá co dělat-tak jsem to myslel.
06.09.2012 - 13:20Já taky nemám na mysli wikipedii, ale (už jsem to někde psal) když se řekne „duchovní hudba“, jde o „nábožensky“ orientované dílo.
Samozřejmě mírně s tím buddhismem přeháním, ale základem je orientace na meditaci, na sebe, nikoliv ta „interakce“ s okolím. Hledají odpověď na dvě neznámé uvnitř jedné z nich – proto taky musí být Buddha (zástupce toho vnějšího světa) i uvnitř nich .
Já úmyslně nenapsal prach jsi a v prach se obrátíš! Dovolil jsem si jistou modifikaci, s oce času týče. Vlastně tím říkám, že nedůležitá je minulost i budoucnost…
Já myslím, že pokud přijmeš „jistotu nejistoty, tak žití v přítomnu je taky mnohem jednodušší a přirozenější, i když nesouhlasím s tím, že myšlení je na závadu
Samozřejmě mírně s tím buddhismem přeháním, ale základem je orientace na meditaci, na sebe, nikoliv ta „interakce“ s okolím. Hledají odpověď na dvě neznámé uvnitř jedné z nich – proto taky musí být Buddha (zástupce toho vnějšího světa) i uvnitř nich .
Já úmyslně nenapsal prach jsi a v prach se obrátíš! Dovolil jsem si jistou modifikaci, s oce času týče. Vlastně tím říkám, že nedůležitá je minulost i budoucnost…
Já myslím, že pokud přijmeš „jistotu nejistoty, tak žití v přítomnu je taky mnohem jednodušší a přirozenější, i když nesouhlasím s tím, že myšlení je na závadu
06.09.2012 - 12:39Vladan: Ta první věta je o té definici duchovnosti,zapoměl jsem to tam přidat. Dál už je to o tom buddhismu atd..:-)
06.09.2012 - 12:37Vladan: Já nemluvím o definici obecně z wikipedie nebo podobně-psal že je to podle mě,že já to tak vnímám. Buddhisté neciví bezmyšlenkovitě na stromy,pokud to tak vypadá-ale neznám všechny odnože atd-pokud budem mluvit o zenu,zenbuddhismu,jde o to dívat se bez pohybu mysli,jen si uvědomovat bez klasifikace viděného,jde o meditaci bdělosti. Ale pro mě jsou všechno toto překážky a zbytečnosti,je vždycky kolem toho nános tradic,různých svatých,guruů a podobně.
Aby jsi si jen uvědomoval,čím ž se prohlubuje "vědomí toho" to můžeš i v normálním životě,pokud zrovna neděláš něco,na co se musíš soustředit a používat myšlení,logiku atd.
Prach jsi a v prach se obrátíš..to jsem nemysle,to zavání Nietchem a nihilismem:-)-i když je to výrok z Bible. Nejdo co budeš nebo co jsi byl jako hmota,vlastně vůbec co budeš. Myslel jsem tím,že pokud přijmeš zcela to,co je,ať je to cokoliv-vnitřně-ne zevně,to musíš reagovat,jinak by jsi nepřežil den,ale vnitřně přijmout to co je,nemyslím nějakou emocionální rezignaci nebo něco takového,to je zoufalství-myslím jednoduché přijetí toho co je,PROTOŽE UŽ TO JE- s tím co je teď nemúžeš nic dělat,můžeš za vteřinu ale to bude zase TO CO je. Těžko se to vysvětluje,protože člověk má tendence neustále myslet v pojmech času,a jen občas BÝT-bez ano i ne,přijmout pčřítomný okamžik je těžké. Člověk si může myslet ýže je to nějaký druh lhostejnosti nebo rezignace,ale je to přesně naopak. Je to nenásilná bdělost bez pohybu myšlení,které neustále kontroluje,posuzuje,vzpomíná,představuje si atd. to je pohyb mysli a ten má své místo,bez myšlení nejde žít,ale toto se děje pořád,je to zvyk,přímo závislost-jsme otroky svého myšlení,nedovedeme říct-a teď dost,chci mít klid! Opravdové svobodě se člověk přiblíží teprve když on je pánem svého myšlení,ne naopak. Je tady otázka co je to "já"-ale to je jiná věc a na jinou debatu.
Aby jsi si jen uvědomoval,čím ž se prohlubuje "vědomí toho" to můžeš i v normálním životě,pokud zrovna neděláš něco,na co se musíš soustředit a používat myšlení,logiku atd.
Prach jsi a v prach se obrátíš..to jsem nemysle,to zavání Nietchem a nihilismem:-)-i když je to výrok z Bible. Nejdo co budeš nebo co jsi byl jako hmota,vlastně vůbec co budeš. Myslel jsem tím,že pokud přijmeš zcela to,co je,ať je to cokoliv-vnitřně-ne zevně,to musíš reagovat,jinak by jsi nepřežil den,ale vnitřně přijmout to co je,nemyslím nějakou emocionální rezignaci nebo něco takového,to je zoufalství-myslím jednoduché přijetí toho co je,PROTOŽE UŽ TO JE- s tím co je teď nemúžeš nic dělat,můžeš za vteřinu ale to bude zase TO CO je. Těžko se to vysvětluje,protože člověk má tendence neustále myslet v pojmech času,a jen občas BÝT-bez ano i ne,přijmout pčřítomný okamžik je těžké. Člověk si může myslet ýže je to nějaký druh lhostejnosti nebo rezignace,ale je to přesně naopak. Je to nenásilná bdělost bez pohybu myšlení,které neustále kontroluje,posuzuje,vzpomíná,představuje si atd. to je pohyb mysli a ten má své místo,bez myšlení nejde žít,ale toto se děje pořád,je to zvyk,přímo závislost-jsme otroky svého myšlení,nedovedeme říct-a teď dost,chci mít klid! Opravdové svobodě se člověk přiblíží teprve když on je pánem svého myšlení,ne naopak. Je tady otázka co je to "já"-ale to je jiná věc a na jinou debatu.
06.09.2012 - 11:35GULI: „Duchovní člověk je podle mě ten-pokud musím použít nějakou nálepku-který toto vidí,pravdu tohoto,a snaží se tomu porozumět.“ – nevím, jestli tohle je zrovna přesná definice slova „duchovní“, ale budiž. Problém je, že porozumět „tomu“ ani porozumět „sám sobě“ nelze civěním na stromy (buddhisté), ale konfrontací sama sebe se světem kolem – a tady se to „sráží“. Nerozumíme ani světu ani sobě - ale chceme poznat svět a sebe tím, že tyto dvě neznámé necháme na sebe působit. Není to trochu naivní představa?
„Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí.“ – to se mi líbí. Není něco jako jistota: Prach jsi byl a v prach se obrátíš?
„Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí.“ – to se mi líbí. Není něco jako jistota: Prach jsi byl a v prach se obrátíš?
06.09.2012 - 10:51Vladan: Ano-Matrix byl super film,hlavně ten první díl-vlastně to nebylo jen sci-fi,ale svým způsobem mystika. O tom že my lidé jsme částečně spící bytosti-ale ne uspaní někým,ale pomalu během života sami sebou- se zmiňují mystické odnože všech zevních náboženství.
Jediná jistota je nejistota,ano stará pravda. Nejistota tohoto světa je jediná "deviza" se kterou můžeme pracovat. Jenže nejistota je doprovázená strachem,strachem co bude.A člověk od toho strachu utíká-místo aby se mu snažil porozumět-a první "útočiště" je víra,a nejvíc náboženská víra. Je naprosto klamná,neskutečná,lživá,ale uspává a zbavuje strachu. Tedy nezbavuje,ale potlačuje ho,strach je tady pořád,zatlačený někde do podvědomí. Duchovní člověk je podle mě ten-pokud musím použít nějakou nálepku-který toto vidí,pravdu tohoto,a snaží se tomu porozumět. A toto sebe poznání nikdy nekončí-je to dobrodružství-a vůbec k tomu nepotřebuje pojmy jako Bůh a všechno to harampádí kolem,které jen od podstaného,tedy sebe poznání odvádí a mate. Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí. Prostě přijde lehkost pochopení,porozumění a někdy,tedy u mě,úsměv. Je to jako by člověk odhodil další balvan z batohu kamení který sebou celý život zbytečně vleče.:-)
Jediná jistota je nejistota,ano stará pravda. Nejistota tohoto světa je jediná "deviza" se kterou můžeme pracovat. Jenže nejistota je doprovázená strachem,strachem co bude.A člověk od toho strachu utíká-místo aby se mu snažil porozumět-a první "útočiště" je víra,a nejvíc náboženská víra. Je naprosto klamná,neskutečná,lživá,ale uspává a zbavuje strachu. Tedy nezbavuje,ale potlačuje ho,strach je tady pořád,zatlačený někde do podvědomí. Duchovní člověk je podle mě ten-pokud musím použít nějakou nálepku-který toto vidí,pravdu tohoto,a snaží se tomu porozumět. A toto sebe poznání nikdy nekončí-je to dobrodružství-a vůbec k tomu nepotřebuje pojmy jako Bůh a všechno to harampádí kolem,které jen od podstaného,tedy sebe poznání odvádí a mate. Pokud člověk zcela přijme pravdu toho,že nejistota je jediná jistota- ale opravdu to přijme,bez ano i ne-nejistota a s ní strach zmizí. Prostě přijde lehkost pochopení,porozumění a někdy,tedy u mě,úsměv. Je to jako by člověk odhodil další balvan z batohu kamení který sebou celý život zbytečně vleče.:-)
06.09.2012 - 10:09GULI: No, přiznám se, že i já nejsem absolutní skeptik, ale částečně i „věřící“. Jde o to, že stejně tak, jako nelze dokázat neexistenci Boha, nejde dokázat ani to, že nežijeme v obrovské a dokonalé simulaci typu matrix (ovšem bez spících těl), že nejsme jen počítačová virtuální realita. Pokud ano, tak jsme řízeni programem, naše svobodná vůle je fikce… Jelikož to nelze objektivním důkazem vyloučit, nezbývá mi nic než „věřit“, že náš život je reálný.
Tím ale (doufám) má „víra“ končí… Zatím jsem nenašel jinou „víru“ (náboženskou nebo jinou), které bych propadl.
Tím ale (doufám) má „víra“ končí… Zatím jsem nenašel jinou „víru“ (náboženskou nebo jinou), které bych propadl.
06.09.2012 - 09:56Vladan: Jejiná jistota v nejistotě...jo ...to je myšlenka, kterou si budu pamatovat....i víra je vlastně nejistota....takže i ve víře máš jistotu nejistoty.....jo ...nad tím budu přemýšlet :))) díky .
06.09.2012 - 09:45taron: já jsem mluvil o tobě ale taky o dlších asi třech milirdách lidí,kteří propadli náboženství,víře a ztratili více nebo méně soudnost. To nebylo nic osobního. Mě nebude vadit když mě bude např. operovat věřící lékař,neodmítnu ho kvůli jeho víře..:-) Že ty si tak ráda libuješ v extrémech-co ti říkala babička nebo kdokoliv jiný je pro tebe absolutně nedůležité,žiješ teď a tady svůj život,jsi dospělá,svéprávná,hloupá taky nejsi tak na co hned ty emocionální záchvaty?
Nikoho nepomlouvám-to co jsem psal o té "matce Tereze" je pravda,proto jsem tam dal ten odkaz na ten dokument. V Indii je spousta takových lidí a hosriců ,nemocnic kde pomáhají-opravdu pomáhají-druhým od rána do večera,tisíce žen-a nikd yjim nedává Nobelovy ceny. Matka Tereza byla jen mediální uměle vytvořená Vatikánem "světice". Posílali jí stamiliony dolarů které mizely ve Vatikánu,podorovala největší a nejzrůdnější diktátory,rakovinu léčila penicilínem nebo Kristem a přitom se sama léčila na nejdražších klinikách v Americe-to je PRAVDA-ne pomluva. Podívej se pořádně na ten odkaz. Mě je tento druh pokrytectví odporný a může se schovávat do sebesvatějších lží.
Nikoho nepomlouvám-to co jsem psal o té "matce Tereze" je pravda,proto jsem tam dal ten odkaz na ten dokument. V Indii je spousta takových lidí a hosriců ,nemocnic kde pomáhají-opravdu pomáhají-druhým od rána do večera,tisíce žen-a nikd yjim nedává Nobelovy ceny. Matka Tereza byla jen mediální uměle vytvořená Vatikánem "světice". Posílali jí stamiliony dolarů které mizely ve Vatikánu,podorovala největší a nejzrůdnější diktátory,rakovinu léčila penicilínem nebo Kristem a přitom se sama léčila na nejdražších klinikách v Americe-to je PRAVDA-ne pomluva. Podívej se pořádně na ten odkaz. Mě je tento druh pokrytectví odporný a může se schovávat do sebesvatějších lží.
06.09.2012 - 09:37taron: Blázni jsme všichni, tím, prosím, nevytahuj, to není polehčující okolnost… A myslím, že všichni tady na Psancích hledají – sami sebe a většina z nich něco ví na 99% a přesto se většina z nich (možná všichni) mýlí. Řekl bych, že jediná jistota je v nejistotě.
Síly dobra a zla – proč ne, pokud půjde o lidi a ne o magii.
Lukio už nás má dost? No, nedivím se mu… samí blázni.
Síly dobra a zla – proč ne, pokud půjde o lidi a ne o magii.
Lukio už nás má dost? No, nedivím se mu… samí blázni.
06.09.2012 - 09:34Vladan: No,já bych ty karty nechal být-pro mě to není nějak důležité. Pokud to někoho zajímá může si to vyzkoušet a uvidí,ale lepší je žít vnitřně v přítomnosti než se starat o imaginární budoucnost.
Ještě k té skepsi- já jsem skeptik ale takový opatrný,pokud by člověk měl být skeptok se vším všudy,musel by být skeptický i k samotné skepsi.
Nejde o to popírat nebo přemýšlet o tom, jestli je to,co vidím skutečné nebo ne-tedy pro mě-vidím duhu,vidím nebe vidíma vnímám všechno kolem,sebe,své pocity všechno co se ptávě TEĎ odehrává,nehodnotím to,nekomentuju,a ještě v nímám nejen co se odehrává ale i V ČEM se to odehrává,prázdný prostor ve kterém se ta hra forem zvaná život děje. V této přítomnosti se zastaví myšlení a je jen vnímání,Nejde myslet ,ani vteřinu a být poně v přítomnosti-myšlení je vždycky staré,minulost,nebo budoucnost což je jen upravená minulost. Tento psychologický čas je myšlení.pohyb mysli a ten zabraňuje být v přítomnosti. Ale toto není důležité pro člověka který je nějak spokojený s tím jak žije,a nezabývá se tím-na co? To co je za myšlením,nebo mimo myšlení ho nezajímá,ovšem mě ano a vlastně celá ta má cesta o které píšu tady, vedla k tomuto bodu. o tom že život se ve skutečnosti odehrává jen ve věčné přítomnosti,mluví všechny mystické tradice,i lidé. Není to věc víry,nebo nějakého racionálního zdůvodńování či odmítání. Jde poznat,prožít-ale jen u toho koho to opravdu,nejen povrchně, zajímá a má odvahu to vyzkoušet.
