a tak se potkají dvě duše a pak už je všechno jenom mezi nebem a zemí...(oooda na toto deštivé odpoledne, ve kterém bych se měla učit na zítřejší zápočet z ekonomie...);)
přidáno 05.05.2010
hodnoceno 7
čteno 1153(22)
posláno 0
.
rozplakaná stráň z mraků
vytlačila den z našich očí


v ulicích černé kočky
a na střechách jen antény
ze zrnitých nesmyslů

kominíky jsme nechali letět
knoflíkům ustřihli křídla
a sedli si na rozmoklou trávu


Jsme rozmazaní
tak nemocní světem

a oba víme, že když se tě teď zeptám

"zahojíš mě?"

tak už zítra budem ve svých snech

a svět se roztančí
.
.
přidáno 22.05.2010 - 23:43
nádherná.
přidáno 19.05.2010 - 22:02
rozplakaná stráň z mraků
vytlačila den z našich očí...skvělý, nemá chybu ;-)
přidáno 06.05.2010 - 12:45
krásný...kuju, bylo mi potěšením číst...
přidáno 05.05.2010 - 23:13
ach...krásné...
a nejvíc asi ten konec, jak už tu bylo zmíněno...
přidáno 05.05.2010 - 21:03
víííď:) no každopádně jestli se podíváš ven a tam prší...sedne i počasí;)
přidáno 05.05.2010 - 19:53
Ty různé velikosti písma tady sedly. Vypadá to daleko líp než na literu.
přidáno 05.05.2010 - 18:50
moc pěkné obraty a třetí sloka mě dostala ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje nemoc, tvoje nemoc... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Z podšálků
Předchozí dílo autora : ...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming