Nepříliš pateticky

Na zápraží,
za zavřenými dveřmi,
se možná neodváží
milovat.

Zkusit to zkusí, věř mi.
A možná zjistí,
že na studených schodech,
mezi listím,
sedí jeho múza.

(Sedí ve špinavých hadrech,
a brouká si
chytlavou melodii,
od který nezná slova.)

„Mezi komediální tragédií
je možná realita,“
usměje se.

A zní to jako formalita.
Říkám si,

možná bych nejspíš
měl jít za svou
platonickou
láskou

a zkusit ji nepříliš patetickou
snahou
políbit.

„Ale to jenom,
když spí.

Promiň.“

Řekla múza.
A já zůstal sám.