Ještě k té skepsi- já jsem skeptik ale takový opatrný,pokud by člověk měl být skeptok se vším všudy,musel by být skeptický i k samotné skepsi.
Nejde o to popírat nebo přemýšlet o tom, jestli je to,co vidím skutečné nebo ne-tedy pro mě-vidím duhu,vidím nebe vidíma vnímám všechno kolem,sebe,své pocity všechno co se ptávě TEĎ odehrává,nehodnotím to,nekomentuju,a ještě v nímám nejen co se odehrává ale i V ČEM se to odehrává,prázdný prostor ve kterém se ta hra forem zvaná život děje. V této přítomnosti se zastaví myšlení a je jen vnímání,Nejde myslet ,ani vteřinu a být poně v přítomnosti-myšlení je vždycky staré,minulost,nebo budoucnost což je jen upravená minulost. Tento psychologický čas je myšlení.pohyb mysli a ten zabraňuje být v přítomnosti. Ale toto není důležité pro člověka který je nějak spokojený s tím jak žije,a nezabývá se tím-na co? To co je za myšlením,nebo mimo myšlení ho nezajímá,ovšem mě ano a vlastně celá ta má cesta o které píšu tady, vedla k tomuto bodu. o tom že život se ve skutečnosti odehrává jen ve věčné přítomnosti,mluví všechny mystické tradice,i lidé. Není to věc víry,nebo nějakého racionálního zdůvodńování či odmítání. Jde poznat,prožít-ale jen u toho koho to opravdu,nejen povrchně, zajímá a má odvahu to vyzkoušet.
06.09.2012 - 09:23Vladan: Já.....
Já plně přiznávám ,že jsem blázen....já přiznávám ,že jsem věřící...dělám to tady celý rok...rok sama sebe hledám ..jsem otevřená.....já si myslím ,že to vím....máš pravdu...možná se mýlím , ale mé životní , osobní zlušenosti....prostě si myslím na 99 % , že vím ...že jsou síly zla a dobra....na sto procent není dnes nic a vlastně nikdo jistej ničím...když zítra Lukio vypne naše jména..tak vlastně zase budu na věčnosti se svou schízou :)))))
Já plně přiznávám ,že jsem blázen....já přiznávám ,že jsem věřící...dělám to tady celý rok...rok sama sebe hledám ..jsem otevřená.....já si myslím ,že to vím....máš pravdu...možná se mýlím , ale mé životní , osobní zlušenosti....prostě si myslím na 99 % , že vím ...že jsou síly zla a dobra....na sto procent není dnes nic a vlastně nikdo jistej ničím...když zítra Lukio vypne naše jména..tak vlastně zase budu na věčnosti se svou schízou :)))))
06.09.2012 - 09:15taron: který blázen přizná, že je blázen? Kdo pověrčivý, přizná, že to "jen pověrčivost" - ne není to pověrčivost, je to pravda - to si fakt myslí.... :-)
06.09.2012 - 09:12GULI: Ano..jsem tam ,kde jsem ..máš pravdu...nepomlouvám někoho , koho neznám.... a už vůbec ne mrtvého, který se numůže bránit...proto jsem špatná a proto vlastně pošlu ostatní na hranici upálení....tak to teda se mnou je a vždycky bylo, je a bude....jo ...jsem ta špatná...tak moje babička měla vlastně vždycky pravdu ,když mi říkávala, že jsem toen nejhorší člověk na světě..strašně zlý a sobecký ..., hroznější děcko v životě nepoznala...tak jsem tu ,abych se poznala...tak už to všechno vím...myslím ,že je čas, abych odešla...abych uzavřela tuto knihu, ktrerá už je dopsaná...dnes mávám bílým praporem..jestli chcete, opět se vzdávám..už po třetí ? Jo ...po třetí ...třebas naberu síly a budu bojovat zase dál....prohrála jsem ,jak vždy...přiznávám ...plně ..prostě nevím ,co na svou obhajobu říci...jen mi prosím odpusťte mé chyby...to je vše..toužím po odpuštění , jako možná i jiní...promiň Guli ....
06.09.2012 - 09:10taron: „kartářka je schopná ti přesně říci , co se stane...Bohužel...má možnost se napojit na síly, které jí to řeknou a…“ Ty jsi až tak pověrčivá? Co se ale divím. Pověrčivost i víra mají stejný základ slova… Vidím, že přicházím o hodně, když v mé světě tvořeném čtyřmi silami není místo ani pro černou ani bílou magii. Asi proto – abych o tu magii nepřišel – píšu sci-fi a fantasy!
06.09.2012 - 09:07taron: Taron ty jsi krásný příklad toho co může náboženství a víra udělat s lidma za divy. Znám pár kartářek a nedělají nic jiného než pomáhají lidem od psychickýyh i jiných problémů. Ty jsi tak zmanipulovaná těmi náboženskými předsudky,které se tak do středověku. Lidé kteří viděli v každém prdu satana nebo čarodějnice,jsou ti kteří posílali ostatní na hranice a upalovali je. Tady je vidět krásně.jaká je víra jed- sama se hlásíš k největšímu zlu,které se na zemi vyskytlo-tedy křesťanství a tvrdíš že zlo jsou ti,kteří pomáhají druhým. Právě ta slavná matka Tereza je krásným příkladem "svatého svinstva" ale ty pravdu toho nikdy neuvidíš,jsi po krk v bahně víry,a to je téměř konec lidského rozumu,soudnosti. Nemá smysl se s lidma jako jsi ty o tomto bavit,jsi tam kde jsi a nikdy už jinde nebudeš.
06.09.2012 - 08:42GULI: Guli..prosím tě, nepomlouvej ...já Matku Terezu osobně neznala, opravdu jsem nebyla v Indii ani v jejích založených misijních táborech..nemám o ní co říci , než to , že snad její vůle byla dobrá...víš, já mám zase pro změnu s lékaři hodně špatné zkušenosti....mě málem zabili mladí dochtoři, co mě komplikovanej slepák operovali bez starších kolegů....otce nechali umírat samotného bez pomoci ..jen ať si chcípne ....vím , jak zabíjí těžké pacienty...otvírají na ně okno aniž by je přikryly ... .to mám z vlastní zkušenosti a nejen já ...prostě to se tak dělá ..aby pomohli umírajícímu víš ? Já moc lékaře nemusím a sestřičky a mám k nim velice komplikovaný vztah , ale vím , že to původně mysleli dobře a jejich snaha byla dobrá....to jak to dopadlo je věc jiná...já je oceňuji jako lidi a jejich snahu...promiň , ale mrzí mě, jak někdo může na druhého házet špínu, aniž by ho osobně znal....já znám osobně Lukia...na něho můžu hodit špínu , jestli chceš :))))) Hele, můžu pomlouvat kohokoliv, koho znám ...ale mám na tebe otázku : Proč ? Proč to dělat ? Každý děláme chyby...já přece taky a každý toužíme po tom , aby nám druzí chyby odpustili ..já tedy odpouštím...odpouštím i chyby Matky Terazy....určitě taky nějaké měla, byla jenom člověk, který byl mezi bídou a utrpením a sama a dobrovolně..a to je tak veliký záslužný dar, že ...že... a už končím taky :))
06.09.2012 - 08:33Vladan: Ach Vladane, Vladane..jak se mýlíš ....kartářka je schopná ti přesně říci , co se stane...Bohužel...má možnost se napojit nasíly, které jí to řeknou a pokud je zkušená, pak rozpozná, co je opravdu důležité a co ne....ale snažím se vám vysvětlit , že u kartářky nikdy nepoznáš, na které síly je vlastně napojená...i síly zla znají tvůj osud...to se neboj ...ale Bůh nám říká , že se nemáme starat o to , co bude...o budoucnost...máme prostě věřit...člověk, který chce znát svou budoucnost je pošetilý a nevěří, jak by měl...už jenom z tohoto titulu ti píši , že kartářky jsou na 99 % napojené na zlo....a snažím se ti vysvětlit , že já od malička byla tou snivou, bláznivou taron , co se orientovala na dobro...se zlem si nehodlám zahrávat..už jenom z toho , že zlo je silnější , než my lidé...a nesměj se mi....já vím , ty si postačíš se svým vlastním rozumem a v tom je mezi námi rozdíl...já přiznávám , že na vše sama nestačím , přiznávám , že existují silnější síly, než náš " mozek " a dokonce chápu , že existují síly zla a dobra....a zcela vědomě se stavím na stranu dobra a přiznávám , že nejsem tak veliký mystik a to není nikdo z nás, abych pevně rozpoznala zlé síly od dobrých, pokud si začnu zahrávat.....pohybuji se teda radši v mezích , které jsou bezpečné...není na tom nic špatného..naopak si myslím , že je to k pochvale ..ale máme na to každý jiný názor...já prostě cítím , že jsem jenom obyčejný člověk se svými chybami a ..a a.. a už stačí :))
05.09.2012 - 20:50taron: taron! taron! Satan je na mě trochu silný argument, i když se jedná jen o kartářku, ale napadlo mě, že možná nazrál čas na další „Boží“ povídku – třeba o souboji Petra a Pavla nebo dobra a zla nebo dokonce Satana a Boha?
05.09.2012 - 20:11„No,možná by jsi si měl poslechnout ty lidi,kteří k ní chodili s poděkováním,že díky tomu,co jim poradila“ – křesťané také chodí do kostela a děkují Bohu za ochranu – a věří, jsou si jisti, že ji mají!!! Jaký v tom je rozdíl????
„co jim poradila,se něčemu vyhnuli,nebo se to,co se stalo,nebylo tak vážné protože to očekávali.“ – a v tom je ten háček. Kdyby jim nic neporadila, jak by dopadli? Co když mnohem lépe, než když si hlídali každý krok? Nevidím rozdíl mezi „efektivitou“ rady kartářky a „Boží ochranou“. Mimochodem, stalo se vůbec někdy, že by někomu kartářka řekla, že mu nic nehrozí? Jak ti lidé (jako já) vlastně vůbec mohou žít?
„Jak můžeš být skeptický k tomu co se právě TEĎ ODEHRÁVÁ?“ – proč bych neměl? Teď vidím duhu – nepůjdu za ní hledat poklad - vím, že je to jen hezká optická iluze. To není skepse k tomu, co vidím? Ovšem nebrání mi to, abych se té iluzi neobdivoval :-)
Jako „docenti“ jsme big pig oba :-)
„co jim poradila,se něčemu vyhnuli,nebo se to,co se stalo,nebylo tak vážné protože to očekávali.“ – a v tom je ten háček. Kdyby jim nic neporadila, jak by dopadli? Co když mnohem lépe, než když si hlídali každý krok? Nevidím rozdíl mezi „efektivitou“ rady kartářky a „Boží ochranou“. Mimochodem, stalo se vůbec někdy, že by někomu kartářka řekla, že mu nic nehrozí? Jak ti lidé (jako já) vlastně vůbec mohou žít?
„Jak můžeš být skeptický k tomu co se právě TEĎ ODEHRÁVÁ?“ – proč bych neměl? Teď vidím duhu – nepůjdu za ní hledat poklad - vím, že je to jen hezká optická iluze. To není skepse k tomu, co vidím? Ovšem nebrání mi to, abych se té iluzi neobdivoval :-)
Jako „docenti“ jsme big pig oba :-)
05.09.2012 - 19:28Vladan: No,možná by jsi si měl poslechnout ty lidi,kteří k ní chodili s poděkováním,že díky tomu,co jim poradila,se něčemu vyhnuli,nebo se to,co se stalo,nebylo tak vážné protože to očekávali. Tak to prostě je.že by si tolik let všichni a pořád něco namlouvali, Asi,jo...:-) Byli předpovězeny výhry-i když toto ne moc často,něvěry,nemoci-prostě všechno..A stalo se. A nechodili kní jen nějaké hysterické ženské nebo zamindrákovaní chlapi-vysokoškoláci,doktoři-kdokoliv. Tak nevím-asi byli všichni obětí svých problémů,ale občas odcházeli a měli husí kúži-jak sami říkali,z toho co jim řekla nejen o budoucnosti,ale i o jejich minulosti. Zásada byla ať nikdy nic neříkají-až po výkladu. Aby ji to neovlivňovalo. Nevím,možná to je na prd-tedy pro mě určitě-ale pro ně asi ne,když k ní chodí pořád.
Kde je skepse k vjemu teď? Jak můžeš být skeptický k tomu co se právě TEĎ ODEHRÁVÁ? Mám pochybovat o tomto okamžiku? Skepse může nastat za vteřinu,nebo desetinu vteřiny,ale co je právě teď,je fakt. Nemůžu říct že to co je teˇ,je iluze. Možná je,ale já to vnímám jako fakt toho,co je-ať je to cokoliv. V tomto stavu ale nejde být dlouho-měřeno chronologickým časem-myšlení pořád odbíhá do budoucnosti nebo mimulosti,je to zvyk. O stavu teď-nemůžu moc mluvit,protože bych si vymýšlel,nejsem tak moc ukotvený v přítomnosti abych o tom mohl nějak moc mluvit. to bych kecal. Člověk který nemá potřebu se tímto zabývat-z různých důvodů-žije neustále myšlením v minulosti,což jšou vzpomínky,nebo budoucnosti,což jsou představy,víra. Ani jedno už a ještě neexistuje,jen v hlavě člověka,přesto se toho drží,protože nemůže a ani nechce přestat. Proč taky,když mu to doteď vyhovovalo? Je to jako s těmi kartami,pokud tě to znezajímá,opravdu nezajímá,ne jan jako námět ke konfrontaci,je to pro tebe nedůležité. Nic ti ti nedá,ani když budu vysvětlovat rok. Navíc mám v nĚkterých věcech co se týká tohoto ne úplně jasno,ne pochopením,ale nedostatkem praxe-česky řečeno,jsem líný jako-anglicky řečeno-PIG. ¨BIG PIG. Už veršuju i anglicky.
