Kamarádka

Představte si mě jako tolerantní, vstřícnou ,svou láskou všeobjímající ženu středního věku.
Nevím nakolik je slovo „všeobjímající“ výstižné? Berte to tak, že prostě vyjdu s každým a na komkoliv dokáži vidět jeho úžasnost.
Můj příběh začal asi takto.
Čím dál častěji začala k nám do provozovny chodit maličká, silnější paní.Trošku vypadala jako „myška“.Oč měla nenápadnější vzhled, o to silnější měla hlas. Vždy mluvila důrazně a jasně. Snažila se být zábavná a vtipná, přitom upřímná a laskavá.Takže postupem času si získávala mou důvěru. Svěřovávala se mi občas, takže jsem se dozvěděla, že je v úplném invalidním důchodě. Někdy jsem si všímala její bolestí zkřivené tváře. Sem tam se zmínila o různých vyšetřeních, tak jsem tušila, že její nemoc bude zřejmě dost vážná.
Ale o tomto nepadlo jasného slova.
Věděla jsem, že pokud k nám tak často chodí a ráda, těší ji můj zájem a chce se spíš odreagovat a pobavit než se mnou řešit její neduhy.Proto jsem se jí na nic nevyptávala
.Když jsem si zakoupila počítač a neuměla dobře ovládat jeho programy, nabídla se , že mě to ráda naučí. Ikdyž byla dost rázná a ve slovech nevybíravá a já se trošku obávala, jestli mě i přes prsty neklepne, tak jsem s díky přijala její „soukromý kurs“.
Kolikrát na ní bylo vidět její fyzické utrpení v důsledku nemoci a přesto byla veselá a pořád se zapojovala do dění kolem. Učila se pořád něco. Angličtinu, hru na kytaru a dost času strávila u počítače. Kdykoliv jsem něco potřebovala poradit nebo nainstalovat, bez řečí a ráda přišla,bylo-li jí trochu dobře.Začala jsem ji obdivovat.Silná žena.Nevzdává se.Neplače.Potřebovala-li ona něco ode mě, vyhověla jsem jí také.Díky její výmluvnosti, jsem se dozvěděla hodně i o jejím životě, neměla to nikdy lehké, mluvila o dost drsných a nenávistných vztazích s některými blízkými příbuznými,to jsem sice nechápala, neboť rodinu vidím jako harmonickou základnu pro život, ale nečekala ode mě rozhřešení ani můj názor.
Akorát jedna věc mi na ní vadila, volala mi stále častěji a velmi těžce a tak nějak dětinsky nesla to, že jsem na ni neměla v ten okamžik čas, nebo jí ihned neodpovídala na sms, které svou povahou sdělení, kolikrát ani odpověď nevyžadovaly.
Jakmile ode mě nedostala zprávu, její další sms byly až vyčítavé a vulgární.Nerozumněla jsem tomu.Jako by to nebyly reakce dospělé ženy.
Možná jsem jí to měla říct hned a na rovinu, že nemám čas na přílišné tlachání, ale věděla, že mám dvě děti a jsem jim matkou i otcem dohromady.

Po našich spíš jen pod koberec zametených rozepřích jsem ji pak celý měsíc neviděla. Už mi to začalo být divné.A kolegyně v práci se mě také ptaly, co s ní je?
Psala jsem jí teda zprávu a dotazovala se na její zdravotní stav.Měla jsem už obavu, zda se nestalo něco horšího.Odpověď přišla tak za 2 hodiny.
Od její dcery, která studovala medicínu:.“Mamce je špatně, byla v nemocnici, pár dnů si ještě poleží, musí mít absolutní klid, nevolejte a nepište jí prosím.Až bude na tom lépe, jistě za Vámi přijde.Ivanka“.
Věřila jsem té poslední větě, takže jsem se uklidnila.
Mrzelo mě teď na sebe, že jsem její předešlé chování brala jako přílišné vměšování a ona se zřejmě na mě i urazila.
Měla jsem výčitky svědomí, protože zatímco já byla v pohodě, ona se trápila a její zdravotní stav se zhoršil. Přitom bere tolik léků i na psychiku.
Takže její občasné výpadky nespolečenského chování, které jsem poslední dobou zaznamenala díky jejímu volání a psaní, vznikly určitě díky vedlejším účinkům jejích silných léků.
Ach jo. Tedˇmě má za nevděčnou kamarádku.
Za pár dnů jsem jí napsala omluvnou sms.
Na druhý den přišla. Usměvavá, a milejší než kdykoliv předtím. Sršela humorem a vtipem. No, to mě těšilo.Omluvila jsem se jí ještě osobně znovu.
Řekla, netrap se : „Smazáno“!. A bavily jsme se jako by mezi námi nevzniklo nikdy žádné napjetí. Tak jsem se dozvěděla, že chudák holka strávila týden v nemocnici,protože jí z ničeho nic začala téct krev z uší a nosu atd.atd..No, co ta si tam musela zažít?!. ………………..

……………..toto je část skutečného příběhu …..máte zájem dozvědět se, proč jsem se s dětmi narychlo vystresovaná musela sbalit a odjet k jogínské sestře do hor a dát se tam za zvuku manter..:-)) opět do kupy?..............??????????



P.S:….nooo, teď jsem si to pěkně zavařila
…pokud řeknete, že nééééé, toš jsem namydlená …
...a pokud vás to dál zajímá, toš zjistíte jak „JSEM BYLA BLBÁ“……

Děvčata ale podstatné je to „BYLA“….teda probůh aspoň DOUFÁM..:-))))))))
Holky já sama hlasuji za variantu B), šak je dobré zjistit, že je někdo ještě divnější a naivnější a důvěřivější než vy samy….toš jak??????