Nepříliš pateticky
Na zápraží,
za zavřenými dveřmi,
se možná neodváží
milovat.
Zkusit to zkusí, věř mi.
A možná zjistí,
že na studených schodech,
mezi listím,
sedí jeho múza.
(Sedí ve špinavých hadrech,
a brouká si
chytlavou melodii,
od který nezná slova.)
„Mezi komediální tragédií
je možná realita,“
usměje se.
A zní to jako formalita.
Říkám si,
možná bych nejspíš
měl jít za svou
platonickou
láskou
a zkusit ji nepříliš patetickou
snahou
políbit.
„Ale to jenom,
když spí.
Promiň.“
Řekla múza.
A já zůstal sám.