Kde je skepse k vjemu teď? Jak můžeš být skeptický k tomu co se právě TEĎ ODEHRÁVÁ? Mám pochybovat o tomto okamžiku? Skepse může nastat za vteřinu,nebo desetinu vteřiny,ale co je právě teď,je fakt. Nemůžu říct že to co je teˇ,je iluze. Možná je,ale já to vnímám jako fakt toho,co je-ať je to cokoliv. V tomto stavu ale nejde být dlouho-měřeno chronologickým časem-myšlení pořád odbíhá do budoucnosti nebo mimulosti,je to zvyk. O stavu teď-nemůžu moc mluvit,protože bych si vymýšlel,nejsem tak moc ukotvený v přítomnosti abych o tom mohl nějak moc mluvit. to bych kecal. Člověk který nemá potřebu se tímto zabývat-z různých důvodů-žije neustále myšlením v minulosti,což jšou vzpomínky,nebo budoucnosti,což jsou představy,víra. Ani jedno už a ještě neexistuje,jen v hlavě člověka,přesto se toho drží,protože nemůže a ani nechce přestat. Proč taky,když mu to doteď vyhovovalo? Je to jako s těmi kartami,pokud tě to znezajímá,opravdu nezajímá,ne jan jako námět ke konfrontaci,je to pro tebe nedůležité. Nic ti ti nedá,ani když budu vysvětlovat rok. Navíc mám v nĚkterých věcech co se týká tohoto ne úplně jasno,ne pochopením,ale nedostatkem praxe-česky řečeno,jsem líný jako-anglicky řečeno-PIG. ¨BIG PIG. Už veršuju i anglicky.
05.09.2012 - 19:02taron: Jenom je to někdy strašně únavné říkat pořád jedno a to samé,co je jasné a evidentní,potom mě to už odrovná a nemám chuť ani na slovo. já nejsem odpůrce duchovna,jsem odpůrce toho,co se jako duchovno tváří,a přitom je to jen materialismus pod maskou zbožnosti. Ale ani na materialismu není v podstatě nic špatného-na nic si neharaje,je to,co je,kdežto organizované,církevní náboženství je čisté pokrytectví. Howgh!
05.09.2012 - 18:59„Opravdu dobrá kartářka ti nikdy nic takového neřekne,protože to neví,dobrá kartářka ti řekne že si máš dávat pozor-např.že je možnost nějakého problému na cestě,..“ - na o tom to je. Takovéhle předpovědi jsou úplně na prd. Alespoň v mém životě jsou „nějaké problémy na cestě“ pořád. Takovou věštbu si můžu s pravděpodobností 80% předpovědět taky! A bez tarotu. Možná dokonce na 99%, pokud mezi možné problémy zahrnu kdejakou prkotinu.
„Snažím se porozumět a nejen myšlením.i přímým vjemem-teď.“ – a skepse k tomu „přímému vjemu“? Ta je kde?
„Snažím se porozumět a nejen myšlením.i přímým vjemem-teď.“ – a skepse k tomu „přímému vjemu“? Ta je kde?
05.09.2012 - 18:55taron: Proč by jsi se omlouvala? Za co,?Za svůj názor? To já bych se omlouval někomu od rána do večera-jen do mě!:-)
05.09.2012 - 18:23GULI: Omlouvám se za to , co jsem napsala...promiň....už víc nemám k tomuto tématu , těším se na další tvou úvahu , pa :)
05.09.2012 - 17:01taron: Ještě jednu poznámku-pokud kartářky mohou mít pravdu, ale jsou z 99% procent napojené na satana-jak říkáš-,znamená to že satan je pravdivý-a potom je to můj nejlepší přítel..:-)
Seznam mě s ním..:-)
Podívej,dneska údajně půl světa oslavuje "matku Terezu" je to už téměř kult osobnosti. Starala se o sirotky,umírající atd-údajně.
Ale pravda je úplně jednoduchá-katolická fanatička,která,pokud by peklo existovalo-mířila rovnou tam. To je jednoduchý fakt,pravda. Ne černobílá pravda,ale pravda. Nobelova cena-myslíš že by Ježíš toužil po Nobelově ceně kdyby teď žil?..Toto je pravá tvář "světice z pekla" :-)
http://www.atllanka.net/index.php?text=558-pekelny-andel-vatikan
u-matka-tereza??
Prý že když člověk umírá a trpí nesnesitelnými bolestmi-její slova- je to v pořádku,to ho líbá Kristus,bolest jsou prý polibky od Ježíše..
Když ti doktor místo léčby-nebo někomu Tvému blízkému-řekne místo podání morfia-to je v pořádku,to vás líbá Kristus- samozřejmě je to naprosto normální...
Dalo by se psát donekonečna o těchto zrůdnostech náboženství,které je vždy jen výplodem lidí..
Toto všechno píšu jen jako dodatek k mé cestě-necestě,proč jsem ten náboženský marasmus a všechno kolem opustil. Mě to stačilo,nevím co by ještě mohlo být horšího-pro mě.
Seznam mě s ním..:-)
Podívej,dneska údajně půl světa oslavuje "matku Terezu" je to už téměř kult osobnosti. Starala se o sirotky,umírající atd-údajně.
Ale pravda je úplně jednoduchá-katolická fanatička,která,pokud by peklo existovalo-mířila rovnou tam. To je jednoduchý fakt,pravda. Ne černobílá pravda,ale pravda. Nobelova cena-myslíš že by Ježíš toužil po Nobelově ceně kdyby teď žil?..Toto je pravá tvář "světice z pekla" :-)
http://www.atllanka.net/index.php?text=558-pekelny-andel-vatikan
u-matka-tereza??
Prý že když člověk umírá a trpí nesnesitelnými bolestmi-její slova- je to v pořádku,to ho líbá Kristus,bolest jsou prý polibky od Ježíše..
Když ti doktor místo léčby-nebo někomu Tvému blízkému-řekne místo podání morfia-to je v pořádku,to vás líbá Kristus- samozřejmě je to naprosto normální...
Dalo by se psát donekonečna o těchto zrůdnostech náboženství,které je vždy jen výplodem lidí..
Toto všechno píšu jen jako dodatek k mé cestě-necestě,proč jsem ten náboženský marasmus a všechno kolem opustil. Mě to stačilo,nevím co by ještě mohlo být horšího-pro mě.
05.09.2012 - 16:20taron: Podívej se např.na toto-když mi Vladan řekne že kartářky,duchové apod .jsou nesmysly,rozumím tomu,i když si to tak úplně nemyslím. Proč? Protože on to říká na základě toho,co mu řekla logika,rozum,a i třeba nějaká zkušenost. To chápu,i já se snažím hodně věcí pochopit tou trochou rozumu:-) co mám,i když s ním ve všem nemusím a samozřejmě logicky nesouhlasím. Ale to není problém. Ovšem když mi ty,nebo někdo podobně "postižený" náboženstvím,vírou,začne vykládat že výklad karet je od ďábla..Co mám na to říct? Já nevidím Boha a ni ďábla,vidím ustrašené zmanipulované lidi vírou,loutky na provázcích které vodí víra. To NENÍ útok,odsuzování,-to je fakt. Protestant,katolík,žid nebo muslim-všechno to je v základu stejné,nemusím chodit na kázání abych to viděl,stačí mi pozorovat adívat se na lidskou povahu,psyché,obecně-i sám na sebe. V některých věcech jsme my lidé stejní. prožíváme stejný strych,stejnou nejistotu,stejné naděje,zklamání,utrpení i radosti. Ne snad? Nepotřebuješ svaté manuály aby jsi tento jednoduchý fakt viděla. Život je učitel,ne vymyšlený paranoidní polidštěný Bůh. Je to opravdu tak těžké vidět? Netvrdím že MOŽNÁ není něco,co nejsme schopni jen tak poznat,ale tím že něčemu uvěřím,jsem s poznáváním skončil. Je ze mě věřící člověk,ne poznávající člověk,a nakonec jen člověk.. Copak to je tak těžké vidět?:-)
05.09.2012 - 15:48taron: No,jo,pořád stejná písnička-proto se do debat s věřícíma lidma nepouštím,proto jsou mi bližší ateisté,i když jím taky nejsem. Prostě a krátce jak jsem už řekl-nejde mluvit o moři s žábou ve studni. Nebo aspoň o rybníku. Protože si myslím že úplně jesně věci nevidíme nikdo,ale je možnost aspoň se pokusit poodrhnout oponu. Nevím jestli je lepší prožít život s jedním člověkem,protože se to údajně má.nebo nechat život ať působí a jít s ním. Asi jak pro koho,ale tady neřešíme osobní věci,to že jsem to všechno napsal je jen proto že nemám co skrývat,nebojím se satana ale spíš lidské hlouposti,nebojím se mrtvých,duchů, ale spíš živých-některých.
Snad na konec s těmito debatmi s Tebou o těchto věcech ještě toto-a vypíchl bych bod č.1-tedy já bych ho zdůraznil,jiní možná ne:
Čeho nejvíce litujeme před smrtí
Prosinec 15, 2011 | Leo Kladívko
by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?
Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.
1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.
Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.
3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.
Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…
Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…
Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.
Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.
Snad na konec s těmito debatmi s Tebou o těchto věcech ještě toto-a vypíchl bych bod č.1-tedy já bych ho zdůraznil,jiní možná ne:
Čeho nejvíce litujeme před smrtí
Prosinec 15, 2011 | Leo Kladívko
by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?
Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.
1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.
Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.
3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.
Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…
Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…
Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.
Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.
05.09.2012 - 15:20"to co se dělo-to že křesťanství má za sebou moře krve a utrpení je fakt-a vlastně s tím pokračuje v různých formách dodnec. "....jo křesťanství jako jediná instituce přežila 2000 let...je možné ji tedy pomlouvat se vším všudy...v hrozných věcech pokračuje dodnes....jakých ? Já netvrdím , že někteří kněží zneužívali děti , nebo dívky...ale vono taky se to musí brát v jistém nadhledu...né vše je pravda a pravdou je , že kněží se pomluvám nebrání... nenapadlo tě někdy, že mladý, pěkný kněz může být obtěžován dívkami ? Nenapadlo tě, že dívky ve své fantazii touží prožít románek s knězem....je to něco pro ně nové, krásné , čisté - připadali by si jako něco více ...kněží se brání pohledům na odhalené ženy a dívky...já to vím ...vím , že nechtějí vidět fotky s polonahými slečnami třebas na pláži, ba nahé malé děti....vím o nich dost na to , abych zvedla ruku a volala něco na jejich obranu....oni často mlčí....tak je pomlouvejte..jen do toho....občas si mladé děvče vymyslí krásnou pohádku o tom , jak ji pan kněz " obtěžoval " a chtěl s ní něco mít ....a on o tom často ani neví....ale já vím ....- to ti povím
Guli...tys byl někdy na těch vymšlených tisíc let hrozných obřadech v kostele ? Že tvrdíš, že jsou to blbosti ? Víš já patřila spíše k protestantům, kteří se brání obřadnostem ...a mají za vzor jen Bibli ..ale , stejně jako ty...chci vyzkoušet vše - i obřadnosti a můžu ti říci, že to zas až taková blbost není ...jo a můžeš zase psát, opravdu upřímně, jak jsem zaslepená ..ale já mohu to samé psát o tobě...četl sis vůbec, co jsem tam psala ? Dole ? To je věc, která tě stáhne dolů a ty jsi ten zaslepenec ... ty jsi opustil manželku, rodinu, žil s různými ženami a měl zajímavý život...já jsem ta, co žiji s jedním mužem celý život - nevěřícím mužem - já jsem ta, co od karet a různých jiných nesmyslů dala okamžitě ruce pryč, pokud jsem zjistila , že mě to velmi ubližuje a to ubližuje všem ...ale někomu rychleji a někomu pomaleji...a ano kartářky mají , mohou mít pravdu...ale problém je, že jsou většinou z 99 % napojení na tu špatnou stranu....na Satana....a s tím nechci mít zase já nic společného...ráda si přečtu tvé další pokračování úvahy...ale pravděpodobně dám od tebe ruce pryč....tady není co dál řešit a diskutovat...ty jsi spokojen jak jsi a šťasten ....můj život je také v naprostém pořádku...a já také , zrovna jako ty vím , co je pro mě dobré....jestli mě nepřesvědčíš..., že jsi opravdu na dobré cestě...možná ještě vezmu v úvahu , to teda nebýt na žádné straně, jak jsi se mi kdysi snažil vysvětlovat....ale na straně kartářek v žádném případě nehodlám zůstávat :(
Já věřila celý život v dobro...lásku a naději pro všechny...a promiň , ale poznám , co je dobré a co ne...co vede k opravdové lásce....duchové určitě ne...:(
A ano pokud umíš zůstávat ve stavech nějakého mystyckého vědomí, kde čas nemá žádný prostor a smysl ..je to fajn , ale jaký to má smysl pro ostatní? Ty si žiješ jenom síám pro sebe a svou rodinu a to je jeden z velkých prohřeškům který v dnešní době lidé ani nechápou ...je to strašné sobectví...totiž....k této úvaze už neám co říci..myslím ,že jsem řekla dost...máš prostor pomlouvat..., tedy říkat pravdu pravdoucí, kterou zaslepená taron nechce ani slyšet, protože zaslepená taron by si tak nedovolila pomluvit člověka natož Boha :(
