přidáno 27.11.2007
hodnoceno 7
čteno 1338(15)
posláno 0
Až vnoříme se spolu nazí
do vody průzračné
smutku můj
tak zaženeme stíny ke břehům
aby vytvořily
oponu pro zvědavé oči andělů.

Až spojíme se spolu
v jedno tělo
smutku můj
tu stíny u břehů
se v smuteční vrby promění
spolykají naše činy
a budou mlčet na věky.

Až viola nás ukolíbá
hlubokým hlasem ke spánku
tehdy promění se šat náš
v listy co vítr odvane
tu my vyjdeme z probuzení čistí
více než nebe na nebi
smutku můj.
přidáno 28.11.2007 - 20:47
Líbí se mi ... dost... ;)
přidáno 28.11.2007 - 19:40
Umýt se ze smutku, to je nádherná myšlenka ;) tvá básnička má příjemný rytmus, pěkně plyne...a zanechává krásné pocity...*
přidáno 28.11.2007 - 19:01
...a smutek utek'...krásné...
přidáno 28.11.2007 - 18:59
je to perfektni.... basen profika rek bych...
přidáno 28.11.2007 - 14:18
smuténkové vyznání, ale pěkné
přidáno 28.11.2007 - 12:25
marno mluvit.líbí
přidáno 28.11.2007 - 09:22
.-( smutnýý

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Marné lákání? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Osamělé světlo
Předchozí dílo autora : Malíř bez očí

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming