 17.11.2007 7 2435(25) 0 |
Den v hodinách přesýpacích
se obrátil k noci.
Co zrnko písku
to jeden malý sen
který odmyká dveře obrazáren
s obrazy těch
kteří potkali malíře básní.
On ponořil štětec
do barev věčného kýče
a z očí mých vytvořil oblohu.
Ta byla prvá kterou uviděl
to nebe modré bez stínů
s řekou nekonečnou jak moře samo
ano tou řekou bez břehů
slanou ze smutku mého.
Tu oči stříbro z bělma přidaly
pro beránky nebe
a jeho stínu ve vodách
vmísily barvu nahých těl
těch nejkrásnějších žen
které v jednu splynuly
v jednu a žádnou jinou.
Vody s oblohou
promísené studem těl
odtekly z obrazu a palety
aby místo uvolnily
pro jinou pastvu pro oči.
Nové barvy malíř namíchá
dle odstínu rtů a jahod měsíčních
aby vytvaroval hroty ňader vzrušených
hlasem vzdáleným
který ptáci přináší
od severu k jihu.
Tělo vůně meruněk
prohnuté k svému klínu
se napnulo v té linii kouzelné
kdy rozum smysly zavřen bývá
do cely
odkud ony uprchly silou
danou nebem samým
aby v podobě touhy nedočkavé
pronikly v tělo a duši zároveň.
A nové zrnko a nový sen
unaví malíři ruku zemdlenou
když těla poklesnou
z vrcholu svého k zemi
pro hlad dvojího druhu
neboť ret ve rtu spojených těl
je stejně nenasytný
jako duše
které vstřebaly samy sebe navzájem.
I čas si přidá barvu svou
do podoby černých křídel.
Malíř básní
barvy odhodí
odstoupí od obrazu posledního zrnka
umyje štětce
a půjde spát do snů básníka.
se obrátil k noci.
Co zrnko písku
to jeden malý sen
který odmyká dveře obrazáren
s obrazy těch
kteří potkali malíře básní.
On ponořil štětec
do barev věčného kýče
a z očí mých vytvořil oblohu.
Ta byla prvá kterou uviděl
to nebe modré bez stínů
s řekou nekonečnou jak moře samo
ano tou řekou bez břehů
slanou ze smutku mého.
Tu oči stříbro z bělma přidaly
pro beránky nebe
a jeho stínu ve vodách
vmísily barvu nahých těl
těch nejkrásnějších žen
které v jednu splynuly
v jednu a žádnou jinou.
Vody s oblohou
promísené studem těl
odtekly z obrazu a palety
aby místo uvolnily
pro jinou pastvu pro oči.
Nové barvy malíř namíchá
dle odstínu rtů a jahod měsíčních
aby vytvaroval hroty ňader vzrušených
hlasem vzdáleným
který ptáci přináší
od severu k jihu.
Tělo vůně meruněk
prohnuté k svému klínu
se napnulo v té linii kouzelné
kdy rozum smysly zavřen bývá
do cely
odkud ony uprchly silou
danou nebem samým
aby v podobě touhy nedočkavé
pronikly v tělo a duši zároveň.
A nové zrnko a nový sen
unaví malíři ruku zemdlenou
když těla poklesnou
z vrcholu svého k zemi
pro hlad dvojího druhu
neboť ret ve rtu spojených těl
je stejně nenasytný
jako duše
které vstřebaly samy sebe navzájem.
I čas si přidá barvu svou
do podoby černých křídel.
Malíř básní
barvy odhodí
odstoupí od obrazu posledního zrnka
umyje štětce
a půjde spát do snů básníka.
23.11.2007 - 13:03Básníkům - malířům každičká barva sluší
z tubiček do palet vymačkávájí duši.
A štětcem na plátno si ze snů leccos kutí
až dívky vzdychají a láskou něžnou smutní.
.... pěkné
z tubiček do palet vymačkávájí duši.
A štětcem na plátno si ze snů leccos kutí
až dívky vzdychají a láskou něžnou smutní.
.... pěkné
19.11.2007 - 01:53jo, je zvláštně krásná...trošku mi tam nesedělo "řádkování", ale tak to je detail ;)
17.11.2007 - 09:57už hodně dlouho, sem nikomu nedal 100% :) ale ty si to vážně zasloužíš ;) nádhera
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Malíř bez očí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Marné lákání?
Předchozí dílo autora : Pohár pro osud
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Singularis řekla o ThePočly :Přemýšlí o věcech, které se jí dějí, a záleží jí na nich. Její úvahy často mají hloubku a opravdu stojí za to si je přečíst a popřemýšlet o nich.