Guli...tys byl někdy na těch vymšlených tisíc let hrozných obřadech v kostele ? Že tvrdíš, že jsou to blbosti ? Víš já patřila spíše k protestantům, kteří se brání obřadnostem ...a mají za vzor jen Bibli ..ale , stejně jako ty...chci vyzkoušet vše - i obřadnosti a můžu ti říci, že to zas až taková blbost není ...jo a můžeš zase psát, opravdu upřímně, jak jsem zaslepená ..ale já mohu to samé psát o tobě...četl sis vůbec, co jsem tam psala ? Dole ? To je věc, která tě stáhne dolů a ty jsi ten zaslepenec ... ty jsi opustil manželku, rodinu, žil s různými ženami a měl zajímavý život...já jsem ta, co žiji s jedním mužem celý život - nevěřícím mužem - já jsem ta, co od karet a různých jiných nesmyslů dala okamžitě ruce pryč, pokud jsem zjistila , že mě to velmi ubližuje a to ubližuje všem ...ale někomu rychleji a někomu pomaleji...a ano kartářky mají , mohou mít pravdu...ale problém je, že jsou většinou z 99 % napojení na tu špatnou stranu....na Satana....a s tím nechci mít zase já nic společného...ráda si přečtu tvé další pokračování úvahy...ale pravděpodobně dám od tebe ruce pryč....tady není co dál řešit a diskutovat...ty jsi spokojen jak jsi a šťasten ....můj život je také v naprostém pořádku...a já také , zrovna jako ty vím , co je pro mě dobré....jestli mě nepřesvědčíš..., že jsi opravdu na dobré cestě...možná ještě vezmu v úvahu , to teda nebýt na žádné straně, jak jsi se mi kdysi snažil vysvětlovat....ale na straně kartářek v žádném případě nehodlám zůstávat :(
Já věřila celý život v dobro...lásku a naději pro všechny...a promiň , ale poznám , co je dobré a co ne...co vede k opravdové lásce....duchové určitě ne...:(
A ano pokud umíš zůstávat ve stavech nějakého mystyckého vědomí, kde čas nemá žádný prostor a smysl ..je to fajn , ale jaký to má smysl pro ostatní? Ty si žiješ jenom síám pro sebe a svou rodinu a to je jeden z velkých prohřeškům který v dnešní době lidé ani nechápou ...je to strašné sobectví...totiž....k této úvaze už neám co říci..myslím ,že jsem řekla dost...máš prostor pomlouvat..., tedy říkat pravdu pravdoucí, kterou zaslepená taron nechce ani slyšet, protože zaslepená taron by si tak nedovolila pomluvit člověka natož Boha :(
05.09.2012 - 15:14No,to jinak.jsou kartářky a kartářky-nebo kartáři. Opravdu dobrá kartářka ti nikdy nic takového neřekne,protože to neví,dobrá kartářka ti řekne že si máš dávat pozor-např.že je možnost nějakého problému na cestě,dobrá kartářka ti taky dopředu řekne že karty nikdy nevycházejí na sto procent-to nrní alibismus,ale poctivost,protože příště už ta osoba nemusí přijít-nikdo ji nenutí. Žil jsem s tou dámou čtyři roky a vím že to jaksi funguje-i když ne stoprocentně,ale dokud si k tomu nepřičichneš-myslím ke kartám.-)- a trošku objektibně to nezkoumáš... Ale pro mě nebyly u té paní problém její karty,ale její lpění na určitých názorech a žádná snaha o pochopení osttních věcí. Ale jak říkám -je to jedno,byla to určitá zkušenost,a každá zkušenost je pro mě dobrá zkušenost-dá se říct. Bylo toho víc co jí šlo-diagnostikování nemocí, to bylo tak na devadesát procent,a ještě jiné věci. Dá se říct že já jsem taky víceméně skeptik-ale ne úplný,než něco nechám být,zajímám se o to,ale posledních pár let se snažím nedělat závěry o ničem,jen se dívám. Něco občas podotknu,nebo zkritizuju, ale vnitřně jsem ve stavu ani ano,ani ne. Snažím se porozumět a nejen myšlením.i přímým vjemem-teď.
05.09.2012 - 14:41GULI: „O tom jestli kartářka kecá,nebo ne,se přesvědčit můžeš.“ – Jak se to vezme… Neslyšel jsem „předpověď“ typu: v pátek 20.9.2012 v 18 hodin tě přejede auto. Většinou ty výklady připouští různě „volné“ interpretace, vliv dojmů a pocitů… Těžko objektivně měřit, jak to vyšlo…
„Tarot není ani tak vykládání budoucnosti ,jako spíš psychologická poradna,“ – s psychologickou poradnou já problém nemám, ale s vykládáním budoucnosti ano.
„Jde o to se přesvědčit sám na vlastní kůži“ – jak??? Třeba: V pátek si dej pozor na auta, hrozí ti přejetí. Dal jsem si pozor a nic mě nepřejelo – evidentně jsem se přesvědčil, že když si dám pozor, nic mě nepřejede. No a?
„Tarot není ani tak vykládání budoucnosti ,jako spíš psychologická poradna,“ – s psychologickou poradnou já problém nemám, ale s vykládáním budoucnosti ano.
„Jde o to se přesvědčit sám na vlastní kůži“ – jak??? Třeba: V pátek si dej pozor na auta, hrozí ti přejetí. Dal jsem si pozor a nic mě nepřejelo – evidentně jsem se přesvědčil, že když si dám pozor, nic mě nepřejede. No a?
05.09.2012 - 14:11Vladan: Já odmítám obojí-tedy snažím se pokud vidím že se nějaký předsudek snaží v mé palici uhnízdit,ale někdy to zcela úplně nejde. v kostele se o tom,co tvrdí farář nemůžeš přesvědčit-až na onom světě,jestli nějaký je. O tom jestli kartářka kecá,nebo ne,se přesvědčit můžeš. Ale jsou i tady různí a různé existence,to je fakt. Např. Tarot není ani tak vykládání budoucnosti ,jako spíš psychologická poradna,ostatně Tarot ani k tomu původně-k vykládání budoucnosti není určený-a na to,aby to člověk trochu víc poznal,se musí o to zajímat,pokud to člověka nezajímá,nemá možnost do toho ani nahlédnout a jen pouhé odmítnutí toho jako nesmyslu,je jednoduché. Ale to platí u všeho,myslím.
Jde o to se přesvědčit sám na vlastní kůži,a to se snažím dělat,proto jsem taky většinu všeho,čím jsem procházel,nechal za sebou. Ale i ty karty a kartářky.
Jde o to se přesvědčit sám na vlastní kůži,a to se snažím dělat,proto jsem taky většinu všeho,čím jsem procházel,nechal za sebou. Ale i ty karty a kartářky.
05.09.2012 - 12:59taron: Zajímavý pohled na křesťanství a restituce
http://joch.blog.idnes.cz/c/286002/Krestane-za-Cesara.html
http://joch.blog.idnes.cz/c/286002/Krestane-za-Cesara.html
05.09.2012 - 12:56GULI: Je rozdíl mezi „vírou v nevíru“ nebo „nevírou ve víru“? Já se hlásím k tomu druhému. Jsem skeptik.
„Pokud by to tak nebylo,tak by přece nechodili dvacet let stejní lidé ke stejné kartářce a říkali stalé totéž-měla jste pravdu..“ Hmmmmm. Co tohle:
„Pokud by to tak nebylo, tak by přece nechodili dva tisíce let lidé do kostela ke stejnému Bohu a stále věřili v jeho pravdu..“ – stačí ti to jako argument pro existenci boží? Ne? Tak se nediv, že mi nestačí ten tvůj. Má tchýně byla přímo posedlá kartářkami a podobnými xxxxx (cenzurováno Vladanem). Nemyslím, že tahle víra mě osloví.
„Pokud by to tak nebylo,tak by přece nechodili dvacet let stejní lidé ke stejné kartářce a říkali stalé totéž-měla jste pravdu..“ Hmmmmm. Co tohle:
„Pokud by to tak nebylo, tak by přece nechodili dva tisíce let lidé do kostela ke stejnému Bohu a stále věřili v jeho pravdu..“ – stačí ti to jako argument pro existenci boží? Ne? Tak se nediv, že mi nestačí ten tvůj. Má tchýně byla přímo posedlá kartářkami a podobnými xxxxx (cenzurováno Vladanem). Nemyslím, že tahle víra mě osloví.
