Na čekané.....

Taky se vám stává, občas, že nevíte kudy kam? Že se nemáte čeho chytit a tak nějak ztrácíte červenou nit svého života?
K čemu se pak odhodláváte? Kde hledáte naplnění? Číháte jako já na každou možnou příležitost, která se vám naskytne?
Já tehdy tak ČÍHALA. Tak nějak s dobrosrdečností a vírou, že vše, co mě od tedˇpotká, co přilákám svým charismem, neodkopnu.Nezavrhnu.Naopak prozkoumám, vyždímám, budu brát jako možnou seberealizaci sebe sama. Atˇto bude , co to bude. Říkáte si „krize středního věku“? Možná.
Asi jsem číhala poctivě.
Tento mladý muž v obleku se vždy usmíval, tak jistě a klidně. Působil vyrovnaně a sebejistě.“Mohla byste mi dnes něco doporučit, vy mi vždy výborně poradíte asi máte stejně dobrý vkus jako já“?!, pravil jak jinak než s úsměvem.
Svou práci šéfky videopůjčovny miluji, ale tehdy jsem neměla vůbec ale vůbec dobrou náladu.A jestli tady potřeboval někdo poradit, tak jsem to ten den byla rozhodně JÁ. Nemohl tušit, že mám za sebou náročný den.Že mě opustil partner pro nedostačující fyzickou přitažlivost k mému tělu, a že jsem probrečela hodinu u dětské psycholožky, která tvrdila,že za příčinou fyzických problémů mého syna může nedostatečné přijetí mužské autority.Natvrdo řečeno :“Má váš syn otce, nebo dědu, nebo strýce?“, na každou otázku odpovědˇ:NE.!!! Uznáte sami, musely padnout všechny kapesníky, co byly na stole.
A tedˇ tenhle stále úsměvem rozšklebený obličej „nameděného frajírka“.Měla jsem chutˇho uzemnit. Pomstít se, za ten nulový stav testosteronu v naší rodině.
„Vy s vaším přehledem potřebujete radu ode mě?“ Mrkla jsem schválně do záznamu jeho účtu, a poradila mu filmy, které už měl půjčeny.“Aha, tak vy jste je už viděl?, tak to jste měl to nejlepší , co tu máme, takže NIC LEPŠÍHO VÁM JÁ DNES PROSTĚ NEDÁM“,.řekla jsem důrazně, pak mě napadlo, že je to málo.Odbyla jsem ho sice, ale nestačilo mi to.
„No jediné, co vám tak můžu doporučit, když říkáte , že se potřebujete odreagovat a pobavit, a moc nepřemýšlet, a přitom nechcete žádnou stupidní komedii, TAK CO PORNO?“ s profesionalitou sobě vlastní pokračuji, „tam máme výběr opravdu pestrý, tam by se našlo něco i pro VÁS, co myslíte?“…ha, tedˇněco zablekotá a půjde…konečně se ho zbavím…otravy jednoho optimistického,.pozitivního.A vůbec, co dělá ten chlapeček, čím se živí?Že je stále tak ÚŽASNĚ naladěn, mnou v duchu burcovalo.!
„Jé, tak to jste mě, odhadla velmi dobře“,usmíval se,“ a mohla byste mi ukázat, ve kterých je opravdu něco EXTRA?, Víte, mě už všechno omrzelo“, nedal se. „Tak prosím“, ješitně jsem vyběhla zpoza pultu.“To víš, mě nenachytáš“, říkala jsem si pro sebe a tahala ho od panelu k panelu.Když jsme konečně našli co, ho zaujalo,byl spokojen.Tušila jsem, že se snad i bavil.Přitočil se ke mně trošku blíž, tak na hranice mé intimní zony. Podíval se na mě a řekl,:
“Mně bylo dnes ÚPLNĚ NANIC, a děkuji Vám, že jste mi zpravila náladu.“. Jak říkám, vždy mi DOBŘE PORADÍTE, Vaše ochota a péče o zákazníka je pokaždé na ÚROVNI.“
Marjá, co jsem měla dělat.Úplně jsem roztála.Jsem snad kámen, nebo co?
Při placení jsme se dali trošku do řeči, zničeho nic nastala úplně uvolněná téměř přátelská atmosféra. Také se svěřil se svými dnešními trablemi a já se nakonec omlouvala s tím, že jsem zralá tak akorát na nějakou TERAPII.Zbystřil.
„Říkala jste TERAPII, a mohla by to být regresní terapie?“ . Projel mi mráz po zádech. O regresní terapii jsem NADŠENĚ četla 2 odborné knížky a dosud mě NIKDY NIC TAK NEZAUJALO, co se týče psychiky.Tady v okolí to nikdo nedělá.Myslela jsem si.
Tak jestli mi tedˇ řekne, že je TERAPEUT, omdlím!
Místo toho mi dal vizitku.Stálo tam :Janků Jan, finanční konzultant a nějaká společnost,mail adresa a telefon..Co já s tím?.Tak to vážně nechápu?! Asi jsem zírala jak spadlá z višní.Prohlížel si svůj vizitníček.

„Jé, pardon, já se spletl“.a vytahoval jinou, se slovy…:.“tuto potřebujete mnohem víc“. Než jsem se stačila vzpamatovat, byl pryč.

Jestli čekáte, že jsem NAŠLA otce svému synovi a partnera pro sebe.
Tak vás musím zklamat.
Ale poslyšte, je to tak důležité? Mít za každou cenu třeba manžela? Je to vlastně v životě happy end?
Ano, já souhlasím s vámi, láska je v životě nejdůležitější, ale přijde, když ji zrovna potřebujete?
NESTANE SE TAK.
Přijde právě, když ji čekat ani vyhlížet skutečně nebudete.
Jen budete-li stále stejně vnímaví, láskyplní a třeba štˇastní proto, že naleznete práci, která vás bude nesmírně bavit, naplnovat.Budete-li dělat cokoliv s láskou., pak můžete ten zázrak lásky potkat.
A co myslíte, není láska také přátelství, které rozvíjím s přítelkyní onoho mladého muže, která se stala nejen mou terapeutkou? Jejíž otec je nejen trenér fotbalové přípravky mého syna, ale také jeho mužská autorita.
Můžu říct , že i přátelství láska je, určitě je.Láska je všechno. Dnes vím, že i Nenávist je zřejmě zdegenerovanou formou LÁSKY.
A realizace? Mé osobní naplnění života?
Zapsala jsem se na dálkové studium psychologie.
Viděla jsem učebnice.
Víte co?
TĚŠÍM SE.