05.09.2012 - 12:19Vladan: Konečně Vladan něčemu věří! Vítám Tě do taronina klubu! :-) Tedy věří že to, co uvedl jsou všechno nesmysly..:-) Já neříkám tak ani tak,ale když se NĚCO stokrát,tisíckrát opakuje a funguje to, co s tím,že? V každém případě jde vždycky o zájem. Pokud něco člověka opravdu zajímá,tak se o tom na vlastní kůži přesvědčí. Potom může říct-funguje to,nebo je to kravina. A potom je to fakt-ne víra. Já jsem např.co se týká karet,speciálně Tarotu,viděl x-krát a vyzkoušel na sobě,že to tak na sedmdesát procent funguje. V důležitých věcech. Pokud by to tak nebylo,tak by přece nechiödili dvacet let stejní lidé ke stejné kartářce a říkali stalé totoéž-měla jste pravdu.. ale pro mě to velký význam nemá,zajímá mě přítomnost,ne budoucnost-ať už je jakkákoliv. Nakonec budoucnost ještě nikdy nikdo nezažil ani neviděl-jakmile nastane,je to přítomnost,myslím že ve skutečnosti ani nic jiného neexistuje,než přítomnost. Proto si myslím,že pokud existuje nějaká "věčnost"-není to nekonečně dlouhý čas,ale žádný čas.
05.09.2012 - 12:00taron: drobná modifikace a podepíšu to:
"dávejte ruky pryč od horoskopů a různých jiných předpovědí a blbostí..natož ruky pryč od duchů a bohů ....je to naprosto scestné"
"dávejte ruky pryč od horoskopů a různých jiných předpovědí a blbostí..natož ruky pryč od duchů a bohů ....je to naprosto scestné"
05.09.2012 - 11:13taron: Jsi jako typická křesťanka ovlivněná vírou, plná předsudků a strachu,S kartářkou jsem několik let žil,znám jich několika sám Ti můžu karty vyložit-ale pro mě je to zábava,i když jsem se přesvědčil nespočetněkrát u druhých-že to funguje. Tedy ne můj výklad,to nedělám,jen pro sebe a pro zábavu. Nikdy jsem bez rozmyslu nic neurážel-to co tvrdím je většinou ověřitelné a to co se dělo-to že křesťanství má za sebou moře krve a utrpení je fakt-a vlastně s tím pokračuje v různých formách dodnec. Jestli považuješ pravdu za urážení druhých-potom ano,urážím často a rád. Jsi vystrašená z nějaké kartářky,ale že se držíš tradice,kterou by ani sám Ďábel nevymyslel,Ti nějak nevadí..Je to opravdu humorné.:-) Možná jsi si měla několikrát přečíst to motto,které před tímto psaním,ale nejsem si jistý jestli ti to něco řekne.
05.09.2012 - 10:52Tak se mi zdá, že ty svoje (oproti jiným asi tady málo) zážitky taky sepíšu, uděláme si černou hodinku..:)
05.09.2012 - 10:37Ještě mi to nedá...i já zažívala zmatení a divné pocity a deprese, hrozné stavy.protože jsem se zapletla s mystikou a ezoterikou, proto já nesnáším ezoteriku a také ty hrozné blbosti ale když jsem se dostala ke křesťanství , tak jsem prožívala chvíle klidu a míru v srdci ...uvolňovalo mě to a pomáhalo ...tam totiž je naprostá jistota dobrých sil ...duchovních sil...ale pozor..ne vždy a všude..zase , je spousta kněžích , kteří se nebojí ezoteriky a může se jim stát , že se naváží na svět zla, aniž by o tom vůbec věděli, proto je tak nebezpečné si zahrávat s tímto...stručně, jasně výstižně ...žádná ezoterika, jan čistá víra....ta přináší kladné duchovní obnovy životních sil ...
05.09.2012 - 10:23No....zajímavé..rozhodně nic ke smíchu...zahrával sis a to hodně...ještě napiš, žes byl na sezení u různých kartářů a astrologů a čarodějek a už naprosto chápu, proč tak zcela bez " rozmyslu " urážíš Křesťanství....:)) Hm...zajímá mě, co bylo dál...to tvé rozuzlení...já ti povím k tomu asi toto...: Už jsem tu několikrát psala ,že i když lidé nevěří...tak opravdu Satan věří :))) Přesně jak napsal Chronoss ...dávejte ruky pryč od horoskopů a různých jiných předpovědí a blbostí..natož ruky pryč od duchů....je to naprosto scestné a nebezpečné ...a to myslím vážně...i když máš pocit, že vlastně se dokážeš na vše dívat objektivně :) Já taky hledám , pátrám , jako ty a mám spoustu zážitků svých blízkých a známých s tímto světem ..ale jedno, pokud jsem jim vysvětlila, jak je to nebezpečné..a okamžitě to utli, tak se jejich život navrátil do starých kolejí a jsou spokojeni ..ale ..ale ..stahovaly se nad nimi mračna a to mi sami říkali , že opravdu ..ty pocity, co tenkrát zažívali...nepříjemné, divné, úzkostné.-...to nikdy předtím neměli a potom , co vše spálili, a to bez jakých koliv vyjímek , se lidé , dokonce jedna paní , prý měla přímo ďábelské oči , které přitahovaly ..tak ta paní najednou z života těch známých sama vystoupila...ale předtím se sama iniciovala....
Nechci nikoho strašit... i já mám jeden zážitek , byla jsem na svíčkách , nebo co to je ...no blbost, ale z té svíčky vypadla a to pozor ( co spálíla svíčka uvnitř dutiny zůstávají zbytky ty prej toho tobě mohou mnoho říci ) : malý chuchvalec připomínající panenku Marii s dítětem - a to jsem byla u čarodějky nevěřící - a byla jsem "nevěřící" , jen jsem si den před tím koupila poprvé v životě Bibli a pak vypadl druhý chuchvalec, který vypadal a teď se nesmějte...jako " mužský " pyj ....Paní byla naprosto zděšená a uchvácená...říkala mi , že to jsou dobrá ...hodně dobrá znamení...jsem pod ochranou a je tam mužský a ženský princip ..což je výborné...tenkrát mi to nic moc neříkalo ...až nyní po 5 letech chápu, co je to být pod ochranou a jsem vděčná a ty , Guli...napiš, co bylo dál...je to pro mě moc důležité ....zajímá mě to ..toto je co mě zajímá a hodně :)
Nechci nikoho strašit... i já mám jeden zážitek , byla jsem na svíčkách , nebo co to je ...no blbost, ale z té svíčky vypadla a to pozor ( co spálíla svíčka uvnitř dutiny zůstávají zbytky ty prej toho tobě mohou mnoho říci ) : malý chuchvalec připomínající panenku Marii s dítětem - a to jsem byla u čarodějky nevěřící - a byla jsem "nevěřící" , jen jsem si den před tím koupila poprvé v životě Bibli a pak vypadl druhý chuchvalec, který vypadal a teď se nesmějte...jako " mužský " pyj ....Paní byla naprosto zděšená a uchvácená...říkala mi , že to jsou dobrá ...hodně dobrá znamení...jsem pod ochranou a je tam mužský a ženský princip ..což je výborné...tenkrát mi to nic moc neříkalo ...až nyní po 5 letech chápu, co je to být pod ochranou a jsem vděčná a ty , Guli...napiš, co bylo dál...je to pro mě moc důležité ....zajímá mě to ..toto je co mě zajímá a hodně :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
CESTOU NECESTOU - I. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O ČLOVĚKU - 2.
Předchozí dílo autora : ZAČÍNÁ TO KOMPLIMENTY
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Werushe řekla o Megs :Moje drahá Megs, píše ráda, píše hezky...a byla mi oporou...snad stále je:) Diky
